Schází mu tři zápasy. Jakmile je bude mít za sebou, stane se nejlepším! František Výborný by měl v neděli přepsat historickou tabulku trenérů, kteří odkoučovali nejvíce extraligových utkání v základní části. Zatím je na prvním místě Alois Hadamczik s 561 zápasem. Ovšem už dlouho nebude. Budějovický trenér je aktuálně na cifře 559.
Patří mezi trenérské bardy. Ve statistikách je mezi elitou třetím do party k Hadamczikovi s Růžičkou. Slávistický šéf si v neděli připsal 300. výhru, Františku Výbornému zbývají už jen tři zápasy k metě 561 odkoučovaných zápasů. Pak bude lídrem v tomto hodnocení. „Tři zápasy? Tak toho se snad ještě dožiju,“ směje se 57letý budějovický kouč.
Co pro vás znamená fakt, že se dostanete do čela historické tabulky?
„Samozřejmě je to hezké. Ale musím říct, že jsem ani nevěděl, že se blížím k takové metě.“
Jak to?
„Možná vám budu připadat jako z jiné planety, ale já nečtu noviny. Často ani nevím, kolikátí jsme v tabulce. Už trénuju tak dlouho, že mám na určité věci jiný pohled, než když jsem začínal. A noviny jsou jedna z nich. Už jsem asi starej. A taky trošku unavenej.“ (usmívá se)
„To je taky pravda. Díky věku jsem se k něčemu konečně dopracoval. Ale ne, to zase přeháním. Tipoval bych, že mám odtrénováno tak pět set zápasů, ale číslo 559 mě překvapuje. Je to velice hezký. O to víc, když mi říkáte, že se blížím k Lojzovi Hadamczikovi, který je na prvním místě.“
Chystáte se nějak na nedělní večer, kdy byste se měl posunout do čela historického žebříčku?
„Snad jen z toho hlediska, že hrajeme s Libercem a ten nás v sezoně dvakrát porazil. V mým věku jsou statistiky tím nejmenší strašákem. Když je vám čtyřicet, začínáte, sledujete všechno, co se vás týká. Pomalu před každým zápasem se klepete a říkáte si, co může a nemůže přijít. Ale jak říkám, já už jsem na tohle starej. Takových pět šest let už tohle vůbec nepociťuju. Na druhou stranu ty tři zápasy snad ještě nějak přežiju a pak můžu klidně skončit.“ (směje se)
Chystáte se na ukončení trenérské kariéry?
„Dokud trénuju, tak dávám práci všechno, ale už to moc dlouho asi trvat nebude. Nechci říkat, jestli skončím po téhle sezoně, nebo ne, ale můj odchod do důchodu se blíží. U téhle informace bych zůstal a dál to zatím nerozváděl. Víte, jak se to říká, nikdy neříkej nikdy.“
V neděli budete první v historickém pořadí odtrénovaných duelů. Chcete ještě útočit na nějaký další triumf?
„Takové ambice nemám. Ale třeba těch tři sta vyhraných zápasů, co má Vláďa Růžička, to je pěkná meta.“
Na to vám schází třicet vítězství...
„Aha. Tak to by znamenalo nejmíň ještě jednu sezonu. Tak uvidíme...“
S Budějovicemi jste zažil parádní vstup do sezony, ale pak přišel útlum. Teď už ale zase sbíráte výhry, takže by stálo za to se o „třístovku“ pokusit. Nebo ne?
„Nebudeme předjímat, jak to bude po sezoně... Aktuálně se nám zase začíná dařit. Po tom přelomu listopadu a prosince, který byl všelijaký, máme po Vánocích čtyři dobré zápasy, z nichž jsme získali deset bodů. Věřím, že všichni vědí, o co hrajeme. Zápasy jdou v rychlém sledu a tabulka se ještě bude hodně měnit, ale samozřejmě bychom se rádi udrželi v elitní šestce. Výhry jsou pro mě důležité z hlediska týmu a ne osobních statistik.“
Bohužel existuje i tabulka trenérů s největším počtem porážek.
(vstoupí do otázky) „A tam jsem první, že jo?“
Je to tak.
„Tak to je nádhera. To už je úplně na skončení kariéry.“ (směje se)
Ale vážně, co pro vás tedy znamená být nejaktivnějším extraligovým trenérem?
„Je to fajn a cením si toho, že můžu tak dlouho trénovat. Ale stejně je pro mě víc fakt, že jsem se podílel na třech extraligových titulech. K tomu jedno stříbro a dva bronzy. Taky jsem byl dvakrát zvolen nejlepším koučem ligy, trénoval dvakrát finále Evropské ligy... To jsou věci, kterých si cením asi ještě víc.“
V trenérských statistikách svádíte souboje s Hadamczikem a Růžičkou. Oba vedli českou reprezentaci. Nemrzí vás, že vám se to nikdy nepoštěstilo?
„Asi jsem nebyl ve správnou chvíli na správném místě. Měl jsem štěstí, když ve Spartě končil Pavel Wohl a šel jsem vlastně postupně na jeho místo. Původně jsem takové ambice vůbec neměl, chtěl jsem být u mládeže, ale prostě se to vyvinulo takhle. A v reprezentaci se taková souhra okolností nestala.“
To je škoda, ne?
„Není. Já nad tím nikdy nepřemýšlel. Podívejte se na Jardu Holíka, Marka Sýkoru, Vencu Sýkoru. Ti taky netrénovali reprezentaci. Když byl jejich nebo třeba i můj čas, tak tu byli lepší trenéři jako Ivan Hlinka, Luděk Bukač a další. K nároďáku se nedostaly daleko větší persóny než já a taky se z toho nehroutí.“
