Mimořádné běžecké schopnosti podložené výtečnou fyzičkou. Tuhle zbraň fotbalisté Slavie vytáhnou i v předposledním zápase skupiny Ligy mistrů proti milánskému Interu. Co na jejich úroveň říká atletický a kondiční trenér Jan Pernica, který krom jiného připravoval herce Václava Neužila na hlavní roli ve filmu Zátopek? „Slávisté jsou výborní – a běhají hezky,“ chválí.
Dobře ví, že porovnávat fotbalisty s atlety má svá úskalí. „Běžecky to lze, ale s velkou rezervou a pořád optikou fotbalu. Hráč samozřejmě musí víc vnímat a řešit okolí, spoluhráče, soupeře, balon,“ zdůrazňuje Jan Pernica. Přesto pro iSport LIFE zrentgenoval slávisty očima experta na běh. „Nejsou to maratonci, jak se píše,“ upozorňuje v rozhovoru, ve kterém probere i zatížení fotbalistů, trénink či regeneraci.
Jak se jako atletický trenér díváte na běžecké výkony fotbalistů?
„Fotbalisty netrénuju, jen výjimečně pomohu kondičně, když mě nějaký hráč osloví, ale vést jednotlivce je stokrát jednodušší než trénovat tým. Běžecky tedy porovnávat můžeme, ale s velkou rezervou a pořád optikou fotbalu. Sprinter ví, že má svou dráhu, běží a nic jiného ho nezajímá. Má klapky na očích a běží rovně. Fotbalista samozřejmě musí víc vnímat a řešit okolí, spoluhráče, soupeře a také balon. Když se díváme na jejich čísla, musíme to vzít v potaz.“
Slavia je co do běžeckých výkonů svých hráčů největší český fenomén. Jak vás zaujal?
„Zaujal mě nejen jako atletického trenéra, ale i coby fotbalového fanouška, protože fotbal mám hrozně rád. Za prvé bych rád řekl, že mám obrovský respekt ke kondičním trenérům Slavie, kteří musí být v souhře s trenéry a celým realizačním týmem. Nemůže to fungovat tak, že by pod tím byli podepsaní jen kondičáci, nebo pouze hlavní trenér. Docením a rozeznám, když hráči makají, mají nasazení, hrají bojovně. Když vidím opakované sprinty, vím, jak se v té chvíli asi cítí, že není jednoduché dát se sebezapřením ještě jeden k vlastní bráně. Na to se při fotbale dívám a Slavia je v tom výborná. Fyzicky náročný fotbal mám raději než ťukání na půlce. Za mě je fyzický výkon Slavie za jedna.“
Udeřilo vás samotného do očí, že je to v tuzemských poměrech něco nebývalého?
„Už je to pár let, co jsem obdivoval, jak hrála presink Bohemka, jak po hřišti lítala. A pak je tu samozřejmě ještě Plzeň, když jela Ligou mistrů: tak náročný fotbal předváděly určité typy jejích hráčů, třeba Václav Pilař. Běhavé krajní hráče mám nejraději, jsou moji favorité (usmívá se). Ale ve Slavii se sešlo víc fotbalistů, kteří jsou schopni vysoké nároky naplnit. Člověka to trkne hned, protože česká mentalita je taková, že když vedete 1:0, obvykle se zatáhnete, jenže oni pořád presují, až do konce. Hlavní je, že Slavia je jako celek kompaktní. Kondičáci tam jsou výborní, mají to zmáknuté.“
Sklízí Slavia právem pochvaly od trenérů nejlepších evropských týmů?
„To je zřejmě to nejdůležitější měřítko, když vás ocení lidé, kteří tomu rozumí. Jako běžecký trenér říkám: Dělají svou práci skvěle. Ke kondiční připravenosti a technickým dovednostem musíme ještě přidat nasazení. A např. na Barceloně byla vyšší motivace slávistů zřejmá. To, co mohli ztrácet na technické části, dorovnali fyzickým nasazením. Podobná bojovnost a nasazení mi schází u dalších českých klubů. Trenéři často brečí, že to hráči odchodili, podali bezkrevný výkon. Otázkou je, zda je to v hráčích, nebo trenérech. Je to jako v atletice nebo dalších sportech: může být sebelepší trenér, ale musí dostat příležitost a mít dobrý materiál. Jinak dobrý výsledek neuděláte.“
Slavia si vybrala zbraň
Co si myslíte o debatách, že takhle fyzicky náročná hra ovlivňuje přesnost a klid v koncovce? A že by neškodilo, kdyby jeden hráč z nastavené intenzity trochu vypadl ve prospěch toho, že by zápas rozhodl a udělal něco, že všem spadne čelist?
„Základní rozdíl je v tom, že existují sprinteři a vytrvalci. Všem na tréninku říkám, že nemohou běžet maraton pod dvě hodiny deset. A stejné to je se sprinterem, ne všichni můžou běžet stovku pod jedenáct vteřin. Ve fotbale je krásné to, že se v něm mohou uplatnit různé typy, pokud pro ně trenér najde využití a hodí se do herního systému. V určitých týmech mají místo sprinteři-zabijáci, kteří dají čtyři pět ostrých třiceti či čtyřicetimetrových sprintů za zápas, ale ty mohou rozhodnout utkání. Někdo je rychlostní typ a ví, že za zápas stěží uběhne deset kilometrů, ale taky to, že bude mít náběhovou rychlost 35 kilometrů za hodinu a může třemi náběhy rozhodnout zápas, a proto ho tam trenér má a drží ho. Nebo bude mít běhavé kluky, kteří budou vytvářet kontinuální tlak, budou presovat a nenechají soupeře rozehrát. To je na trenérovi. Mně jsou sympatičtější ti druzí.“
Nejběhavější slávisté v Lize mistrů (ve skupinách)
| jméno | zápasů | minut | kilometrů |
| Tomáš Souček | 4 | 360 | 50,158 |
| Vladimír Coufal | 4 | 360 | 46,366 |
| Jan Bořil | 4 | 360 | 43,693 |
| Ondřej Kúdela | 4 | 360 | 43,323 |
| Peter Olayinka | 4 | 355 | 43,244 |
| Lukáš Masopust | 4 | 313 | 42,583 |
| Nicolae Stanciu | 4 | 312 | 42,111 |
| Petr Ševčík | 3 | 270 | 40,488 |
| David Hovorka | 3 | 270 | 32,529 |
| Ondřej Kolář | 4 | 360 | 18,067 |
| Stanislav Tecl | 3 | 137 | 17,779 |
| Ibrahim Traoré | 2 | 117 | 15,049 |
| Josef Hušbauer | 3 | 131 | 14,819 |
| Jaroslav Zelený | 3 | 89 | 14,289 |
| Michal Frydrych | 1 | 90 | 10,382 |
| Mick van Buren | 2 | 45 | 4,545 |
| Lukáš Provod | 2 | 13 | 3,385 |
| Júsuf | 1 | 11 | 2,345 |
| Milan Škoda | 1 | 7 | 1,621 |
Tomáš Souček naběhal v Lize nejvíc kilometrů ze všech hráčů.
Zdroj: uefa.com
Slavia zatím jednoho hráče mimo systém nechce a klade stejné nároky na všechny…
„Myslím, že ano, jako fotbalový laik to tak vnímám. Je to jejich strategie a podle ní volí typy hráčů, je to fyzicky náročný fotbal. Asi by jeden hráč chyběl, kdyby nasadili koncového sprintera útočníka. Mohlo by to narušit jejich pojetí, že by neměli tak vykrytý prostor, jak by měl být. Slavia si vybrala zbraň, která ji zdobí, díky ní je silná a úspěšná. Kritériem úspěšně zvolené strategie je většinou výsledek nebo ocenění fanoušků. Mnoho jich promine prohru, pokud nechají hráči na hřišti své srdce.“
Slávisté sází stejně jako Liverpool na trénink zakončení v maximální zátěži. Jak je v té chvíli tělo nastavené, co zvládne?
„Zakončení je stejně, jako např. přihrávka, sportovní pohybovou dovedností. Je získána opakováním, rutinou, praxí, tréninkem. Pokud ji už máme dobře osvojenou za standardních podmínek, nastupuje druhá fáze, kdy se snažíme podmínky ztížit nebo simulovat ty, které jsou v samotném zápase. A tím můžeme danou dovednost rozvíjet v únavě nebo pod tlakem. Z hlediska filozofie sportovního tréninku to má určitě své opodstatnění. V atletice také trénujeme v únavě, když má mít běžec závěrečný finiš a neběháme jenom samostatné rychlé stovky. Unavíme ho a pak trénujeme rozkládané úseky, aby to bylo náročnější a lehce to simulovalo závodní zatížení. Ve fotbale se to samozřejmě musí nějak vyvážit, je tam totiž ještě psychická stránka. Pokud bude hráč ve velké únavě, může zakončovat špatně a následně si nemusí tolik věřit do zápasu. Trenér na to musí mít oko a rozhodnout, kdy je to ještě efektivní. Ve větší únavě je navíc také větší riziko zranění. A zdá se mi, že jsou kluby, které se s ním potýkají častěji. Může to být důsledek např. špatně vedené kondiční přípravy nebo nesprávného řazení jednotlivých složek tréninku.“
Jak vůbec může vypadat běžecký trénink Slavie, aby byli hráči takto špičkově připravení?
„To se neopovážím hádat. Měl jsem štěstí vidět pár jejich tréninků, kdy provádějí i cvičení s balonem ve vysoké rychlosti. To kromě rozvoje technických a taktických dovedností přináší právě i kondiční schopnosti. Pokud jsou slávisté schopni tolik naběhat v daných rychlostech, musejí mít naběhanou rychlostní vytrvalost, což jsou krátké opakované úseky. Očekávám tedy, že rozvoj rychlosti a rychlostní vytrvalosti může být i formou herních cvičení, které jsou založeny na krátkých nábězích ve velké rychlosti. V tréninku také zřejmě nebude chybět tempová nebo obecná vytrvalost, tedy dlouhodobější činnosti volnější intenzity, které jsou nezbytné k tomu, aby hráči vydrželi v daných intenzitách běhat devadesát minut.“
Není to jen o kilometrech
Vytrvalost se běhá do deseti kilometrů. Nebo mohou dostávat vyšší dávky?
„Není to nutně jen o kilometrech, ale jde také o dobu zatížení. Můžete naběhat tupě, jak říkáme, kilometráž. Touto cestou jdeme často s našimi běžci, pro které je běh základní podstata jejich tréninku. Nebo se k tomu dnes přistupuje stylem, že kilometry jsou naběhané v určité kvalitě, a k tomu se přidá nadstavba v podobě kondičního tréninku. Trénink trvá vcelku třeba dvě, dvě a půl hodiny, což přesahuje fotbalový zápas, ale zároveň hráči nenaběhají tolik. Záleží také na období přípravy, o kterém se bavíme. V každém období můžete použít jinou metodu rozvoje vytrvalosti, ale myslím si, že pro fotbalisty je lepší získávat vytrvalost v zápasech, tedy relativně hravou formou, než cestou nás běžců.“
Zařazují ve Slavii podle vás do přípravy speciální běžecké tréninky? Třeba schody?
„Ve fotbale hraje prim explozivní, výbušná síla a její rozvoj. Je zásadní třeba pro bobisty, když roztlačují bob a na tento výkon mají zhruba pět vteřin. Jak říkáme, než se rozjede vlak. Start a brzdění je alfa a omega fotbalového sprintu. Rozvoj explozivní síly by tedy měl být naprosto zásadní. A teď jde o to, jakou metodu trenér použije. V tréninku mohou být využity např. starty, schody, kopce, odrazy, posilovna a tak dále.“
Obecně platí, že čím kratší sprint, tím víc namakaný běžec. A naopak čím delší trať, tím hubenější. Nepomohlo by fotbalistům více svalové hmoty?
„Někomu možná ano. Ale záleží na typu hráče. Pomohlo by jim to, ale mohlo i uškodit. Kdyby Souček posílil stehna, byl by výbušnější, ale hmotu musíte živit, co se týká kyslíku. Musíte svaly okysličit. Můžeme se bavit o tom, že nejlepší čeští sprinteři by fotbalistům dali na padesáti metrech pět metrů, jenže nevydrželi by takhle běhat devadesát minut a uběhnout deset kilometrů. Musí to být vyvážené.“
Jan Pernica |
|
Narozen: 6. květen 1981 (Opava) Studium: Pedagogická fakulta Ostravské Univerzity, obor tělesná výchova – občanská výchova (Mgr.); Fakulta tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, obor kinantropologie (Ph.D) Dříve reprezentoval v běhu na 800 m a nyní působí jako trenér atletiky na USK Praha a v adidas Runners Prague. Připravuje řadu našich běžeckých reprezentantů. Sám stále aktivně běhá, ale již bez velkých výkonnostních ambicí – letos např. maraton 2:43 v Berlíně. Jako odborný poradce se účastnil natáčení filmu o Emilu Zátopkovi (v kinech v srpnu 2020) a připravoval na tuto roli herce Václava Neužila. Manželka Dana byla také výborná běžkyně, reprezentantka ČR na 800 m. Mají dceru Johanu (6 měsíců). Publikace: Změny nálad při tréninku v hypoxii (2019, Karolinum) |
Jak jde vůbec v tréninku skloubit požadavky na zvládnutí sprintů i vytrvalost?
„O slávistech se píše jako maratoncích, četl jsem to i v rozhovorech. Ale oni jimi nejsou. Kdyby byli maratonci, tak nemají takovou akceleraci. Rozhodně by vydrželi běhat bez problémů celý zápas, mohli by být dokonce i rychlí, ale neměli by start na míč, přicházeli by do soubojů pozdě. Za mě to jsou typologicky spíše půlkaři, čtvrtkaři. To je přesně ono. Tomáš Souček by byl skvělý půlkař, Peter Olayinka čtvrtkař. Filip Šnejdr hrál před třemi roky fotbal za Hradec, teď běhá za Slavii a je naším nejlepším půlkařem, mohl by mít ambice jednou atakovat český rekord. Když ale z fotbalu přišel, nebyl výrazný. Trenér Novotný v něm ale viděl potenciál, má na to čuch. Od začátku tvrdil: To bude výborný běžec! Ve fotbale jde totiž o běh na krátkou vzdálenost. Pomáhal jsem s tréninkem např. Tomáši Mičolovi (bývalý záložník či útočník Baníku Ostrava či Slavie). Skvělý běžec, s vynikající vytrvalostí i zásobou rychlosti, ale dvousetmetrové úseky běhal na úrovni juniora, ač by měl potenciál běhat mnohem rychleji. Atleti totiž mají specifický běžecký krok, který jim dává výhodu na delší vzdálenosti, od čtyřiceti metrů dál. Fotbalisté to většinou neumí, běhají frekvenčně, kdyby změnili techniku běhu, mohlo by jim to pomoct, byli by rychlejší. Na druhé straně to pro ně není tak důležité. Ke sprintu delšímu než čtyřicet metrů se dostanou málokdy. Myslím, že řešit to v balíku všech schopností a dovedností, které musejí mít, by nebylo efektivní.“
Vidíte další české týmy, které by šly cestou Slavie?
„Nejsem úplně expert na fotbalové prostředí, takže se nechci pouštět do velkých analýz tohoto typu. Ale mám pocit, že fyzický výkon týmu často souvisí nejen s trenérovými pokyny, ale i motivací. Takže vidím i další týmy, které umí předvést nadstandardní běžecký výkon, ale již mi tam chybí to, že by to bylo pravidlem. Občas mě zaujmou jednotlivci. Byl jsem se například před dvěma lety podívat na Opavu, okamžitě mě zaujal Joel Kayamba. Dělal výkon celého mužstva. Ne všichni ale mají na to takový objem fyzicky dosáhnout. A nejde jim to vyčítat. Ale nasazení mohou předvést všichni, jen chtít a nebát se bolesti z únavy.“
Svou kapacitu vůlí nepřebijete
Ale dá se to přece trénovat, ne?
„Dá se to částečně natrénovat. Jak jsme již řekli, ne každý se narodí jako skvělý vytrvalec nebo sprinter. A pak také optimální forma může být výsledkem tréninku i v předchozích letech, nejen tréninku v posledním půlroce. Kondiční faktor ale podmiňuje to, abychom se vůbec dostali do hry s balonem. Pak je to na hráčích a jejich technické vybavenosti, zda míč udrží nebo vstřelí gól. Já, jako atletický trenér, jsem velmi rád, když mi přijde do skupiny sportovec z fotbalu. Je dobře fyzicky připravený právě díky tréninku krátkých sprintů, není přetížený v tom, co my, jako běžečtí trenéři často děláme, tedy že na mládež nasadíme rychlostní vytrvalost. Tou se sice sportovci poměrně rychle zlepší, ale za cenu rané specializace. Máme výborné atlety kolem patnácti šestnácti let na dvě stě až osm set metrů – a pak zhasnou. Kdežto když v šestnácti přijdou fotbalisté, jsou zvyklí devadesát minut pracovat plus dělat krátké sprinty. Pro nás trenéry je to dobrá cílová skupina.“
Dá se vše, o čem mluvíme, dostávat do hráčů už od mládežnických kategorií, jako to dělá například Barcelona?
„Určitě se dá implementovat práce kolem, funkční trénink, balanční cvičení, kondice. Ta se skládá z rychlosti, vytrvalosti, síly, flexibility. Tyhle čtyři složky by měly být rozvíjeny v nějakém zastoupení, ideálně vyrovnaném. Nebo podle toho, co vyžaduje daný sport nebo pozice na hřišti. U mládeže se říká, že by se mělo pracovat především s rychlostní složkou a zároveň třeba s vytrvalostí a nezasahovat tolik do rychlostní vytrvalosti, kde dochází k většímu zatížení organismu. Když to vyjádříme laktátem, což je odpadní produkt metabolismu, pojedeme vysoce intenzivní trénink, pálí nás nohy, tam by se mládež neměla úplně ubírat. Rychle zvedneme výkonnost, ale zabráníme dalšímu růstu. A je otázka, jestli u fotbalistů taky nemáme často výkonnost fyzicky akcelerovanou.“
Co tím myslíte?
„Je docela běžné, že spousta rodičů vidí ve dvanácti- třináctiletých dětech potenciální hvězdy, a i mě často oslovují, jestli bych jim neudělal kondiční trénink. Já to ze zásady odmítám, myslím si, že dnes by v týmech měli být tak dobří kondiční trenéři, kteří by měli akcentovat rozvoj dítěte. Měli by vědět, co mají trénovat. Další kondiční trénink je pak zbytečný. Samozřejmě když tomu rodič rozumí a vidí, že trénují špatně, dokážu to pochopit. Jenže oni si často myslí, že tomu rozumí víc než trenér – a mnohdy tomu tak není. Rodiče až moc tlačí na výkonnost dětí. Ve fotbale je zásadní technika, rychlost a lehce k tomu přidávat vytrvalost hravou formou, herním zatížením. Důležité je také pracovat na odstranění disbalancí, vzniklých jednostranným fotbalovým zatížením (např. tzv. nohy do O), jako prevence zranění a prodloužení 'sportovní životnosti' mladých fotbalistů.“
Jak snadno se může fotbalista takříkajíc utavit?
„V atletice máme přesně danou metodiku, že mezi zatížením rychlostního typu v maximální rychlosti, řekněme v úseku od pěti do deseti vteřin, by měla být doba zotavení alespoň tři minuty. A ještě je trochu rozdíl, zda se jedná o trénink sprintera nebo půlkaře. To ale ve fotbale neplatí, doba zotavení je tak dlouhá, jak to vyžaduje situace. Proto se může stát, že to hráč přestřelí a musí odchodit deset minut, aby se z toho zvedl. Překročil svou úroveň trénovanosti a kapacitu, tělo je zalité laktátem, nepustí ho. Nejde to přebít vůlí. Umím si představit, že když tohle hráč dvakrát zopakuje za zápas, může být hotovo. Podobně se to děje i u běžců, že to prostě přepálí a v konci jim dojde.“
Co říkáte i při vědomí maximální fyzické připravenosti na to, že slávisté dokážou udržet vysoké tempo až do konce?
„Ono také ne vždy se to všem podaří a bylo by zvláštní, kdyby to tak bylo. Zase se vrátím např. k Olayinkovi. Je sice skvělý, ale když udělá více sprintů, než mu dovolí jeho fyzický fond, tak se může také vystřílet už v 80. minutě nebo dříve. Dojdou mu energetické rezervy a už není z čeho vzít. To se může stát. Zvlášť když nastoupí podobně fyzicky disponovaný soupeř. Pak se můžete sami chytnout do pasti a dojdou vám síly. Součástí strategie je ale samozřejmě střídání. Všímám si i momentu, že se hráči při každé vhodné příležitosti občerstvují. To dřív nebylo. Aby co nejvíce průběžné zavodňovali organismus.“
Jakou v tom hrají roli například iontové nápoje?
„Říkáme, že pít prázdnou vodu je pro běžce plýtvání místem v našem těle. Samozřejmě když není nic jiného, je i voda dobrá. A taky ne všem ionťák sedí. Ale každý by měl mít individuální poměr iontů nebo minimálně bychom měli vědět, zda chceme nápoj hypotonický nebo izotonický, kdy každý má trochu jiný účel. Byl jsem na zajímavé přednášce profesora Vítka, který mluvil o suplementaci ionty či čímkoli jiným u hráčů světových klubů. Každý má vlastní energetickou bilanci, protože jinak vydává energii, jinak se potí, hraje fyzicky náročný fotbal. Podle toho mají určenou osmolalitu, množství iontů v nápoji. Očekávám, že nejlepší kluby mají vyřešeno i tohle.“
Běžecký plat pro Součka? Deset tisíc…
Zajímalo by vás jako běžeckého trenéra mít někoho ze slávistů na tréninku?
„Skvělý by byl Olayinka. A Souček. My trenéři máme rádi vysoké postavy. Říkáme, že vysocí běžci mají dlouhé páky a tím pádem mohou mít i dlouhý krok, což může být na trati 400 - 800 m výhoda, pokud jsou takto vysocí běžci i dostatečně pohybliví. Kdyby chtěl jít Souček běhat, bude dobrý. Jen nevím, jestli by se mu to rentovalo... Kdyby byl nejlepší u nás, dosáhl by na plat kolem 10 tisíc měsíčně.“
Tak to asi nepůjde. Je Souček v něčem atypický?
„Naopak, je dobře rostlý, stejně jako ostatní. Možná na fotbalistu lehce subtilní. Ale to mu zase dává výhodu ve vytrvalosti a rozhodně mu to neubírá ani při výskoku. Slávisti nejsou svalově přemrštění na vršku. Když fotbalisté jen benchují a mají velký hrudník, nic to neřeší. Musejí být silní hlavně na nohách, ty tvoří stabilitu, drží těžiště, stojí za explozivní silou. Kdyby tam byla přemíra svalové hmoty, bude tam vyšší spotřeba kyslíku a taky by to mohlo mít vliv na techniku. Podle stylu běhu a techniky si myslím, že fotbalisté jsou leckdy dál než spousta běžců, co se týká úrovně zpevnění středu těla. Podle stylu běhu je vidět, že se tomu věnují.“
Je i pro fotbalistu důležitá technika běhu, může mít pozitivní vliv na výkonnost?
„Určitě. Technika je prediktor výkonu. To znamená, že bez efektivní techniky nevyužijete svůj potenciál. Je zásadní.“
Třeba Vladimír Coufal, který je velmi rychlý, má při běhu zvláštní držení rukou. A Tomáš Souček možná také…
„Zaměřuju se spíš na nohy. A ve stulpnách jdou dobře vidět. Ohledně Zátopka se také často předhazuje, že běhal hrozně. Ale tak to úplně není, šlo jen o vršek těla. A to v určité fázi emočního vypětí, nebo když šel na mimovolní úsilí, rukama hýbal všelijak. Ruce jsou ale jen koordinátor pohybu, běžíte nohama. Když jedou dobře, mohou ruce dělat v podstatě cokoli. Ať už kompenzují rotaci trupu nebo akcelerují výkon. Takže v pohybu zmíněných hráčů mě to nijak neuráží ani neruší. Hledal jsem chyby, ale musel bych mít hráče úplně pod drobnohledem, abych řekl, že je něco špatně. Jako tým běhají slávisté hezky.“
Je někdo co do stylu běhu opravdu ukázkový příklad?
„Zase se vrátím k Olayinkovi, který se mi hodně líbí. Má dlouhý krok. Není to typický sprinter, ale jak jsem mluvil o čtvrtkařích, zrovna on umí běhat podobně na dlouhý krok. Na to jsme jako trenéři ‚ujetí‘, na zvedání kolen a dlouhý krok.“
Vysoká čísla mívá 172 centimetrů vysoký záložník Petr Ševčík, bývá nejlepší. Naběhá i 13,8 kilometrů za zápas.
„Zároveň je rychlý s balonem, jestli mohu soudit. Taky se mi líbí, je to dobrý typ. To by byl zase nejspíše dobrý mílař. Můžeme jít jméno po jménu, slávisté jsou dobří atleti, běžci. Individuální rozdíly v technice běhu mezi nimi jsou, ale to je samé jako na atletických závodech: někdo je nahrbený, někdo běží s vyprseným hrudníkem. Za mě jsou zásadní věci v pořádku a řešili bychom jen detaily.“
Nicolae Stanciu je ukázkovým příkladem hráče, který prochází velkou osobní proměnou, učí se plnit fyzicky náročné úkoly, které dříve neměl a měl lepší osobní bilanci. Jaký je váš dojem?
„To mě překvapilo, měl jsem ho také spíše v kolonce technických typů, ale ne příliš běhavých hráčů. A když vidím čísla, naběhal toho relativně dost, bývá v zápasech třeba třetí čtvrtý hráč Slavie. Trenér pak musí posoudit, zda jsou tato čísla funkční, to je základní otázka. Já byl např. typ fotbalisty, který hrozně rád běhal, ale asi ne vždy správným směrem.“ (směje se)
Zvláštní příklad je brankář Ondřej Kolář, jehož styl je založený i na výbězích a sprintech k míči. Jak hodnotíte jeho?
„On to má ještě daleko těžší, musí hlídat spoustu dalších věcí. Na jeho úsudek se často spoléhá celý tým, nemůže si dovolit udělat chybu. Také to není špatné. Je vidět, že ho sprinty baví, není líný na krok. Rád si vyběhne a zasprintuje zpátky.“
Vidíte ve Slavii někoho, komu běh není vlastní? Nebo jím přímo trpí?
„Co do rychlosti fanoušci trochu shazují Josefa Hušbauera. Podle statistik (Instat Fitness report, Slavia-Viktorie) ale neměl v některých zápasech úplně špatná čísla, co se týče maximální rychlosti, v jiných naopak hodně velký podprůměr. Není to super extra rychlostní bijec. Ale na fotbale je pěkné, že se to může vyvážit a jeho síla je jinde. Neřekl bych o někom, že má problémy.“
Odehrát to, co je schopen zregenerovat
Peteru Olayinkovi naměřili v Lize mistrů maximální rychlost 31 kilometrů za hodinu. Jak by z toho vycházel v porovnání s běžci?
„Zásadní je, jestli je to rychlost bez balonu nebo s balonem. Dalo by se říci, že pokud se jedná o rychlost bez balonu, byl by Olayinka průměrný český sprinter. Ale s balonem to nabírá úplně jiné kontury. Četl jsem, že Antonio Valencia (záložník Manchesteru United) běžel rychlostí 35,1 km/hod., to je stovka kolem deseti vteřin. A bylo to s míčem. To už si zaslouží velký respekt. U Jana Kovaříka z Plzně zmiňovali rychlost 33 km/hod., to by bylo lehce pod jedenáct vteřin. Pro nás trenéry je zásadní, o jak dlouhý časový úsek jde a jestli je metodika měření opravdu přesná. A to být nemusí. Nejsem si jist, jak přístroje ve fotbale dokážou postihnout okamžitou rychlost.“
Je při takovém srovnání ještě něco na závadu?
„Hráč by také musel běžet úplně rovně, takže to měření beru trošku s rezervou. U rychlých hráčů záleží na každém kroku. A taky na tom, jak měření zohledňují práci s míčem. Zda tak, že si ho hráč kopne a jde do sprintu, nebo jinak. Je dobré porovnávat stejnou metodiku měření. Usainu Boltovi bylo naměřeno nejvíc 45 km v hodině, nejvyšší absolutní rychlost na dvacetimetrovém úseku. A to bylo úplně přesné měření, na tisícinu sekundy. U fotbalistů se vedou debaty, že by Ronaldo běžel stovku pod devět vteřin a podobně, atleti se proti tomu bouří, že je to blbost, že by dostal od sprinterů nařezáno. Jsou to takové žabomyší války. Sportovci, kteří jsou nejlepší na světě ve své specializaci, by ve druhém sportu, kde jsou odlišné nároky, úplně neuspěli. Bolt si zkusil fotbal, bylo to s velkým očekáváním, že bude skvělý. Jenže technická dovednost je natolik zásadní, že můžete být kondičně tisíckrát připraven a nepomůže vám to. Proto nebude hrát Jirka Homoláč nikdy za Slavii, i kdyby tam byl nejlepší běžec. Prostě pokazí zásadní přihrávky“
Pokud jde o celkový zápřah, včetně pohárových utkání a reprezentace, hráči Slavie odehrají extrémní počet utkání…
„Určitě. Sledoval jsem Tomáše Součka, když hrál poslední reprezentační utkání. A přišel mi dost unavený. Byl to můj vizuální dojem. I když nevím, jestli neplní jiné taktické pokyny. Obecně, jestli mají s tímto velkým nasazením a budu uvažovat v zákonitostech sportovního tréninku, kde je fáze superkompenzace, hráči si musejí odpočinout. Hráč je schopen odtrénovat nebo odehrát jen to, co je schopen zregenerovat. To je základní rovnice, od níž se vše odvíjí. Mohu o někom říct, že by toho byl schopen odběhat více, ale nevím, zda už není na svém limitu. Když hráči mají vysoké laktátové zatížení, v zápase udělají hodně sprintů, musí přijít fáze odpočinku, lehčího tréninku. Špičková forma se dá udržet cca tři týdny, pak musí nastat fáze odpočinku nebo lehký tréninkový mikrocyklus, abyste formu prodloužili. Trenér s tím musí kalkulovat. Musí počítat s obdobím, kdy umožní hráči lehce si odpočinout, přijde třeba nedůležitý zápas, do kterého pošle náhradníky. I když těmi zápasy hráči trénují, takže bych čekal, že spíš ubere na intenzitě v samotném tréninku.“
Jak vnímáte, i vzhledem právě ke Slavii, stížnosti, že v létě je po zavedení nadstavby příliš krátká přestávka, že je v sezoně příliš zápasů?
„Organismus nemůže zvládnout nadlimitní penzum práce, každý máme někde hranu. Trenér Trpišovský ví, co jsou hráči schopni zvládat, v jakém stavu se mu vrací z reprezentace. Když se mu vrátí unavení, třeba po Bulharsku, musí to být k uzoufání. Taky brečím, že mezinárodní atletická federace dala mistrovství světa do Dauhá nebo že olympiáda bude v Tokiu, kde jsou nepřijatelné podmínky pro vytrvalce. Síla peněz rozhoduje o tom, že nerespektujeme základní principy sportovního tréninku, co může sportovec vydržet, v jakém prostředí by se měl výkon odehrávat. I fotbalové šampionáty se odehrávají v nesmyslných prostředích. Jde o vytrvalostní výkon a oni hrají v úmorném vedru nebo jedou do zimy, na umělou trávu, což je náročné na klouby a šlachy. Řekne se: Jsou to profíci, musejí to zvládnout. Oni to psychicky zvládnou, ale ví, že si tím mohou zkrátit fotbalovou životnost, a útočíme na zdraví. Takže já s těmi připomínkami souhlasím, ne každý klub má na to, aby disponoval dvěma plnohodnotnými týmy a jeden postavil v lize a druhý v pohárech a pořád byl výborný. Mám pro to pochopení.“
