Asi nikdo tak nerozděluje fanoušky. Jedni ho bezvýhradně zbožňují, druzí skřípou zuby, jakmile zaslechnou sebemenší zmínku. Oba tábory ale nakonec dojdou ke stejnému výsledku. Conor McGregor = Proslulý. A přívlastek, zároveň i přezdívka, dokonale sedí. Před ničím neuhnul, vydrápal se z nuly, aby se za pár let topil v bohatství. Příběh jedné z největších hvězd MMA už patří do irských bájí a pověstí.
Ta vzpomínka naskakuje pořád. Pořád dokola si vybavuje rozčilené tváře rodičů, když jim oznámil,že se bude živit výhradně zápasením. V osmnácti letech, bez maturity, bez výučního listu. Taková troufalost. Samozřejmě to schytal, od otce dostal pár facek. „Hrozně mě to tenkrát naštvalo,“ popsal Conor McGregor v rozhovoru pro list Business Insider. „A hned jsem na něj křiknul: Budeš toho litovat, protože já se stanu milionářem.“ Než zmizel z obýváku, ještě prohodil, že to zvládne do pětadvaceti. A co myslíte? Trefil to.
Adrenalin je fantastická droga, zaručeně rozpumpuje každého zápasníka. Jenže život pod neustálou palbou pořádně tlačí na hlavu. Pokud jste navíc úspěšný, nebo dokonce šampion, tlak se ještě stupňuje. Vyhrávat se nedá donekonečna. Jednou přijde den, kdy si na vás někdo smlsne. Pak jde o to, jak se s tvrdým pádem psychicky srovnáte. A kdo neví, co si počít, měl by hledat inspiraci právěu McGregora. Touha vítězit irského raubíře vždycky hnala kupředu. Pořád neměl dost. Ani když jako vůbec první držel pásy hned dvou váhových kategorií UFC najednou. Podobně však fungovaly i neúspěchy. Nezalezl do kouta, neschoval se před světem, nefňukal. Naopak.Sebevětší nakládačka ho ještě vícnastartovala. „Nic se neděje, porážky přece k životu patří,“ prohlašoval bez sebemenší známky sklíčení. Platilo to po krachu v první bitvě s Natem Diazem, stejně tak po loňském výprasku od Chabiba Nurmagomedova. Až měl člověk dojem, že si sudí popletli verdikt.
„Sebevědomí, to je Conorova obrovská zbraň,“ souhlasí nejúspěšnější slovenský bijec IvanBuchinger. Poznal to na vlastní kůži, na Silvestra roku 2012 při Cage Warriors Fighting Championship 47 si to s ním zkusil. A… dopadl neslavně. KO. V prvním kole. „Řadu soupeřů zničí už před zápasem. Právě to se projevilo i v mém případě,“ vypráví Buchinger. „Viděl jsem, jak stínuje, jak z něj sálá energie, a dostalo se mi to do hlavy. Neporazil mě jen on, aletaky moje hlava.“
Peklo na učňáku
Náturu irského teriéra získal už v dětství. Vyrůstal v Crumlinu, v chudší, přesto vcelku poklidnéčtvrti na západním předměstí Dublinu. Útulné domky s malými zahradami naskládané jeden vedledruhého, lékárna, minibanka, omšelý supermarket a dvě hlavní ulice. Pár travnatých plácků, kde sestřídal fotbal s ragby. A také boxerská tělocvična v prostinké budově z tmavě červených cihel. Nabídka nic moc, ale Conorovi stačila. Zprvu ho učaroval fotbal. Viděl se, jak jednou oblékne dres Manchesteru United a bude válet stejně jakojeden z jeho idolů Roy Keane.
„Asi hodně lidí překvapím, ale Conor byl vážně dobrý fotbalista,“ prozradil trenér Robbie Beakhurst, který bojovníka vedl v týmu Slievenamon United. „Hrál v útokua v každé sezoně za nás nastřílel nejvíc gólů.“ Možná by to dotáhl do Premier League, snad by vyšel i Manchester. Jenže to by nesměl nakouknoutdo gymu. Mezi kluky to tak funguje, rádi bojují o pozici v partě. A McGregor nebyl výjimkou. Pojedné mele do hry vstoupili rodiče. „Jestli se chceš rvát, tak ne na ulici,“ pokárali ho.
Poslechl
Dvanáctiletý špunt tak zaťukal na dveře boxerského klubu. Vrhnul se do tréninkus takovým zaujetím, že i zkušenější borci žasli. Rychlost, výdrž, síla. A ta jeho levačka! Během krátké doby byl schopný porážet starší puberťáky. Cítil se blaženě. V zápasení našel smysl života. Trápilo ho jediné, že musí čas cvičení dělit se školou. „Nebavila mě, věděl jsem, že studium pro mě není,“ rozpovídal se v rozhovoru pro list Guardian. „Vůbec jsem si nedovedl představit, že bych třeba šel na vysokou a pak seděl někde v kanclu nebokde.“
Povinná docházka pro něj byla muka. Jinak to ale nešlo. Doma nestrpěli žádné flákání a občas zažil pořádné dusno. Až později táta s mámou couvli. S podmínkou. Pokud ohrnuje nos nad školou, musína řemeslo. Na instalatéra. „A to jsem si moc nepomohl,“ vtipkoval Conor. Vůbec se to tehdy, v sedmnácti, sešlo špatně. Nejdřív učňák, pak stěhování. Rodina se přesunula dálod města. Jak Conorova maminka vysvětlovala, do lepšího. Z Lucanu, nového bydliště, to do Crumlinu vlastně bylo jen pár ulic. Přesto změnu nesl těžce. „Všechno na mě padlo,“ svěřil se pro VIP magazín. „A ta práce… Tahle tvrdá práce… Nic pro mě.“ Budíček v pět ráno, rychlá snídaně a ven do temnoty, do chladu. „A pak jsem čekal u dálnice, až měnabere nějaký chlápek, kterého jsem ani neznal, a odveze mě do práce,“ vyprávěl.
Vyfasoval mundůr, popadl nářadí a učil se pochopit instalaci rozvodů. Trubky, trubky a zase trubky. „Pracoval jsem dvanáct hodin, pak mě naložili do auta a jeli jsme domů. Vím, že existují vášniví instalatéři, ale já tedy mezi ně nepatřil.“ Jeho vášní bylo zápasení, na které ale kvůli řemeslu nezbývalo tolik času. To ho štvalo. Často secítil vyčerpaný a neposouval se tak, jak by si představoval. Na jedné akci navíc potkal Johna Kavanghana. Osudového kouče, velkou osobnost. Právě s ním poznal, co je to ten pravý boj. MMA. „Zíral jsem na něj, byl třída,“ popsal trenér první střetnutí v gymu. „Hned vyřídil dva moje nejlepšísvěřence.“ Zároveň si všiml, jak je Conor nespoutaný, nevybouřený. Srovnat takového borce, to nebudelegrace. „Nakonec jsme se dohodli, že mě bude trénovat,“ doplnil McGregor s tím, že musel složit slib. Co se naučí, nikdy nepoužije v pouličních bitkách.
Posledních 188
Jakmile padlo rozhodnutí, co dál se životem, vyčistil se vzduch. Před sebou měl pouze jeden směr a připadal si svobodný. Zápasení na plný úvazek bylo fajn, jen z toho moc nekáplo. Ve dvaceti bylplný sil i ideálů, do kapsy však zatraceně hluboko. Přihlásil se na úřadu práce, kam si chodil pravidelně aspoň pro nějaký obnos. „Někdy to bylo těžké,ale dalo se to zvládnout,“ řekl Conor. Slovo těžké zmínil záměrně. Nebýt matky, kdo ví, jestli by se McGregor nevrátil k trubkám nebo se nepřidal k nějaké partě z ochranky. Vstup mezi profíky se povedl. Ještě před dvacátými narozeninami, na akci Cage of Truth v Dublinu, vyřídil prvního soupeře. 8. března 2008: TKO. Následovaly další střety, i jedna prohra. Že by seplnila peněženka, to ani náhodou. Napadlo ho, co radši zkusit jinou kariéru?
A právě tehdy přispěchala Margaret McGregorová. Kouče požádala, aby syna povzbudil a udržel u MMA. Souhlasil. Nejen matka, další žena vstoupila do Conorova života a přispěla ke zrodu velké hvězdy. DeeDavlinová. S půvabnou brunetkou se seznámil v jednom z dublinských podniků a chemiezafungovala okamžitě. Vedle ní dokázal zapomenout, že je prakticky bez peněz. V její společnosti věřil, že se stane slavným. Proslulým. A v budoucnu otcem dvou dětí. Myšlenky na odchod zavrhl. Vzal za to jako nikdy předtím. Získal titul šampiona britské organizaceCage Warriors a ukázal prstem na UFC. „To je můj cíl,“ vyprávěl, kudy chodil. Nic proti, cévéčko vypadalo zajímavě. Už jen zaujmout a přesvědčit šéfy amerického kolosu. Šancese naskytla v zimě 2013, kdy se prezident Dana White objevil v Dublinu. Vyběhal si audienci a pokrátkém pohovoru uslyšel: OK, zkusíme to s tebou.
Euforie
Při podpisu byl v takovém transu, že kdyby se k dokumentům připletl úpis s ďáblem, podškrábne i ten. Bleskově si vyzvedl propozice s datem nástupu. Velký okamžik měl přijít už 6.dubna 2013. Skvělé! Tedy až na jednu maličkost. Zápasnická show byla ve Stockholmu, což je kousek. Pokud však zavrhnete autostop, přesun něco spolkne. A Conor stále žil předevšímz podpory. Musel čekat, až dorazí na účet. V předstihu vám z úřadu nic nepošlou, pro peníze to platí tuplem. S blížícím se termínem McGregor lehce znejistěl. Až týden před bitvou obnos přistál na účtu: 188 eur. Vše se stihlo, cesta byla volná. A ve Stockholmu řádil s rychlostí vichřice. Pověstnou smrtící levačkou kopal jako kůň. Po 67 sekundách byl konec! První skalp: Marcus Brimage, první TKO.
„Dostal mě,“ povídal ohromeně White po debutu. „Byl to jeho první zápas a on vypadal, jako byjich měl v UFC za sebou sto.“ Konec pochybností. McGregor věděl, kam patří. Do Švédska letěl chuďas, domů se vracel boháč. Za svůj výkon obdržel Conor bonus ve výši 60 tisíc dolarů. Tolik peněz ani nikdy neviděl pohromadě. „Zvykl jsem si na luxus, užívám si ho, ale do smrti nezapomenu, odkud pocházím, čím jsem si prošel,“ pronesl už jako válečnická superstar. Skutečně, minulost si stále připomíná. Třeba památné trojčíslí 188 si nechal zvěčnit na přídi privátní lodi.
Herec, markatér, poklad
Jestli ve Švédsku předvedl vichřici, v dalších bitvách posunul stupnici ještě výš. Už po dvou a půl letech se jako uragán přiřítil do boje o titul pérové váhy, stačilo smést poslední překážku: Jose Aldo. Odstranit brazilskou ikonu neznělo troufale. Bylo to troufalé. A Conorovi se zase tak úplně nevěřilo. Tedy s výjimkou rodného Irska, kde se k němu téměř modlili. Důkaz? Když oznámil, že se v Dublinu předvede na veřejném tréninku s následnou tiskovou konferencí, o vstupenku žádalo 70 tisíc fanoušků. Během pár hodin. I slavná kapela U2 by mohla závidět. Zbytek světa se spíš přikláněl k dosud neporaženému brazilskému „tanečníkovi“. Ještě než se stačili všichni pořádně usadit v lasvegaské MGM Areně a u obrazovek, bylo hotovo. McGregor vystřelil ze startovního pokleku a vrhl se na kořist. Po 13 sekundách, nejrychlejším titulovém KO v historii, ukončil válku o trůn. Stal se šampionem, milionářem. Splnil, co si předpověděl. „Táto, podívej se, to jsem já,“ vzkázal otci pyšně.
První knihu uzavřel, ale dostal chuť rozepsat nové dobrodružství. Vybral si další poutavý námět: jak ukořistit i druhou korunu, o váhu výš. Akci rozjel okamžitě, a aby zabrala, strhla veřejnost, musela se náležitě servírovat. „S váhou jsem nikdy neměl problém,“ odpovídal na dotazy, zda si uvědomuje, že se vstupuje najiný úroveň. „Mistři by měli být schopní jít nahoru i dolů a čelit každé výzvě, která se objeví.“ Bylo znát, že v poloze schopného marketéra se McGregor našel. Zasypávat soupeře ostrými výroky, s tím neměl problém. Hlásil se ke kovaným obdivovatelům boxerské legendy Muhammada Aliho , který zavedl trash talk do bojových osnov. A Conor byl v tomto předmětu pozorným žákem. Nyní nasbírané vědomosti naplno využil. Šířil horečku, a pěkně přikládal. Věděl, kdy přitvrdit, kdy naopak zjemnit. Sociální sítě ho byly plné. Vyhrál si hlavně na osobním účtu na Instagramu, kde pečlivě míchal lákavý koktejl.
„Trashtalk byl i před McGregorem, ale on to vytáhl na vyšší úroveň,“ souhlasí špičkový český MMA zápasník Patrik Kincl. „Klíčem k úspěchu však bylo a je, že tu svou velkohubost má postavenou na výkonech.“ Také šéfové UFC si všimli Conorovy výjimečnosti. Prezident White už na začátku vzájemné spolupráce tušil, že podepsal borce se zajímavým potenciálem. Že by ale měl takový přesah, to byho nenapadlo. Irský zabiják přinesl zlatý poklad. Ohromné promo zabralo. Zájem o bitvu Conor vs. Nate Diaz převálcoval všechny dosavadnívrcholy. Komu doteď bylo MMA ukradené, otočil. Chtěl být u toho, chtěl zápas vidět. A pak siliboval, jaké to byla strhující show.
Zbyl jen jeden poražený: McGregor
Na rozjezd v lehké váze si vzal příliš velké sousto, pozici favorita nepotvrdil. Diaze si nestačil tolik nastudovat a po škrcení musel odklepat. V bilanci tak naskočilo červené okénko: porážka. První v UFC. Dostal za vyučenou, stejně nezkrotl. Sebevědomí nespadlo ani o milimetr níž. Naopak. Červená barva McGregora spíš rozdráždila. Hned žádal o revanš. A Diaze dostal. V září 2016, tedy už po pěti měsících po prvním souboji, nastoupila dvojka znovu proti sobě. Jestli se předtím bouřlivě tleskalo, při odvetě diváci šíleli. Z drsné a krvavé pětikolové bitvy vyšel jako vítěz Conor, na divoké oslavy však neměl ani pomyšlení. Dal si jen předkrm. Aby se usadil ke královské hostině, musí si to vyřídit s posledním, který překáží: Eddiem Alvarezem. Pokračoval ve zběsilém tempu. „Chceš pás? OK. Tak si pro něj pojď. Ale máš na to dva měsíce,“ zazněla výzva. Po úspěchu hladový Conor přijal. Sice si uvědomoval, že riskuje, jenže o životní zápas kariéry nechtěl přijít.
Upravil trénink, ničím se nerozptyloval. A 12. listopadu stál v kleci, odhodlaný klidně i zemřít.Žádná tryzna se nekonala. Amerického ranaře setnul ve druhém kole. TKO. Jak jinak. „Irsko, to jsem vyhrál pro tebe,“ řval do kamer. Další troufalou misi splnil. Stal se prvním bojovníkem UFC, který držel dva tituly současně. Zametl se všemi. „Vždycky se mluvilo o jeho zázračné levačce. Souhlas, skvělá zbraň. Ale jeho největší doména byla jiná,“ říká Kincl. „Studoval soupeře, každého zkoumal do detailu tak dlouho, dokud nenašel slabinu. Proto mu vyhovovali bojovníci, kteří už v kleci působí delší čas a nemění styl.“ Ir přidal tradičně i něco navíc. Z „obyčejného“ šampiona se zrodila globální celebrita. Jeho vypracované potetované tělo zařadil časopis ESPN do speciální edice Body Issue, kam mají přístup jen ty největší hvězdy. Díky rostoucím příspěvkům od sponzorů se s 22 miliony dolarů protlačil do prestižního žebříčku TOP 100 nejlépe placených sportovců planety. Už nebyl na vrcholu, létal v oblacích.
Zlatá trefa: 100 milionů
Změna atmosféry na McGregora zapůsobila. V zápasení šlápl na brzdu, oznámil pauzu. S partnerkou se chystali na narození prvního dítěte a až do porodu chtěl být jen s ní. Syna Conora Jacka pak v květnu pyšně vystavil na Instagramu. Kdo čekal, že se teď irská mašina vrátí do depa s názvem UFC, mýlil se. Klec už šampiona jako by nepřitahovala. Hledal silnější rozptýlení. Nový trhák. A našel. Vždy si zakládal na skvělé práci rukou, na boxerské průpravě, tak proč toho nevyužít. Proti mistrovi. Proti neporaženému Floydu Mayweatherovi . Senzaci dávkoval opět po malých dávkách. Čekal na reakci. Ta samozřejmě přišla. V první vlně si všichni mysleli, že jde o fake news, čili podvrh. Po několika týdnech zírali s otevřenou pusou. Ano, je to myšleno vážně, souboj Conor vs. Floyd bude.
Oba borci to měli vyřešené vcelku brzy. Mayweather přeruší důchod, McGregor se začne věnovat boxerské výuce, aby nedělal ostudu. Potíže nastaly u UFC. Představa, že jsou mírně mimo hru a že si jejich zlobivý synek, kterému odpouštěli všechny průšvihy, dělá, co chce, šéfy popouzela. Zabralo to nějaký čas, než se s Conorem usmířili. Pořád byl hlavní tváří, takže kývli. McGregor si vyběhal boxerskou licenci, pustil se do kampaně a útočil na Floyda, jako by se s ním měl rvát o titul v oktagonu. „Rozbiju ti obličej,“ popichoval legendu. Nechal si dokonce přichystat speciální oblek s jemnými proužky. Kdo se dostal blíž, mohl si v nichpřečíst slogan “F... You“. Byl zpátky ve svém živlu. Monstr akce vyvrcholila 27. srpna 2017, kdy se postavil do ringu. „Bude zabit,“ shrnul Conorovy šance někdejší boxerský velikán Mike Tyson . Irský troufalec přežil. Vydržel 10 kol, skončil po TKO. Ale tvářil se spokojeně. Zase se o něm všude mluvilo, v dobrém i špatném. A ještě si vydělal. Pořádně. Podle magazínu Forbes si přišel zhruba na 100 milionů dolarů!
Hříšný král
A co bude dál? Ptali se fanoušci. Shodný dotaz padl i z UFC. Bez jasné odpovědi. Organizace tak zasáhla a loni na jaře Conorovi odebrala pás šampiona lehké váhy z důvodu „nečinnosti.“ Zabralo to. Irský superboháč oznámil, že si trůn vezme zpět. Vyzval Chabiba Nurmagomedova, snímž měl nevyřízené účty. Bral to osobně. Vyskakoval si na parťáka Artěma Lobova, což nelze tolerovat. Už v dubnu v podzemních garážích napadl s dalšími autobus, kde měl ruský opovážlivec sedět. Totální zatmění. Skončil na policii. Skandál se podařilo utišit. V UFC v to alespoň doufali. Záběry z podzemí se dokonce použily pro upoutávku na střet titánů, ostrá kampaň se šponovala na maximum. 6. října 2018 vše vyvrcholilo. McGregor v kleci nestíhal, levačka neposlouchala jako dřív a ve 4. kole po škrcení duel odklepal. Ještě víc se ale mluvilo o šílené mele po zápase. Ruský šampion v návalu zuřivosti přelezl klec a šel se prát s členy McGregorova týmu. Jeho parťáci zase vyrazili na Conora do oktagonu. Obří průšvih! Za vším prý stály urážky Chabibovy rodiny a náboženství.
Divočina v Las Vegas nebyla jedinou kontroverzí v Conorově životopisu. Pomineme-li garážovývýpad, či strkanici se sudím při návštěvě akce Bellatoru, ulítával zvláště při trash talku. A čím byl slavnější, tím útoky zesiloval. „Jako by přestal brát ohledy a překračuje mantinely,“ všímá si Kincl. „Poprvé se dostal za hranupřed zápasem s Dennisem Siverem, kdy narážel na jeho původ a padlo i něco o nacismu.“ Incident je z roku 2015, kdy německému soupeři poslal prostřednictvím Twitteru vzkaz: Líbej mi nohy, Nácku. „Tehdy to uznal a narážky vzal zpět,“ říká Kincl. Příspěvek opravdu smazal a omluvilse. „To bylo ale naposledy, kdy se stáhnul.“
Ano, rád přehání. A dokud bude zápasit, jiný nebude. I proto oslovil tak široké publikum. A noví přibývají. Jen na sociálních sítích Conora hltá téměř 45 milionů lidí, což ho řadí do TOP 20 nejsledovanějších sportovců světa. Jako jediný zástupce bojových sportů! Třeba před Rogerem Federerem či Usainem Boltem . Stal se fenoménem, jehož si navzdory přešlapům v UFC hýčkají. Ačkoli už bojovou scénu vlastněpřerostl, nebo spíš právě proto. „UFC bylo na vrcholu, když ještě Conor nebojoval. Jenže on tomu dal brutální reklamu. Nikdo nevěděl, co je MMA, až přišel on a najednou se o tom začali všichni bavit,“ potvrzuje Buchinger. Můžou s vámi zmítat sebesilnější emoce, byznys je byznys. Nikdo si nedovolí ztratit klíčovoufiguru. „UFC by byla největší organizací i bez Conora, ale trvalo by jí to podstatně déle,“ je přesvědčený Kincl. „On je opravdu výjimečný. Vždyť si vemte, že tři nebo čtyři zápasy byly nejsledovanějšími v historii.“ Bez ohledu na to, zda pásy drží, nebo ne, Conor McGregor zůstane králem. Ani on sám nepochyboval, že bude slavným bojovníkem. Vše totiž bylo už dávno rozhodnuté. Když se 14. června 1988 narodil, už měl zaťaté pěsti.
