Topmodelka se zlatýma nohama. Už jí chystali pohřeb, teď plánuje maraton
Před šesti lety se jí zhroutil svět. Její tělo zachvátil syndrom toxického šoku, který ji málem zabil a obral postupně o obě nohy. Pro modelku katastrofa, řeklo by se. Lauren Wasserová se ale nevzdala a rozhodla se bojovat: za sebe, za druhé, za normálnost svého těla i za to, aby si mohla zaběhnout vytoužený maraton.
Menstruace. To slovo ani žádný z projevů cyklu dnes nemůžeme považovat za tabu, alespoň v našem civilizovaném světě. Přesto se s ní každoměsíčně potýkáme - některá z nás více, některá méně a další skoro vůbec.
Dokážeme ji ovládat, potlačovat. Čekáli nás důležitý závod, můžeme si ji posunout pomocí antikoncepce, utlumit bolest pomocí léků, použít hygienické pomůcky, které nám pomohou na periodu zapomenout a jet dál naplno. I to byl případ Lauren Wasserové.
Vzpoura bakterií
Část odborné i laické veřejnosti s tím nesouhlasí a dává přednost tomu, dát přírodě volný průběh. Druhá část by se za všechny výše zmíněné vymoženosti dala na modlení. Ať patříme k prvnímu, nebo druhému táboru, jedno si musíme připustit: někdy se tělo naštve.
Stane se zbraní proti nám samotným a my s tím často nemůžeme dělat vůbec nic - jen si klást otázky, zda by se to stalo tak jako tak, nebo zda jsme mohli tragédii zabránit. V obou případech nás nakonec vysvobodí jediné: vzepřít se osudu a pokračovat. Stát se silnými (nebo možná ještě silnějšími) se zbraněmi, které nám zůstaly.
Lauren Wasserová ve svých čtyřiadvaceti letech musela nejprve téměř zemřít, aby se znovu narodila. Na podzim roku 2012 se jí na večírku udělalo nevolno. Nejdřív „jen“ teplota a pocity jako při nachlazení nebo viróze. Kamarádi ji odvezli domů. Stav se zhoršoval, ale Lauren odmítla nápad své matky, která jí chtěla zavolat sanitku. Šla si lehnout a myslela si, že se z nevolnosti vyspí.
S matkou mají doslova kamarádský vztah a denně si volají. Když Lauren ráno nebrala telefon, maminka ihned pochopila, že je něco špatně, a rozjela se za ní. Našla ji bezvládnou ležet na zemi. Infarkt a postupné selhávání mnoha orgánů, zněl verdikt lékaře, který měl zrovna službu v nemocnici. Naštěstí šlo o specialistu na infekční choroby, který včas odhalil pravou příčinu této - u mladé, sportovní ženy přinejmenším překvapivé - diagnózy: syndrom toxického šoku.
Nemoc menstruujících žen
Toto onemocnění, způsobené stafylokokovou bakterií, bylo poprvé popsáno roku 1978 u dětí a teenagerů a později i u dospělých lidí, především žen v produktivním věku. Ve většině případů těchto žen šla diagnóza ruku v ruce s menstruačním krvácením a používáním vysoce absorpčních tamponů. V osmdesátých létech vyvinula společnost Procter & Gamble „předimenzovaný“ tampon Rely, který měl ženám pomoci zapomenout na periodu.
Obsahoval látku karboxymethylcelulózu, díky které mohl tampon nabýt až dvacetinásobku své původní velikosti a zůstat „na svém místě“ po celou dobu periody - tedy třeba pět až sedm dní. Z dnešního pohledu trošku nechutné. Kvůli používání tohoto a podobných výrobků počet žen s tímto onemocněním rapidně stoupl - v roce 1980 bylo v USA nahlášeno přes sedm stovek případů.
Po zjištění spojitosti syndromu toxického šoku a používání tamponů byly tyto produkty staženy z prodeje a výrobci začali balení tamponů opatřovat letáčkem o zásadách správného používání. Dnes víme, že tampon by neměl zůstat ve vagíně déle než osm hodin, vůbec není ale od věci měnit ho po čtyřech až šesti hodinách. Přesto se tu a tam nějaký případ objeví - ať už v souvislosti s používání tamponů, či nikoli. (Syndrom postihuje i muže, ale v celém objemu postižených jich je „pouze“ patnáct procent.)
Možná jste také slyšeli, že toto onemocnění je velmi vzácné a mávli nad tím rukou - projeví se jen zhruba ve třech případech na sto tisíc menstruujících žen. Proč bych to měla být zrovna já? I tahle myšlenka napadla Lauren Wasserovou. Přestože patřila - pokud se to tak dá říci - k „rizikové skupině“: ženám s velmi silnou menstruací, které sázejí na vysoce absorpční tampony.
Vzdát se je tak snadné
Bakterie Staphylococcus aureus „obývá“ sliznice (v oblasti nosohltanu, průdušnice či právě pochvy) nejednoho z nás a nemusí způsobit žádný problém. Při jeho přemnožení a působení dalších faktorů (mechanických a chemických) ale může dojít k tragédii - stafylokok začne produkovat exotoxin, bakteriální jed, který působí v řádu minut a dokáže vás klidně i zabít.
Tím spíše, že příznaky toxického šoku jsou zpočátku plíživé a nenápadné, podobné viróze. Stav Lauren Wasserové byl kritický. Lékaři ji udržovali v umělém spánku a dávali jí minimální naděje. Její matce dokonce doporučili, ať se připraví na nejhorší a začne chystat pohřeb.
Po čtrnácti dnech se Lauren probudila z kómatu, a to právě ve chvíli, kdy se nedaleko od ní lékař se zdravotní sestrou bavili o „pacientce, která bude potřebovat amputaci“. Řeč byla samozřejmě o ní.
Kromě infarktu a selhání orgánů jí začaly doslova odumírat nohy - od prstů je napadla gangréna. Silné žaludky mohou zapátrat v historii modelčina Instagramu a najít naturalistické fotografie, které sdílela: na první pohled je na nich patrné, že nohy nebylo možné zachránit.
Lauren strávila několik měsíců v nemocnici a bojovala s depresemi i svou vůlí. Má tohle smysl? Později přiznala, že přemýšlela i o sebevraždě. Na začátku ji inspirovali tři lidé: matka, se kterou si jsou velmi blízké, kamarádka fotografka Jennifer Rovero, jež pořídila její první snímky během zotavování po operaci, a Lisa Elifritz, matka dívky, která na stejnou infekci zemřela. Lauren se rozhodla bojovat za sebe i za druhé. Pomocníkem jí byly její popularita a právě také sociální sítě a podpora médií. Prohlásila, že vzdát se by bylo příliš snadné.
Dívka se zlatýma nohama
Lauren Wasserová opustila nemocnici v roce 2013. Téměř další celý rok strávila na invalidním vozíku a pak se učila znovu chodit. Dostala protézu na pravou nohu, která jí musela být amputována pod kolenem, a zvykala si na levé chodidlo, na němž přišla o všechny prsty. Měla velké štěstí, že se lékařům podařilo zachránit obě její ruce - rovněž napadené infekcí - bez trvalých následků.
Lauren se nevzdala a v roce 2015 znovu zčeřila vody modelingu. Doba začala přát „jiným“ modelkám a najednou bylo žádoucí ukázat, že žena může být krásná, i když má kila navíc nebo třeba nemoc zvanou vitiligo (která se stala poznávacím znamením modelky Winnie Harlowové). Proč by nemohla být žena krásná i bez nohy a být nejen „věšákem na šaty“, ale také chodícím důkazem nezlomné vůle a šiřitelkou osvěty.
Rozhodla se vrátit zpět a už v roce 2015 nafotila první fashion story jako „dívka se zlatou nohou“. V rozhovoru pro americký časopis Vogue přiznala, že řešila, jak vystupovat: skrývat to, že nemá nohu, nebo to přiznat? Dlouho chodila zahalená ve vytahaných kalhotách a mikinách s kapucí. Chtěla být neviditelná. Pak se opět projevila vůle: „Vypadám jako bojovník. Přežila jsem. Ukážu to,“ řekla.
Pořídila si protézu ve zlaté barvě, která se stala její zbraní. Jako by říkala: Podívejte se, mám zlatou nohu. A co všechno s ní dokážu. Třeba s grácií přejít molo na newyorském týdnu módy, zahrát si basket, absolvovat trénink boxu nebo si jít zaběhat. Zároveň začala na Instagramu, v médiích i na veřejnosti s masivní osvětou stran intimní hygieny během menstruace.
Žít, sportovat a vypadat dobře
Lauren pojala protézu jako své znamení. Jejím dalším ikonickým kouskem se staly sportovní tenisky - nejen díky pohodlí, které člověku se ztíženou možností chůze poskytují, ale také pro svou vášeň ke sportu, který byl vždycky její součástí. Lauren je holka z Kalifornie, k jejímuž životu patří běh, plavání nebo třeba jízda na skejtu.
Všechny tyto a další sporty se rozhodla dělat navzdory svému postižení. Pravidelný trénink jí pomohl posílit ochablé svaly a získat zpět „výstavní“ postavu. A jak sama potvrdila v rozhovoru pro časopis Elle: dostala příležitost ukázat světu, že i žena jako ona může být modelkou, herečkou, běhat a sportovat a dokonce u toho všeho i vypadat dobře.
Její boj vlastním tělem proti jemu samému ale zdaleka neskončil. Koncem roku 2017 modelka oznámila, že jí čeká další amputace: levé chodidlo se vzepřelo amputaci prstů a začalo produkovat kostní hmotu ve snaze je nahradit. Lauren zakoušela nesnesitelné bolesti, na noze se objevila otevřená, nehojící se rána. 14. ledna 2018 pak přidala na Instagram další fotografi i s levou nohou, končící obinadlem ovázaným pahýlem pod kolenem. O půl roku později sdílela fotku, jak s už oběma zlatýma nohama hraje oblíbený basket.
„Letos chci běžet maraton!“
O další měsíc později začala běhat. „This is freedom.“ Tohle je svoboda, napsala pod video z atletického okruhu. Když na internetu sledujete její videa, nikdy by vás nenapadlo, čím si prošla. Její hbité pohyby kolem boxovacího pytle jsou naprosto přirozené, měkké. Stejně samozřejmě působí její „mazácké“ poskakování pod basketbalovým košem a otočka zakončená přesným hodem.
„Je to šest let, co se můj život navždy změnil. Teď už můžu říct, že už necítím žádnou bolest. Mám nový pár zlatých nohou a překonala jsem trápení. Zasvětila jsem svůj život šíření příběhů dalších obětí syndromu toxického šoku, osvětě a prevenci,“ napsala na Instagram.
A také módě, kterou jednou přirovnala k životu samému: „Vezměte věci, které se vám líbí, a dejte je dohromady. Ráda mixuju módu od Gucciho s věcmi ze secondhandu a sportovními kousky. Odlišné věci dohromady vytvoří jedinečný celek,“ řekla časopisu Vogue. Nemyslela tím jen módu, ale i sebe samotnou se svýma „cizíma“ nohama a jedinečnost každého z nás.
Tím, že se postavila na nohy, ale Lauren zdaleka nekončí. Po pěti letech se vrátila k běhání, a to ještě ve větší intenzitě než kdykoli předtím. Poctivě trénuje, stala se „múzou“ značky Adidas a hlavní hrdinkou inspirativního videa, nazvaného Recode Running. Lauren dokázala „překódovat“ nejen sama sebe, najít vůli žít a změnit životy ostatních, ale i proměnit pohled na tento sport.
Samozřejmě, známe soustu paralympioniků, kteří běhají či jezdí na kole bez nohou. Lauren Wasserová ale ukazuje, že to dokáže každý, kdo má vůli. V dubnu tohoto roku prohlásila, že hodlá běžet letošní newyorský maraton. A schopná toho bude paradoxně právě i díky tomu, že se rozhodla vzdát se levé nohy, která jí pět let působila bolesti. „Nemohla jsem běhat, nezvládala jsem delší než dvacetiminutovou chůzi. To nebyl život,“ řekla s tím, že teď se cítí být konečně normální a svobodná. Nezbývá, než jí 3. listopadu držet palce v běhu za další životní metou.
| Fakta o syndromu toxického šoku |
Syndrom toxického šoku postihl v České republice za posledních 30 let 150 žen. Ve třetině případů byl spouštěčem tampon. Stafylokoková infekce má na svědomí úmrtí v 11 % případů. Existuje ale ještě streptokoková infekce (takzvaný toxic shock-like syndrome), která má podobné symptomy a na svědomí má 50 % infi kovaných. Účinnou prevencí je důkladná hygiena během menstruace (nejen na „oněch místech“, ale především pečlivé mytí rukou před zavedením tamponu - právě na rukou je bakterií nejvíce). Pokud během menstruace pociťujete příznaky jako bolest hlavy a zátylku, teplotu, bolest kloubů a nevolnost, neváhejte neprodleně navštívit lékaře, a to klidně rovnou infekční pohotovost. Čím dříve se nasadí antibiotika, tím menší škody bakterie napáchá. Dalším způsobem prevence je hlídání doby, po jakou je tampon zaveden. Rozhodně nepřekračujte 8 hodin. Nezavádějte zbytečně vysoce absorpční tampony „pro jistotu“, třeba během sportu. Jistotou je nahrazení tamponu jinými menstruačními pomůckami - vložkami nebo stále oblíbenějším kalíškem. Podívejte se, mám zlatou nohu. A co všechno s ní dokážu. Třeba s grácií přejít molo na newyorském týdnu módy, zahrát si basket, absolvovat trénink boxu nebo si jít zaběhat. |
