Extrémní Spartan Race? Světu vládne český zabiják z druhé vlny

Kde jinde by se mohl vrchol sezony Spartan Race konat než na bájném místě. „Dodává to tomu speciální atmosféru. Historie je tam hodně znát, běžíte kolem hrobky Meneláa a Heleny, sochy Leonida, antickou Spartou nebo mezi olivovými stromy,“ přibližuje Hynek. „Je to jedna z největších událostí v Řecku. Běhá se zde ještě druhý velký závod, z Atén do Sparty - Spartathlon. Místní tím žijí, plno fanoušků stojí podél trati a povzbuzují. Finiš je na náměstí, je to krásné.“

Ve známém filmu se spartský král Leonidas a jeho hrstka bojovníků v dávném starověku postavili mnohonásobné přesile Peršanů. Současné Spartany zas čekaly tři náročné závody ve dvou dnech na takzvaném Trifecta víkendu. Dohromady skoro 50 kilometrů běhu a 100 překážek. Masakr, který vám odhalí, jaká síla se ve vás skrývá. Hynkův vítězný čas? Čtyři hodiny, dvě minuty a 37 vteřin! „Kamarádi mi říkali, že jsem blázen. Ty časy by prý nezajeli ani kole,“ usmívá se šampion.

Do Sparty přijel už i na loňský premiérový ročník, skončil druhý. Přestože podle svých slov nyní nepatřil k favoritům, všechny soupeře nechal za sebou. „Loni to byl neuvěřitelný výsledek. Ale nebyli tam borci z Ameriky, profi atleti. Teď už tam byli nejlepší závodníci z celého světa, ze 78 zemí. Vítězství je o to cennější,“ váží si úspěchu Hynek. V elitní kategorii si to rozdaly zhruba dvě stovky Spartanů. „Nehraje se na kvantitu, ale hlavní je kvalita, je to mistrovství světa!“ vysvětluje.

Po dvou závodech v úvodním dni ztrácel na lídra tři minuty. Ale v závěrečném Beastu (kolem 25 km) udeřil. Přesně v duchu své někdejší přezdívky Zabiják z druhé vlny, kdy startoval až za skupinou nejlepších a byl úspěšný.

Ričrd Hajnek, jak vyslovují jeho jméno komentátoři v angličtině, se všem utrhl a už nikoho před sebe nepustil. „Posledních 200 metrů a závěrečnou ručkovací překážku jsem si užíval. Nejlepší část závodu,“ zablýská mu radost v očích.

Před triumfátorem už byl pak jen sprint do cíle. „Spousta pocitů, neuvěřitelná euforie, štěstí. Nemůžu ani popsat, jak jsem se cítil. Splnil jsem si sen. Nemohl jsem vědět, jestli na něj v životě vůbec dosáhnu. Největší výkonnost sedla na tenhle závod, šel jsem za nula, to znamená, že jsem nepodstupoval žádné tresty (30 angličáků za nezdolání jedné překážky). Byl jsem dojatej, až se mi chtělo brečet.“

Euforie byla tak veliká, že by prý mohl běžet znovu, jak byl nabuzenej. „Samozřejmě by za pár kilometrů opadla. Únava z celého víkendu pak na mě dolehla,“ nezastírá Hynek. Není divu. Po obří porci běhu, větší než při maratonu, řadě zdolaných ručkovacích i dalších překážek či delších úseků s nošením těžkých břemen, které váží až 60 kilo. V terénu s kilometrovým převýšením, v řece s vodou po kolena. Zažíváte velký adrenalin, tepovka vám vyletí nahoru, hromadí se bolest.

„Je to extrémní závod, někdy se jde až za vlastní hranice. Kdo má rád svou komfortní zónu a nerad z ní vystupuje, těžko takový závod poběží,“ popisuje Hynek. Rozhoduje fyzická i psychická odolnost. „Výkonnost dělá strašně moc, ale je to hodně i o hlavě. Je to tak 50 na 50. Během jedné minuty nebo vteřiny se může rozhodnout, že na to kašlete.“ Menší či větší krize potkala ve Spartě asi všechny závodníky. „Je nemožné, aby to tak nebylo,“ přikyvuje Hynek. „Jak se s tím dokážete poprat, je individuální. Musíte tu krizi přejít.“

Zpestřením i ztížením závodu ve Spartě jsou delší úseky, které probíháte ve vodě • SPORTOGRAF.COM

Překonáváte překážky i sám sebe, posouváte své limity. Až v cíli můžete vydechnout. „Vždy jdu do závodu s tím, vydat ze sebe maximum a umístit se co nejlépe. Hlavně když kolem sebe vidím elitní závodníky jako ve Spartě. Albert Soley, Sergej Perelygin, Peter Žiška, Američané Robert Killian, Ryan Woods, to jsou všechno světoví borci. Motivuje mě už jen si s nimi zaběhat. A když jsem tam s nimi, chci je předběhnout. Když se to podaří, dostanete strašně moc sil, energie. To je můj cíl, závodit s nimi. Ne vždy to vyjde, ale chci je porážet,“ říká Hynek.

Jeho úspěch je o to cennější, že porazil i profesionály. Takové podmínky doma nemá. Přitom zvládne velké tréninkové dávky jako jeho největší soupeři. „V průměru za týden odběhám 120 kilometrů. Denně trénuji dvě až pět hodin, záleží, v jaké části sezony jsem. Když jsem v klasické přípravě, tak mám dvoufázové a někdy až čtyřfázové tréninky,“ přibližuje. Extrémní překážkové závody se staly jeho obrovskou vášní. A není jediný.

Spartan Race zažívá v posledních letech velkých boom, buduje silnou značku. Jen v České republice za rok zláká desetitisíce nadšenců. „Jak neuvěřitelně to stouplo je vidět nejen na počtech závodníků, ale hlavně na konkurenci. Spartan už je sport, není to, co bylo dřív, nebo co si pod tím většina lidí představila. Že se jdeme vyválet do bahna a udělat fotky. V elitní kategorii rozhoduje na překážkách každá vteřina o celkovém umístění.“

Když sprintem doběhnete delší úsek a opět stojí před vámi překážka, není čas se vydýchat. „Je to těžké, musí to začínat už v samotném tréninku. Být vyčerpanej a přesto jít na překážku. Závody jsou už tak vyrovnané, že tam nemůžete přiběhnout a odpočívat. Většinou se rozhoduje v terénu, někdo nasadí tempo a ostatní ho prostě nestíhají. Ale když jsou dva vyrovnaní závodníci, tak se rozhoduje v závěrečných dvou kilometrech na překážkách. Kdo je zvládne rychleji.“

Síla, vytrvalost, vůle. To všechno musíte mít. Proto začínají být překážkové závody (OCR – obstacle races) v čele se Spartanem tak populární, vynikají svou náročností i všestranností. „Mám na OCR rád, jak je komplexní. Je to hlavně běžecký závod, ale je potřeba i síly a šikovnosti. Musíte mít naběháno, ale důležitá je v přípravě i posilovna. Chodím zvedat těžké váhy na bench, deadlift, na různé kruhové tréninky, cross fit, ručkovací překážky,“ vypočítává rodák z Moravan u Pardubic.

Pro mnohé už se ze Spartana stal životní styl. „Dá se to tak nazvat. Už jen proto, že na to trénuji denně. Hodně mi pomohlo, že můžu jezdit po Evropě a závodit s těmi nejlepšími. Tyhle zkušenosti mě posunuly hodně,“ cení si Hynek. Závodil už i v Americe či Ománu na Blízkém Východu. Abyste se dostali na špičkovou úroveň, musíte něco obětovat, stojí to hodně úsilí, dřiny a času.

Vedle sportu stíhá Hynek studium pardubické univerzity, pořád má nabitý program. „Vše skloubit je hodně náročné. Musím někdy vstávat ve čtyři ráno a odtrénovat, protože přes den nemám absolutně šanci. Jindy jdu zas v 10 večer a končím v půl 12. Je těžké spojit školu a profesionální tréninky a do toho ještě chodit na brigády. Kdo ale chce, čas se najde,“ nechybí mu odhodlání. Jistě také zaujme, jakým oborem se vlastně zabývá.

„Studuji informační technologie, takže bych chtěl být do budoucna ajťák nebo programátor nějaké firmy. Samozřejmě bych byl nejradši profesionálním atletem. Ale aby byli u nás v tomhle sportu profíci, k tomu vede dlouhá cesta. Takže i to je důvod, proč chci vystudovat na vejšce.“ A jak jde ajťák a sportovec dohromady? „Hodně lidí mi říká, že je to hodně zvláštní. Já se tomu vždycky taky směju. Ale myslím si, že je to možná to nejlepší spojení,“ tvrdí. A hned vysvětluje, proč.

„Dlouho sedím za počítačem, potom je pohyb dobrá změna. Když třeba navíc něco nefunguje a strávím za PC několik hodin, tak jdu trénovat a pročistím si hlavu. Ještě člověk nabere energii. Dobrá kombinace. Nedělám žádnou fyzicky náročnou práci, kterou bych se unavil. Jen sedím a těším se pak na trénink. Kdybych měl těžkou práci, trénink bych taky odtrénoval, ale nedalo by mi to tolik, kolik by mělo dát.“

A kam dál se vlastně může ještě posouvat mistr světa, jaké má před sebou další výzvy? „Určitě bych v tom chtěl pokračovat a udržet se mezi top atlety, mezi světovou špičkou. Chtěl bych zkusit ve Spartě obhájit. Bude to náročné, budu muset hodně trénovat a zůstat zdravý, to je hlavní. Byl jsem mistrem jen v jednom závodním víkendu, neznamená to, že jsem nejlepší napořád. Může přijít jiný závod a to mi věřte, že ten závod přijde, kde mě někdo jiný porazí. Je to obrovsky vyrovnané.“

A ještě je tu možná jedna motivace a událost, která by překážkové závody mohla posunout nahoru. „V roce 2024 by se mohly dostat na olympiádu. Ale visí tam ještě spousta otazníků. Vím jen, že se o tom už mluví a jedná. Bylo by super, kdyby se to podařilo,“ zasní se Hynek. Splnil by se tak sen i dalších bláznů, kteří do toho den co den šlapou jak nezadržitelné střely. „Je to jako v životě, tam

taky není jen rovinka, ale jsou tam překážky. V závodě jsem na ně sám, v životě naštěstí ne. Mám fantastickou podporu rodiny.“