Ve čtrnácti letech přišel o nohu. Dnes Maroš Kudlík trénuje crossfit, pravidelně se účastní překážkových závodů a dokonce se chystá poměřit své síly na mistrovství Evropy ve Spartan Race. Přečtěte si příběh slovenského sportovce, pro kterého není zdaleka nic nemožné.
K dvaatřicetiletému rodákovi z Komárna nebyl osud příliš nakloněný. Když mu bylo 14 let, lékaři mu diagnostikovali synoviální sarkom, tedy agresivní formu rakoviny měkkých tkání.
S vážným onemocněním bojoval bezmála tři roky. Bitvu se mu nakonec podařilo vyhrát, ale přišel během ní o nohu. „Já říkávám, že od té doby zvládám všechno levou zadní,“ směje se věčný optimista Maroš Kudlík.
V té době mu však do smíchu rozhodně nebylo. „Před onemocněním jsem trávil spoustu času sportováním. Ve škole jsem měl rád tělocvik a veškeré aktivity, které jsme během něj dělali. Kromě toho jsem byl zvyklý hrát s kamarády hokejbal. Chtěl jsem se začít víc věnovat basketbalu, který jsem toužil hrát na profesionální úrovni,“ popisuje Maroš svůj tehdejší vztah ke sportu.
Nemoc jeho plány stát se úspěšným basketbalistou zpřetrhala. Po příchodu z nemocnice nebyl návrat k běžnému životu jednoduchý. Namísto sportu začal trávit volný čas sezením u počítače a smířil se s tím, že s jakoukoliv náročnější fyzickou aktivitou nadobro skončil. Soutěžní duch a potřeba vítězit v něm však stále zůstávali. Začal proto hrát stolní fotbal, kterému se věnuje dodnes.
Postupem času mu nenáročná sportovní aktivita přestala stačit. I když pohyb s handicapem nebyl jednoduchý, začal se věnovat crossfitu, TRX a józe. Když mu, ale kamarád řekl o nápadu, že by s ním mohl Maroš absolvovat překážkový závod, nebral ho příliš vážně. V té době sice pravidelně trénoval, ale přesto si nedokázal představit, že by se účastnil takto extrémní soutěže.
Nakonec se nechal přemluvit a v roce 2016 se se svým kamarádem na závod skutečně vydal. Ačkoliv měl všechno potřebné s sebou, v duchu byl smířený s tím, že je tu pouze jako doprovod.
„Myslel jsem si, že mě nepustí na start. Byl jsem proto celkem klidný. Plánoval jsem, že si závod užiju v roli diváka a budu fandit kamarádům. Když mi, ale na registraci řekli, že mi umožní závodit, nevěděl jsem, co dělat. Kamarádi to ale během pár sekund rozhodli za mě a já šel na to,“ vzpomíná Maroš Kudlík na svůj první závod.
Po celou dobu závodu s ním byl kamarád Petr, který byl k ruce, kdykoliv to bylo potřeba. „Proběhlo to celkem plynule. Některé překážky mi nedělaly vůbec žádný problém. Obzvlášť mě potěšil můj první překonaný monkey bar (pozn. red. překážka založená na ručkování), který spousta lidí nezvládlo. Během závodu jsem zažil ale i krušnější chvíle. Na jedné z překážek jsem chytil silnou křeč do lýtka a na pár minut se zhroutil k zemi. Pomohl mi naštěstí Petr, který mi nohu rozmasíroval,“ popisuje slovenský závodník.
Po doběhnutí do cíle se kolem Maroše strhlo doslova šílenství. I když jeho čas nepatřil k nejrychlejším, všichni chtěli potřást rukou muži, který i přes handicap zvládl dorazit do cíle. Pro samotného závodníka to byl tak silný zážitek, že se rozhodl jít do toho znovu.
Začal trénovat třikrát týdně v posilovně a více zařazovat crossfitové tréninky, které se skládají ze silových, gymnastických a kardio prvků. Dnes má Maroš na svém kontě už 26 překážkových závodů a rád by přidal další. Letos budou jeho kroky směřovat především do zahraničí.
„Už v březnu se představím na Mallorce. V září si doufám splním sen a budu startovat na mistrovství Evropy ve Spartan Race v Oberndorfu. Měl bych se podívat také do rodiště legendárních antických bojovníků - do Sparty. Kromě toho se budu snažit inspirovat mladé lidi na školách motivačními přednáškami, které pořádám v rámci Institutu pro lidské zdraví - Human Health Institute n.o.," prozradil své nejbližší plány Maroš Kudlík.
|
Maroš Kudlík
|
