Nejlepší vrchařské prémie našich hor. Převýšení 900 metrů? Žádný problém!
Máte pocit, že obléknout v našich končinách puntíkatý dres je tak trochu ironie? Vyvedeme vás z omylu! Přinášíme tipy na nejlepší české a moravské stoupáky, které si vy i vaše silniční kolo pořádně užijete. Převýšení 900 metrů? Žádný problém!
Špindlerovka
Stoupání z centra Špindlu po kvalitním asfaltu na hřeben, kde se cesta láme na polskou stranu, patří k mým českým vrchařským srdcovkám. Ve Špindlu mám byt a na žádný víkend nezapomenu „přibalit“ do auta právě kolo – i když se vám nechce na celodenní túru, tenhle kopec si prostě „dáte“. Osmikilometrové stoupání se šesti ostrými zatáčkami a převýšením 500 metrů je příjemným tréninkem po ránu – mimo jiné i proto, že auta na tuto silnici běžně nesmí, takže po trase potkáte jen autobus, pár taxíků a výjimečně nějakého rekreanta, který jede autem do jednoho z hotelů. Když si v rámci tréninku zajedete Špindlerovku dvakrát, můžete si pak dole v kavárně s klidem a bez výčitek dát kávu a žloutkový věneček.
Ještěd
Tento legendární kopec je klasikou hlavně pro motorkáře – i s motorovým vozidlem totiž můžete vyjet až na vrchol. Hladký asfalt, příjemně kroucené zatáčky a převýšení 600 metrů ale ocení i cyklisté. Z obce Dolní Hanychov to je na vrchol necelých devět kilometrů, ale vydat se sem můžete i z Křižan, vesnice na druhé straně tohoto „horského pasu“. Skalní si samozřejmě projedou trasu tam i zpět, nejen proto, aby si zdvojnásobili nastoupené metry, ale také aby si užili v obou směrech zatáčky za Křižanami.
Lysá hora
Nejvyšší hora Beskyd láká nejen turisty, ale i cyklisty. Vedou sem dvě trasy – buď „klasická“ z Papežova, nebo o něco náročnější, která vede od hráze nádrže Šance, v nadmořské výšce 550 metrů. Cesta vede stínem mezi skalami, ale zpotíme se i v chládku – připravila si totiž na nás místy až osmnáctiprocentní stoupání. Cesta se dále napojuje na zmíněnou trasu z Papežova a vine se až na vrchol Lysé hory, pod nímž nás ještě jednou vyzkouší osmnáctiprocentním sklonem. Pokud jsme vyjeli až sem, máme za sebou 820 výškových metrů a průměrné stoupání něco málo přes deset procent. Za výkon budeme odměněni čerstvým horským vzduchem a při dobré viditelnosti výhledem až na tatranské vrcholky.
Dlouhé stráně a Červenohorské sedlo
Dvanáctikilometrová trasa s převýšením 850 metrů – tady už se dostáváme k alpským parametrům. Přitom stačí zajet do Jeseníků a vydat se na cestu s krásnými výhledy (mimo jiné na slavnou přečerpávací vodní elektrárnu) a také se spoustou vrchařských nástrah. Pokud si vyberete stoupání z Loučné nad Desnou (značené v mapě jako Uhlířská cesta), čeká vás průměrný sklon kolem sedmi procent, maximálně ale až 16 procent. Máknete si tady tedy opravdu slušně. Pokud si chcete trochu ušetřit práci, vydejte se z údolí pod Červenohorským sedlem. Odtud vás čeká převýšení „jen“ 550 metrů, ale nutno dodat, že Červenohorské sedlo také stojí za to – vystoupáte na něm dalších 400 výškových metrů, je tu parádní silnice a ze strany od Koutů nad Desnou celkem osm ostrých zatáček.
Zlaté návrší
Další krkonošská lahůdka a jeden z nejnáročnějších stoupáků u nás. Pokud vyrazíte z Jilemnice, čeká vás 23 kilometrů s bez nadsázky alpskými parametry. Pozvolná cesta přechází do stoupáku, který vás nenechá odpočinout – snad jen na chvíli v lokalitě Dolních a Horních Míseček. Odsud už je na silnici s poněkud "záplatovaným", ale zvládnutelným povrchem omezený provoz a potkáme tu tak většinou jen autobus, který se otáčí na Vrbatově boudě. Zde si také vybereme „vrchařskou prémii“, protože dál už bychom museli jet po kamenech. Celkově jsme vystoupali 900 výškových metrů, což je jeden z parametrů, který by tuto trasu mohl zařadit do „jedničkové“ kategorie. Rozhodně je to dobrá „omluvenka“ pro chléb se sádlem nebo jinou dobrotu na „Vrbatce“.
