Dřina a vůle. Frintová po kolapsu v plavání vydřela na ME páté místo

Jak jste spokojena s pátým místem?
"Musím přihlížet k tomu, jak se závod vyvíjel. Ještě po cyklistice to na takhle solidní umístění nevypadalo. Ale je pravda, že kdybych zaplavala lépe, mohl být konečný výsledek lepší."

Z vody jste šla až na 46. místě. Mělo nepovedené plavání nějaké konkrétní příčiny, nebo vám prostě nesedlo?
"Všechno dohromady. Nemám ráda starty z pláže, také voda na mě byla poměrně chladná. Závodní pole se pak natáhlo, já nechytla začátek a zůstala jsem ke konci."

Kde závodník najde sílu, aby bojoval dál, i když se mu začátek hodně nepovedl?
"Mentálně je to velmi těžké. Když člověk není tam, kde by chtěl být a kam výkonnostně patří, tak je to pro něho náročné. Já jsem neměla žádné informace o tom, kolik holek je v prvním balíku (Vendula jezdila ve druhé skupině, pozn.). Věděla jsem jenom to, že naše ztráta narůstá, ale myslela jsem si, že je před námi tak deset holek, ne osmnáct. Věřila jsem, že bych se v běhu mohla posunout do top 10, ale v až takhle dobré umístění jsem nedoufala."

Je pak na kole takticky lepší druhou skupinu tahat, ztrácet síly, ale zmenšovat ztrátu, nebo je výhodnější se schovat do skupiny a šetřit síly?
"Nikdy není dobrá taktika nechat ztrátu narůstat. (směje se) Ale já nepatřím k tak dobrým cyklistkám, abych sama tahala balík celou dobu. Motivovaných lidí musí být víc."

A to včera nebylo.
"To není skoro nikdy."

Jsou mezi triatlonistkami nějaké autority, které mohou v podobných situacích skupině říct: A teď za to vezmeme a únik dojedeme!
"Jsou, ale já jsem spíš introvertní typ, takže to nedělám a nekřičím na holky, ať střídají a jedou. Občas se někdo takový najde – třeba bratři Brownleeové jsou známí tím, že povzbuzují balík, aby jel a střídalo se. Vždycky to musí být vůdčí typ, ke kterému mají ostatní respekt."

V cyklistice mají na evropských i světových šampionátech jednotlivé reprezentace určenou taktiku a závodí na jednoho člena týmu, jehož úspěchu se ostatní podřídí. Děje se něco podobného také v triatlonu?
"Občas se to v některých reprezentacích povedlo. Třeba zmínění Brownleeové měli domestika na olympiádě v Londýně, možná i v Riu. Gwen Jorgensenová měla také vlastního domestika. Ale to musejí být silné týmy, protože domestik musí být při plavání a na kole stejně dobrý nebo ještě lepší než jeho lídr."

Individuálním závodem pro vás šampionát neskončil. V neděli vás ještě čekají smíšené štafety, kde jsou distance pro jednotlivé závodníky extrémně krátké – 200 m plavání, 10 km kolo, 2,5 km běh. Jak vám tenhle typ závodu sedí?"
Jsem starší ročník, vyrostla jsem na olympijském triatlonu, kterému dávám přednost. A štafety nejsou sprint, ale supersuper sprint. Takže to není úplně moje disciplína. Ani regenerace už u mě neprobíhá tak rychle, abych se dala dohromady během jednoho volného dne na další závod."

Myslíte, že štafety jsou budoucnost triatlonu? Od Mezinárodní triatlonové unie dostávají čím dál větší prostor a příští rok budou mít dokonce premiéru na olympijských hrách v Tokiu.
"Neřekla bych budoucnost, ale je jasné, že se jedná o divácky atraktivní formát. Proto dávají smíšeným štafetám prostor i jiné sporty. Pro triatlon je to asi opravdu jediná možnost, jak získat více sad medailí na olympiádě."

S jakém umístěním byste byla v neděli spokojená?
"Vůbec nevím. Nezáleží to jenom na mě. Štafety jsou specifické tím, že jakmile jeden závodník nemá den, může z toho být strašný výsledek."

Jak ke štafetám přistupují ostatní reprezentace – je to pro ně jen doplněk programu, nebo prestižní záležitost?
"Nabývá na významu. Jsou i tendence, že některé státy si budou vychovávat závodníky jen a pouze na štafetu. Tady jsou reprezentace, které kvůli štafetě přivezly čerstvé lidi. Například Nizozemka Rachel Klamerová, medailistka ze závodu mistrovství světa, nejela individuální závod, ale do štafety nastoupí."