Zimní počasí odrazuje řadu lidí od sportování a pohybu v přírodě. Zuzana Kocumová, patronka Superlife, se naopak i v tomto ročním období chová stejně jako po zbytek roku. Venku je ve svém živlu. Její specialitou jsou spontánní výběhy mimo cesty. Nejhezčí místa, která objeví, fotí. Díky tomuto přístupu vyráží za každé situace.
Coby bývalá reprezentantka v běhu na lyžích si Zuzana Kocumová užila dosyta pohybu na uzavřených okruzích a tratích. I proto po ukončení kariéry miluje spontánní pohyb v přírodě. Hlavní pravidlo? Neomezovat se. Počasím ani terénem.
Chodí a běhá kdykoliv a kdekoliv. Toto myšlení jí pomohlo zvyknout si na netradiční podmínky, což se letos projevilo i v závodech, když vyhrála mistrovství světa ve Spartan Race.
„V horším počasí se samozřejmě člověku tolik ven nechce, ale já neberu sport jako povinnost, kdy musím plnit nějaký plán, ale jako přirozenou aktivitu, takže nemám v hlavě žádné bariéry,“ popisuje Kocumová. „Když mám chuť, jdu do lesa, obléknu se na hranici tepelného komfortu, abych se musela hýbat a zahřát se. Chodím, toulám se mimo cesty, a pokud vidím zajímavé místo, doběhnu tam.“
Podle patronky Superlife je toto ideální recept pro všechny lidi, kteří jsou zmateni v záplavě sportovních tréninkových přístupů a plánů. Ona sama se tímto způsobem připravuje i na lednovou Jizerskou 50 a zimní závod Spartan Race v Bedřichově. Jak je vidět na její kondici, funguje to.
„Hlavní je pro mě přirozenost a nenásilnost. Baví mě objevovat nová místa. Neumím si představit, že naběhávám kilometry na atletickém oválu. Když nemám nic nalajnované dopředu, hlavu to hezky zaměstná a člověk se nesedře, ale naopak si odpočine.“
Kocumová bydlí v Liberci a v Jablonci nad Nisou. V tamních lesích a horách ráda prozkoumává údolí, vyschlá koryta řek, opuštěné hřebeny a skalní útvary.
„Docela nedávno jsem například narazila v Jizerkách na křížovou cestu u Slovanky. A když chci být tam, kde opravdu téměř nikoho nepotkám, vyrazím na severní stranu Jizerek. Jsou tam stovky skal schované v bukových lesích, potoky, vodopády a tůně. V létě se tam dá i koupat,“ tvrdí dáma, jež si ve sportu bere příklad i ze spontánnosti malých dětí.
„Když je člověk malý, chodí cestou necestou, až jako sportovec začne řešit, kam smí a kam ne. Dítě není nervózní z toho, že neplní přesný plán. Když se mu chce, udělá to, když ne, tak se přece nic neděje.“
Kocumovou udržuje v pohybu i věc, která řada lidí překvapí. Záliba ve fotografování.
„Když jsem odešla z profesionálního sportu kvůli zdravotním problémům s imunitou, měla jsem k organizovanému tréninku docela odpor. S focením jsem ale objevila nový svět. Vzala jsem si jen sandály a foťák s ledvinkou a vyrazila tam, kde mi přišlo, že udělám zajímavé snímky. Nádherný západ slunce, rozvodněné podzimní potoky, padání bukového listí, jarní zeleň. Pak jsem zjistila, že díky tomu běhám skoro nejdelší trasy,“ říká bývalá juniorská mistryně světa v klasickém lyžování.
Tento recept může pomoci všem, kteří sportují ve volném čase a nemají potřebu mít nalajnovaný přesný tréninkový plán a sportovní cíl. Kocumová má pro zájemce ještě jednu radu:
„Dívejte se kolem sebe a neřešte, jestli je tam cesta, nebo ne. Česko není tropický prales, nemusíte se bát, že se nevrátíte. Když se budete rozhodovat na každé křižovatce, kam chcete, objevíte spoustu nových a zajímavých věcí. U někoho to možná dopadne tak, že bude po chvíli doma, ale většina zjistí, že pokud nemá přehnané cíle, funguje to. Příroda vás pohltí, stanete se její součástí. Zmizí odpor ke špatnému počasí a užijete si to mnohem víc, než kdybyste šli strojově trénovat.“
