V Česku je 74 tisíc registrovaných florbalistů, všechna čest, více má jen fotbal a tenis. Stále zvyšující se počet florbalových "poddaných" má svého krále, letos v červnu potřetí v řadě korunovaného. Matěj Jendrišák, pětinásobný vítěz ankety Florbalista roku, útočník švédského Linköpingu a národního týmu, poklekněte! Pro rubriku Superlife Jendrišák promluvil o tvrdé letní přípravě, kterou musí ve Švédsku podstupovat.
Stačí jen plastová hůl a boty. Pak můžete začít hrát florbal. Z formulky vysvětlující vzrůstající popularitu tohoto sportu se stalo otřepané klišé. Ano, sežeňte si kecky, v lepším oddílu nafasujte kejdu, a můžete se do toho pustit. Pro úspěch, slávu, místo v národním týmu a zahraniční angažmá na prestižní severské adrese ale musíte udělat více. Mnohem více.
"Trénuji dvakrát denně, do toho regeneruju a chodím do práce. Na přítelkyni se snažím vyšetřit čas večer," popisuje svůj náročný program havířovský odchovanec Jendrišák, kterého prestižní server Innebandymagazinet vyhlásil letos devátým nejlepším florbalistou světa za rok 2015.
Když srovnáte letní přípravu, kterou jste absolvoval v Česku, se švédským drilem, v čem je největší rozdíl?
"Ve frekvenci a intenzitě tréninků. Třeba se to změnilo i u nás, ale párkrát jsem zažil přípravu, kdy tréninky byly nesmyslně dlouhé a účinek vesměs žádný, což tady není. Taky se skoro vůbec nezaměřujeme na nějaké dlouhé běhání, ale více na sílu a tím nemyslím jenom hrubé zvedání železa a rychlost.“
Váš spoluhráč z reprezentace Patrik Dóža při svém angažmá v jiném švédském týmu Pixbu tvrdil, že vlastně jen zvedali železa.
"U Patrika to bylo spíše zaměřené konkrétně na něho. On je běžecky vybavený výborně, ale nepřišel úplně silově připravený, takže možná proto trávil veškerý čas v posilovně. My jsme přípravu měli stejně jako loni hodně pestrou. Společné tréninky jsme měli šestkrát týdně a postavené tak, aby člověk vydržel přípravu celou a jenom nenadával.“
Zkuste být konkrétní.
"Každý týden byly běžecké tréninky zaměřené na intervaly, další na rychlost, potom posilovna, zaměřená na sílu. Jeden trénink byl v hale, abychom si pořád udržovali kontakt s florbalkou a dva tréninky se obměňovaly. Jeden týden byl kruhový trénink a plavání potom třeba box s body pumpem nebo core tréninkem. Párkrát jsme byli hrát i squash, badminton nebo plážový volejbal."
| "Obyčejný" den Matěje Jendrišáka |
|
8:00 budíček, malá snídaně |
Zapojil jste do svého tréninku v letní přípravě něco nového?
"Příprava byla podobná té loňské. Letos jsme zapojili ještě pár nových tréninků s kettelbely nebo gymnastickými míči.“
Univerzální rada pro trénink, která by šla předat mladým hráčům, asi neexistuje, viďte?
"Univerzální návod nemám. Každý by se měl koukat kolem sebe a přemýšlet, zda by mu daný cvik či cvičení mohlo pomoci. Tělo si pak samo řekne, co je pro něj dobré. Jen s týmovými tréninky ale v současné době na reprezentační úrovni už neobstojíte."
Přesně, pro TOP hráče jsou denním chlebem individuální jednotky, dáváte si hodně navíc?
"Připravoval jsem se, stejně jako většina lidí, převážně s týmem. Pokud někdo chtěl, tak nebyl problém domluvit se s naším kondičním trenérem individuálně, aby mu při tréninku asistoval nebo minimálně s ním konzultoval, co potřebuje. Já jsem se především v červenci snažil trénovat dvoufázově. Ráno, vždy podle večerního tréninku, jsem dělal aktivitu, kde jsem cítil, že trošku potřebuju přidat, nebo které jsme se ten týden třeba tolik nevěnovali. Takže jsem chodil skoro každý den navíc běhat či případně do posilovny, kde nešlo až tak o objem s činkami, ale hodně jsem pracoval i s vlastním tělem, flowinem ,TRXkem, žebříky a věcmi do rychlosti. A když toho bylo hodně, tak jsem ráno věnoval delší regeneraci než obvykle. Chodil jsem do sauny, bazénu a studené vody.“
Pět prohraných finále
S regenerací jde ruku v ruce správná strava. V Linköpingu jste spolu s přítelkyní Radkou, vyváří vám?
„Můj jídelníček už vykrystalizoval časem, akorát tady ve Švédsku se přidalo více zeleniny, ryb a naopak méně přílohy. Snažím se dodržovat takové ty základní pravidla jako jíst pravidelně a nepřejídat se, obzvlášťě večer před spaním, jinak nějaké zvláštní diety nebo zvyky nedržím. Tím, že většinu doby jsem se stravoval doma, tak o zdravou stravu a jídelníček bylo díky Ráďě postaráno."
Jak vůbec v Linköpingu hodnotili skončenou sezonu. Mrzelo druhé prohrané finále v řadě?
"Samozřejmě to všechny mrzelo, letos o to víc, že už jsme měli jedno finále za sebou a více jsme si věřili. Ale pravdou je, že jsme prohráli s o kousek lepším týmem, než jsme byli my. Celkově se ale sezona nemohla hodnotit negativně, podařilo se nám znovu dostat do finále, což v konkurenci, která tady panuje, je solidní počin. S odstupem pár dní bylo i vedení spokojené. Avšak počínaje trenérem tak i hráči, jsme po pár dnech volna začali pracovat znovu a s tím, že to chceme konečně dotáhnout do vítězného konce.“
Nemůžu se nezeptat, v součtu s Českem jste už hrál pět finále (Havířov, Tatran, Chodov a 2x Linköping pozn. aut.), ale titul vám stále uniká, máte to v hlavě?
"Nemám. Přes sezonu se na to člověk opravdu nesoustředí, jenom s blížícím se finále, to vždycky někdo připomene. Mě osobně potom nemrzelo to, že jsem prohrál "další" finále, ale spíše samotný zápas. Pár dnů poté, než si všechno sedne a člověk si sumíruje celou sezonu, jsem si řekl, že je to fakt na prd, ale co se dá na druhou stranu dělat. Když budu pokračovat v tom, co dělám dál, tak to jednou přijde. A jsem ještě ve stavu, kdy si pokaždé říkám, že je to i hnací motor a velká motivace proč to dělat dál.“
