Český hokej v něm má učiněný poklad, Martin Nečas je v devatenácti letech jedním z tahounů brněnské Komety a od příští sezony podle všeho stabilní hráč Carolina Hurricanes. Škoda jen, že to ne všichni vidí. Paradoxně platí, že je více oceňovaný v zámoří, než doma. Například různí experti ze scény NHL nepochopili, že se výjimečně talentovaný centr a kapitán reprezentační dvacítky nevešel Josefu Jandačovi do olympijského výběru pro Pchjongčchang. „Mrzí mě to, ale nejsem zapšklý,“ reaguje český hokejový drahokam v rozhovoru, který vyšel v magazínu Superlife. Nečas se hodně rozpovídal - mimo jiné o svém soukromí, holkách "zlatokopkách" či pití piva.
Patříte k nejtalentovanějším teenagerům světového hokeje, málokdo pochybuje o vaší budoucnosti. Ale jak zní vaše představa o skvělém životě, jaký je váš super life?
„Odmalička jsem si chtěl zahrát NHL a žít život hráčů té nejlepší ligy světa. Na začátku sezony jsem k tomu přičuchl v Carolině a znovu jsem si ověřil, že má smysl tvrdě makat. Když se z vás stane hráč NHL, váš život podle toho vypadá, je skutečně o dost jiný. Být součástí NHL je mým snem.“
Žene vás i touha po respektu, která příslušníkům National Hockey League už po celé století náleží?
„Určitě. Stoprocentně. Já chtěl být odjakživa nejlepší, tenhle motor mám v sobě pořád. NHL je nejlepší liga na světě, k mé povaze sedí dostat se tam a hrát v ní co nejlépe to jde. Snažit se patřit mezi nejlepší i tam.“
Není přízemním cílem mít krásný barák, hezké auto, atraktivní přítelkyni, spoustu možností. O tom sní snad každý chlap. Vy také, nebo ne?
„Samozřejmě že i já. Ale nemám to v sobě nastavené tak, že bych po tomhle šel v prvé řadě. Soustředím se vyloženě na hokej. Doufám, že pořád půjdu výkonnostně nahoru. V téhle sezoně se v extralize cítím líp než v minulé. Věřím, že ji odehraju na nejlepší možné úrovni a od léta se stanu pevnou součástí týmu NHL. Nemá cenu ovšem zastírat, že mě ty položky, které jste vyjmenoval, nelákají. Mít hezký barák, prima rodinu a celkově si užívat život se vším všudy, to bych rád.“
Vedle extraligových povinností si plníte i ty reprezentační u mládežnických kategorií. Stíháte po nocích sledovat, jak si vedou vaši budoucí parťáci z Hurricanes?
„Já se o NHL zajímám už hrozně dlouho. Ráno se vždycky podívám na sestřihy zápasů, Carolinu pochopitelně sleduju nejvíc ze všech týmů.“
Díváte se na zápasy Caroliny už spíš z profesního hlediska s důrazem na situace, které byste měl od příště obhospodařovat vy?
„Tak to je, Carolinu už nesleduju jako fanoušek, ale spíš z jiného úhlu pohledu. Těší mě každá jejich výhra. Jinak v NHL mám víc hráčů, které sleduju radši než ostatní. Když mám čas, podívám se na jejich zápas. Hodně jsem v kontaktu s Janne Kuokkanenem, o rok starším Finem, se kterým jsem tam loni bydlel.“
Dostáváte od svého zámořského klubu domácí úkoly?
„Musím přiznat, že na tyhle věci jsem byl vždycky hodně pečlivý. Stravu a regeneraci jsem vždycky řešil, věřím tomu, že správná životospráva pomáhá výkonu. Nikdy jsem v tomhle ohledu neměl problém a nikdo mě hlídat nemusí.“
Ani během léta nevybočíte z příkladného přístupu, nepřijdete domů vláčnější ve tři ráno z akce?
„Ne, v tomhle jsem vážně profík. Absolutně věřím tomu, že když se večer dobře a správně navečeříte, jdete brzy spát, tak se druhý den cítíte mnohem líp. Fyzicky i psychicky. A pak je váš výkon lepší.“
