PŘÍMO Z DAUHÁ | Šance leží na ulici, stačí ji jen zvednout. Však to z filmů znáte. Jenomže dvaatřicetiletá fitness trenérka Marcela Joglová právě prožívá příběh jako z Rockyho. Ještě před pár lety pracovala za barem nebo jako au pair. Pak začala běhat. Ještě vloni byla bez trenéra. V pátek poběží na mistrovství světa maraton.
Zažije něco, co se možná bude podobat peklu na zemi. Je to ale privilegium, které žádná jiná Češka nemá. Marcela Joglová se v pátek minutu před půlnocí pustí do horkého a vlhkého vzduchu katarské Dauhá, aby bojovala v maratonu na světovém šampionátu. Kdyby jí to tak někdo řekl ještě před rokem…
„Asi bych se dobře pobavila. Určitě mě to nenapadlo,“ usmívá se Joglová.
Je to vlastně neuvěřitelný příběh. I když běhala odjakživa. Začínala ve sportovní třídě, už na základní škole závodila v Klatovech. Hrála i basketbal, zkoušela karate. A byla holka do nepohody. Pomáhala na stavbě, sbírala brambory.
Ale zažila i špatné časy. Po úmrtí tatínka měla problémy s bulimií.
„Jsem žena, byly nějaké problémy s jídlem, tak se tím i udržuju a dává mi to do dne nějaký režim,“ říká Joglová.
Běh jí podržel. I když kdysi atletiky nechala a vybrala si basketbal, běhání jí zůstalo. I když dlouho jen jako náplň volného času k práci. Jezdila třeba se záchrankou a prosadila se jako fitness trenérka.
„Jsem odmalička v pohybu, je to nejpřirozenější pohyb. Když je mi ouvej, potřebuju si vyvětrat hlavu, tak mi stačí se jít proběhnout. Běhám celý život, přes školu to bylo závodně, pak přišly zdravotní problémy, pak jsem běhala spíš pro radost, trochu vyventilovat myšlenky,“ líčí Joglová. „Ale vždycky jsem byla typ, že jsem do toho sama bušila a evidentně to stačilo aspoň pro nějaký výsledek.“
Soustředění v Keni platila klientka
Před pěti lety koncem léta se šla proběhnout na silniční desítku We Run Prague a překvapivě skončila třetí. Začala běhat víc, bavila se a najednou vítězila. Třeba letní Jizerskou padesátku, závod Run Tour v Českých Budějovicích nebo horský trail Krkonošskou padesátku. A úspěšně zvládla i populární triatlon Challenge Prague, kde doběhla třetí. Před rokem na Pražském maratonu doběhla do cíle jako druhá nejrychlejší Češka v čase pod dvě hodiny a padesát minut.
„Loni po pražském maratonu se mi začali ozývat trenéři, abych se do tréninku trochu víc opřela, že by mi s tím pomohli. Že když se tomu dá systém, budu se moct zlepšit,“ vzpomíná Joglová. „Okolí mě namotivovalo, tak jsem si řekla, že to zkusím a uvidím. Tak jsem zkusila a vidím. Uvidíme, kam až to půjde stlačit…“
Joglová začala spolupracovat s trenérem Tomášem Ondráčkem, pustila se do práce a na jaře dokonce odjela na své první vysokohorské soustředění přímo do vytrvaleckého ráje v Keni. Mimochodem, cestu jí zaplatila jedna z klientek, které vede jako fitness trenérka.
„Říkala mi od začátku, že vidí, že to tam je, že mě podpoří a víceméně mi celou Keňu zaplatila. Za to jí děkuju, protože mi umožnila se zlepšit a zjistit, že na to mám,“ říká Joglová. „Klientky byly jedny z těch, které mě pobízely, ať se do toho víc opřu.“
Jediná Češka na startu maratonu
A pak už to šlo rychle. Třetí den po návratu z Keni běžela Joglová maraton v Rotterdamu. Do cíle doběhla jako dvanáctá žena ze všech v čase 2:36,53 minuty, čímž o sedm sekund splnila ostrý limit IAAF na mistrovství světa v Dauhá.
„Já tam nejela cíleně plnit limit, prostě jsem se chtěla zlepšit. Doufala jsem možná i v o něco lepší čas, těžko říct, co se tam nepovedlo. Samozřejmě jsem byla šťastná, když jsem tu informaci dostala, přece jen se to každému nepovede, jsem ráda,“ usmívá se Joglová, která už teď má profesionálního kouče Pavla Červinku, běžeckého trenéra Dukly a bývalého kouče mílařky Kristiiny Mäki.
„Je dobré to mít nalajnované a mít se s kým o tom radit. My spolu hodně diskutujeme, líbí se mi, že mi naslouchá, ví, že už mi není patnáct, něco mám také za sebou a něco jsem si sama vyběhala, znám své tělo nejblíž, tak si zatím nemůžu stěžovat na spolupráci. Nevím, jak on, ale já jsem spokojená,“ pochvaluje si Joglová.
A dnes je v Dauhá. Při neúčasti zraněné Evy Vrabcové Nývltové, kterou řadí ke svým sportovním vzorům, jako jediná Češka na startu maratonu mistrovství světa. A v krutých podmínkách na promenádě Al Corniche, kde ji čeká šest přibližně sedmikilometrových okruhů, jí budou fandit i rodiny, kterým kdysi pomáhala.
„Dva kluky jsem hlídala, dalším dvěma jsem dělala instruktorku na lyžích. Obě rodiny se znají, všichni se snad sejdeme,“ těší se.
Před pár lety byla jednou z mnoha hobbíků, kteří v Česku jedou na vlně běžeckého boomu. Dnes nese i jejich vášeň do mistrovského závodu.
„Díky reakcím asi trochu vnímám, že to někomu může pomáhat,“ přemítá Joglová. „Samozřejmě mě to strašně těší a je to jedna z věcí, která mě motivuje makat dál, když vidíte, jak vám ostatní fandí a pomáhá jim to.“
