Od osudu dostal tvrdé rány. Slavný americký lyžař Bode Miller v posledních letech přišel o bratra i devatenáctiměsíční dceru. Žije ale dál a stále po svém, tak, jak byl známý na okruhu sjezdařského Světového poháru. Do Prahy přijel představit svou značku lyží, kterou odkoupil od bývalého vlastníka, který skončil ve vězení.
Zima ještě do Prahy nedorazila, a tak stál Bode Miller před obchodem na pražské Waltrovce na bílém koberečku. „Je to skoro jako sníh,“ usmíval se Miller po dlouhé cestě z Los Angeles. „Jsem moc šťastný, že jsem tady. Byla to sice dlouhá cesta, ale stála určitě za to. Byl jsem tu už několikrát. Rád bych tu zůstal déle, snad v létě.“
Býval jste světovým lyžařem, teď máte spoustu aktivit, jaké je při tom všem být otcem šesti dětí?
„Práce mám dost. Ale děti jsou tím nejlepším, co v životě máme. Užívám si s nimi každý den. Je to tlak, ale trochu jiný, než ve Světovém poháru. Myslím, že mě zkušenosti z lyžování připravily na to být otcem a manželem. S šesti dětmi musíte být tolerantní a trpělivý. Je neobvyklé mít dětí tolik, ale když se s lidmi bavíte, většinou by taky chtěli dětí víc. Jsem rád, že teď mám na ně čas.“
Nedávno se vám narodila dvojčata, ale podle posledních zpráv stále váháte nad jmény, už jsou vybraná?
(úsměv) „Ne, jména ještě nemáme. Pořád to probíráme, ale zatím nic. Žena je přesvědčená, že nějaké vybere. Ale bude to chtít trochu času.“
Dřív jste pracoval jako televizní komentátor, co jste říkal na výkon
Ester Ledecké
na olympiádě v Pchjongčchangu?
„Poprvé jsem ji opravdu viděl na olympiádě. Byl to pozoruhodný výkon, který by většina lidí nečekala. Získat zlato ve dvou zcela odlišných sportech… Její jízdu jsem komentoval a chválil jsem ji, jela rychle. Na olympiádě to chce lidi s odlišnou mentalitou, kteří nepojedou normálně, ale udělají něco jinak, což Ester Ledecká udělala. I já jsem býval takový. Jsem šťastný, že jsem mohl být u události, která se povede jednou za život.“
Vy jste skončil kariéru na začátku olympijské sezony, lyžujete ještě?
„Ještě stále trochu lyžuju. Za zimu to dá čtyřicet, šedesát dní. Nedávno jsme se usadili v Montaně, to jsou moje oblíbené hory, kde jsem vyrůstal. Je tam pozoruhodný resort Big Sky, kde lyžujeme. Nemůžu říct, že mi Světový pohár nechybí vůbec. Víte, že jsem lyžoval hodně dlouho. Ale je to pryč. Měl jsem fantastickou kariéru, delší, než jsem doufal. Stále se rád dívám na závody, ale nemám touhu být znovu ve startovní bráně.“
V Praze propagujete značku lyží Bomber, jaká je filozofie vaší firmy?
„Ta značka už existovala, byla to továrna, která vyráběla lyže. A její vlastník byl totální blázen, typický Američan. (smích) Nakonec šel do vězení a my jsme firmu v bankrotu koupili. Ten koncept se mi totiž líbil. Co se týče mě, do firmy vkládám svou lyžařskou představivost.“
Jak?
„Během celé kariéry mi vadilo, že se lyžařské vybavení neměnilo. Firmy se snažily vyrábět levné lyže. Inženýři je dělali levnější a levnější a tím horší a horší. Já jsem zapojil svou lyžařskou kreativitu a chtěl jsem dělat lyže co nejlepší. Nejsou jenom pro závodníky Světového poháru, jsou pro začátečníky i ty nejlepší.“
Čemu se po kariéře ještě věnujete?
„Snažím se obklopovat dobrými lidmi, snažím se být s dětmi. Vždycky jsem se také zajímal o různé věci. Dělám byznys, pojištění, oblečení. Hodně lidí se soustředí na jednu věc, jeden cíl. V tomhle jsem nikdy nebyl moc dobrý. Je to jako s Bomberem. Většina lyžařských firem se soustředí na cenu, já se na to dívám z širšího pohledu.“
K práci televizního komentátora se nevrátíte?
„Nikdy jsem neměl rád rozhovory, tiskovky, neurazte se… (smích) Komentování jsem si zkusil, ale zjistil jsem, že mi nesedí a tudíž se v něm do budoucna ani nevidím.“
