PŘÍMO Z GLASGOW | Navzdory vytrvalému dešti, který zaplavuje ulice i silnice, v Glasgow naplno jedou vánoční trhy s nablýskanými reklamami a vůni bratwurstů. Plavkyně Barbora Seemanová ale tady strávila dlouhý sobotní den mezi hotelem a bazénem Tollcross. Na jeho konci dostala odměnu v podobě národního rekordu ve finále ME na 200 metrů kraul. A taky, pro českou výpravu už trochu provokativního, pátého místa. Kromě Seemanové si na něj v sobotu už potřetí sáhla Simona Kubová.
Ráno v Hiltonu. Barbora Seemanová se v sobotu probudila ve své posteli v hotelu na adrese William Street 1 a bylo jí fajn.
„Je to moc příjemné ráno, dneska bylo všechno dobrý,“ pochvalovala si. „Probudila jsem se, nic mě nebolelo. V noci mám problémy, že se hrozně otáčím a ráno jsem potom taková zlámaná. Dneska to bylo fajn.“
Seemanová je vyhlášený spáč. Po probuzení jí chvíli trvá, než se rozpumpuje pro nový den.
„Potřebuju tělo probrat, mohla bych spát celý den a dlouho mi trvá se vzbudit,“ vysvětluje.
V hotelové restauraci si dala k snídani müsli s mlékem a k tomu rohlík se salámem a sýrem. Pak vyšla sychravým glasgowským povětřím na autobus, který ji provezl městem až k bazénu Tollcross. Šla se rozplavat a chvíli před půl jedenáctou hupla do víru své rozplavby na 200 metrů kraul. Šla do toho s ohněm srdci. Stačilo jí vzpomenout si na nevydařenou stovku, kde uniklo finále.
„Když jsem pak viděla svůj závod a ty dvě chyby, které mě stály čtyři desetiny, o které mě utekl ten postup, tak jsme se s Péťou (trenérkou Škábovou) tak strašně naštvaly… Říkala jsem jí, že postoupím do finále na dvoustovku, ať tam v tom bazénu třeba zemřu,“ prohlásila.
Drsný zážitek ani nebyl potřeba. Seemanová si s vodou pěkně hrála a časem 1:55,09 minuty zaplavala druhou nejrychlejší rozplavbu, jen o šest setin pomaleji než Nizozemka Femke Hemskerková.
„Uznávám, že to nebylo, že bych nemohla vylézt z vody, to plánuju vydat později,“ prohlásila.
Hned potom zase skočila do vody, aby se vyplavala a na chvilku naložila do ledové vany, kterou si v Glasgow česká výprava vyrobila svépomocí. Do klasického zahradního bazénu ráno trenéři nanosí led a funguje to stejně dobře jako malé továrničky s řízenou cirkulací vody za čtvrt milionu korun.
„Příjemné to není, ale člověk potom přestane cítit nohy a všechno, takže si zvykne,“ líčila Seemanová.
Pak sedla do autobusu a v Hiltonu si dala k obědu těstoviny s kuřecím masem. „A nějaký dezertík padnul,“ dodala s úsměvem.
Odpoledne musela na návštěvu za týmovou fyzioterapeutkou Janou Minářovou.
„Janička mi dávala elektrody, protože mám trošku potíže s ramenem. Tam jsem na posledních pět minut usnula, tak jsem si říkala, že tělo si asi říká o spánek a dala jsem si, jak se říká ideálních dvacet. Pak jsem se probudila a pustila jsem si na odreagování Ulici, ale spíš jsem projížděla sociální sítě a tak,“ líčila Seemanová.
Po čtvrté hodině odpoledne už byla znova v závodním bazénu Tollcross. Halou zněla popová muzika, na velké tabuli ubýval čas k rozplavání a mladá kraulerka si ve vodě dala svůj tradiční program. Chvilku se držela růžového piškotu a kopala jen nohama, pak plavala se zatnutými pěstmi. A zkusila i pětadvacítku na jeden nádech.
„Dám si, co potřebuji, rozplavu se, dám si technické cvičení a prvky, nějakou hypoxii, zadržení dechu a střídání počtu záběrů na jeden nádech. Zkouším jak start, tak rychlost závodního tempa. Probere mě to a naladím se na závod,“ vysvětlila.
Tři minuty před tím, než pořadatelé uzavřeli bazén pro finálový večer, vyskočila ven a chvilku se bavila s trenérkou Škábovou.
„Vždycky se naposledy sejdeme, abychom někde nešaškovaly před startem, a řekneme si poslední věci,“ vysvětluje Seemanová. „Detaily. Jako nezapomeň na dechy, protože na stovce jsem první pětadvacítku jela bez dechu. A říkáme si i vtipné věci. Poslední trenérské a kamarádské rady, jak se z toho nepo...“
Půl hodiny na to už se hlásila ve svolavatelně, tzv. call roomu. To už byla ve svém tunelu, jen s muzikou ve sluchátkách.
„Poslouchám nabuzující věci, teď spíš poslouchám starší hity z devadesátek. Nirvanu? Tu tedy rozhodně ne!“ pousmála se.
Pak se v hale setmělo, a když přišlo na pátou dráhu, Barbora Seemanová prošla blýskající bránou k bazénu, cestou ještě minula závan ohně, který borce ke startu doprovází.
A pak už skočila do závodní vřavy. Za necelé dvě minuty byla v cíli. Pátá. Což je značkové umístění české výpravy v Glasgow. Znakařka Simona Kubová na padesátce skončila pátá už potřetí. Seemanová si časem 1:53,83 zlepšila národní rekord.
„Má to samozřejmě dvě strany. S časem jsem strašně moc spokojená, je to nový český rekord. Samozřejmě smolné páté místo, teď úplně nevím, co mi v hlavě převládá,“ hodnotila.
Poslední úkoly závodního dne? Nejdřív vylézt s unavenými svaly z bazénu.
„Naštěstí tam dali předevčírem madlo a člověk nevylézá jako blázen,“ usmála se Seemanová.
Pak ještě pár vět pro novináře. A na chvíli klid, než přijde nedělní boj na čtyřstovce.
„Nohy nejsou úplně fresh…“ ulevila si ještě.
