Jak vznikly fotky z OH: Když Gábina byla Soukalová a první záběr na Ester
Vzpomínky na olympiádu v Soči vévodí hlavně první české biatlonové šílenství pod pěti kruhy, další medaile do sbírky rychlobruslařky Martiny Sáblíkové, ale také třeba poslední olympijská účast pro hokejovou legendu Jaromíra Jágra. Nejen tyto momenty zachytila v roce 2014 fotografka deníku Sport Barbora Reichová, která okomentovala také okolnosti jejich vzniku.
Když jsou dvě vteřiny hodně
Gábina, tehdy ještě Soukalová, a celý biatlon byly nově objevené hvězdy české sportovní scény. Když porovnám předešlou ZOH v roce 2010 ve Vancouveru a ZOH v Soči konanou v roce 2014 změnilo se hodně. Ve Vancouveru jsem nebyla ani na jednom biatlonovém závodu a jméno Soukalová většině českým sportovním fanouškům neříkalo nic. Naopak v roce 2014 jsem byla na závodech všech a očekávání byla veliká. Jedno z nich ale naplněno nebylo. Tato fotografie vznikla bezprostředně po dojezdu Gábiny do cíle ve vytrvalostním závodu na 15 km, kdy v poslední střelbě Gábina chybovala a skončila čtvrtá. Myslím, že fotografie mluví za vše a emoce nejen Gábiny ale všech jejích příznivců vystihuje tak, že slov netřeba. Někdy jsou necelé dvě vteřiny opravdu hodně.
Moravcova radost
Toto je naopak cílová radost a euforie Ondry Moravce ze zisku své olympijské medaile. Na závod si vzpomínám docela přesně. Chumelenice byla neskutečná a snad celý závod se na trati objevoval nový a nový sníh. To jistě nebylo příjemné pro závodníky ale ani pro fotografy. Automatické zaostřování má přes sněhové vločky problém fungovat a tak autofocus jezdí sem a tam a hledá objekt, na který je právě zaostřováno. Když jsem viděla, jak se Ondra euforicky blíží do cíle, modlila jsem se, aby proostřených fotografií bylo co nejméně. Nakonec se to povedlo a jeho radost jsem zachytila.
Radostné skoky
Stupně vítězů a květinový ceremoniál hned po závodě, na kterém sportovci medaile ještě nedostanou, ale na jejich radosti to většinou nic nemění. Pod stupni vítězů se mačkají fotografové hlava nehlava a snaží se udělat co nejlepší fotografie. Jsem ráda, že se mi povedlo oba vítězné skoky našich biatlonistů zachytit.
Focení jako dobrodružství
Toto focení bylo velké dobrodružství. Do magazínu deníku Sport jsem ještě před odjezdem ze Soči potřebovala udělat alespoň malinko aranžované fotografie našich biatlonistů, protože na hrách excelovali, získali spoustu medailí a my jejich fotografii chtěli dát na titulní stránku. Zdálo se to být ale jako velký problém. Sportovci jsou uzavření ve své olympijské vesnici, kam se novináři nedostanou. S kolegou redaktorem jsme pořád dumali, jak to udělat. Jak sportovce dostat z areálu ven, když my se k nim dostat nemůžeme. Jenže když se o našem záměru dozvěděl Ondřej Rybář, šéftrenér biatlonistů, vzal iniciativu do svých rukou. Netuším, jak to udělal, ale najednou nás protáhl do olympijské vesnice na terasu mezi sportovce, kde byly postavené obří olympijské kruhy. Dal povel a během krátké chvíle se všichni sešli na terase a ochotně začali pózovat. Vzniklo tak spoustu portrétů a sranda fotek veselých biatlonistů, z nichž jsem vybrala tyto dvě. Naší stříbrnou štafetu a rodící se hvězdu Gábinu Soukalovou s trenérem Ondřejem Rybářem.
Experiment se Sáblíkovou
Martina Sáblíková. Legenda a jistota, protože jinak se jejím dlouhodobě výborným výsledkům nedá říct. Rychlobruslení jsem kromě olympijských her nikdy nefotila a je tak potřeba to vytěžit na maximum. Závodnice kolem vás krouží pořád stejně a tak člověk někdy začne experimentovat. Tato fotografie vznikla tak, že jsem si na fotoaparátu nastavila delší expoziční čas a během snímání jsem sledovala Martinin pohyb.
To je pozitivní energie
Znovu královna Martina. Další zlatá olympijská medaile do její sbírky. Našla jsem dvě fotografie. Jedna je z ceremoniálu těsně po závodě a další je vyfocená při večerním předávání medailí. Martina a po jejím po boku poražené reprezentantky z Nizozemska - rychlobruslařské velmoci. Z fotografií na mě čiší velká dávka pozitivní energie a také olympijské hodnoty - výjimečnost, respekt, přátelství.
Čekání na fórek se vyplatilo
Týmové focení hokejového týmu je nejen na OH ale třeba i na MS zdroj vtipných fotografií a trocha odreagování i pro hokejisty samotné. Člověk do poslední chvíle trochu jako paparazzi čeká, jestli někdo neudělá nějaký fórek. V tomto případě sledujeme, jak Martin Erat uklízí nachystané židličky a Jaromír Jágr mu v tomto případě asistuje tak, že židli "řídí" :)
Faul na Jágra
Znovu Jaromír Jágr, tentokrát na ledě jak ho známe s hokejkou a pukem. Všechny fotografie z úrovně ledu pořízené přímo u plexiskla jsou pro mě výjimečné, protože tyto pozice bývají určené zejména pro celosvětové agentury. Člověku se podaří ukořistit místo třeba jen na jednu třetinu a tak doufá, aby se kolem něj něco zajímavého odehrálo. Při sledování zápasu z tribuny nebo u televize se to nezdá, ale někdy se stane, že se vám třeba během třetiny nepodaří udělat ani jedna pořádná fotka. Někdy jsou hokejisté moc daleko, někdy jsou zády k nám, někdy jsou v tak nešťastném úhlu, že se vám v objektivu odráží plexisklo. Proto má člověk radost, když se mu podaří zachytit akci, v tomto případě jde o faul švýcarského hráče na Jardu Jágra.
Happy Birthday
Jak je vidět, Jarda Jágr má fanoušky po celém světě a tak není výjimečné zachytit jeho příznivce třeba z Ruska, konkrétně z Omsku, kde strávil několik sezon. Takhle mu přáli k jeho 42. narozeninám. Už tehdy to bylo neuvěřitelné, že?
Když Ester trpěla
Rok 2014. Ester Ledecká, tehdy známá spíše jako dcera Janka Ledeckého. Talentovaná snowboarďačka, které se nemohla zúčastnit lyžařských disciplín. Já ji na OH v Soči fotila vůbec poprvé. Trpěla bolestmi zad a dvakrát skončila ve čtvrfinále. Smutná fotografie z cíle byla pro ni na těchto hrách příznačná. Jsem ráda, že si s námi někdy osud pohrává a potvrzuje se, že bychom se neměli vzdávat. Každý totiž dnes už přece ví, že pro OH z roku 2018 je příznačným záběrem ten, kdy Ester v cíli nevěřícné kouká, že byla ze všech nejrychlejší a vybojovala svou první zlatou medaili.
