PŘÍMO Z FRANCIE | Na vrchol Col de l´Iseran dojel se ztrátou 10:32 minuty na Egana Bernala, který na tomto kopci zvítězil. Na rozdíl od Kolumbijce už Roman Kreuziger ve výšce 2770 metrů nad mořem věděl, že tady páteční etapa končí. A z posledních sil se snažil ještě nahnat nějaký čas. S rozhodnutím organizátorů ukončit závod dřív ale naprosto souhlasí. „Když pak vidíte, jak jsou husté vrstvy krup na silnici, tím by se projíždět nedalo. Nejdůležitější je zdraví závodníků, takže to bylo správné rozhodnutí.“
Zažil jste během své kariéry už někdy takhle bláznivý den?
„Asi ne. Zažil jsem na Švýcarsku krátkou etapu s hodně průsmyky. Ale že by se závodilo od začátku takhle úplně naplno, tak to jsem na Tour zažil poprvé. A že by byla přerušená etapa, to se mi asi ještě nestalo. Ale všichni viděli ty obrázky, které jasně nasvědčovaly, že by se tam nedalo závodit, tam byl prostě led.“
Na prvních kilometrech jste byl vidět, hlídal jste si úniky. Pak jste si ho i dojížděl. Usoudil jste, že to je ten pravý?
„Trochu jsem zaspal a musel jsem si ho potom dojíždět sám, bylo to 40 vteřin rozdílu. Povedlo se mi tam doskočit, ale myslím si, že to byla největší chyba dne, protože mě to stálo spoustu sil. Tím, že se pak jelo pořád nahoru dolů, tak se v žádném sjezdu nedalo pořadně orazit. Proto jsem za to i zaplatil. Počkal jsem na peloton, ale nohy se pak z toho nedostaly.“
Což se ukázalo na Iseranu?
„Musel jsem ho jet od začátku svým tempem s tím, že jsem věděl, že spousta lidí vybouchne proto, jak byl závod od začátku těžký. Že to bude dojíždět po jednom. Šetřil jsem si nějaké síly na vrchol, abych byl pak schopný něco sjet ve sjezdu, o kterém jsem věděl, že je dlouhý. Věřil jsem, že bych v něm na nějaké lidi mohl sjet třeba i tři minuty.“
Ale na žádný sjezd už nedošlo.
„Když jsem byl asi 500 metrů pod vrcholem Iseranu, tak mi do vysílačky tým řekl, že jim do rádia nahlásili, že byl na vrcholu vyhlášený konec. Tak jsem začal sprintovat, abych tam měl co nejmenší ztrátu, z toho tempa, co jsem jel, jsem se snažil vymáčknout ze sebe ještě maximum. Ale dozvěděl jsem se to už pozdě. Někteří lidé to nevěděli vůbec, bylo to hodně zmatené. Někdo si na to určitě bude stěžovat, že komunikace mohla být lepší, někdo z toho určitě vytěžil, ale v takových podmínkách je těžké rozhodovat.“
Byl jste v první chvíli zaskočený, když jste se dozvěděl, že na vrcholu etapa končí?
„Byl. Počasí nahoře nebylo až tak špatné. Že to spadlo ve spodní části sjezdu z Iseranu, jsme nemohli vědět. Ale už asi 10 kilometrů před vrcholem nám říkali, co budeme chtít za pláštěnky, že se ženeme do špatného počasí. Ale nevěděli jsme do jak špatného.“
Egan Bernal se oblékl do žlutého, Julian Alaphilippe litoval, že ve sjezdu nemohl ztrátu sjíždět. Ale nedá se říct, že je to nespravedlivé, že? Příroda je součástí závodu.
„Někdo bude spokojeným, někdo nespokojený. Ale když pak vidíte, jak jsou husté vrstvy krup na silnici, tím by se projíždět nedalo. Nejdůležitější je zdraví závodníků, takže to bylo správné rozhodnutí.“
Jak jste na tom teď se silami?
„Fyzioterapeut mě dával dohromady, šel jsem na masáž. V etapě jsme dojeli na nějaký 109. kilometr, až tam jsme slezli z kol, ale i tak nás stála spoustu sil a energie. Bylo vidět, že všichni už jsou na limitu, na Iseran spousta kluků vyjížděla osamoceně, skupiny tu byly maximálně pětičlenné. Sil už moc není, každý bojuje sám se sebou.“
Do Val Thorans je do cíle 33kilometrové stoupání, které bude hodně bolet. Co očekáváte, že by se tam mohlo stát?
„Těžko říct. Může to být víc kontrolovaný závod, ale může být všelijaké počasí. Myslím, že to není ještě úplně hotové. Dokud není v Paříži, nemá ani Bernal ještě nic jisté. Jen si vezměte, že před Alpami platil Thibaut Pinot stále za jednoho z největších kandidátů na titul a v pátek to zabalil.“
Související články
