A vítězem 74. ročníku Vuelty se stává? Toť otázka. Letos oproti předchozím rokům mnohem zapeklitější. Poslední třítýdenní cyklistický závod sezony si dá několik známých jmen a dřívějších vítězů pouze v televizi. Právě o to víc může být španělská Grand Tour zajímavější více než kdy jindy. A kdybyste si přece jen chtěli vsadit na potenciálního šampiona, můžete si vybrat třeba z mnoha zástupců Kolumbie. Před nimi i všemi ostatními jsou sobotou počínaje pořádně náročné dny. České barvy bude hájit Zdeněk Štybar.
Dejte před býka červený kus látky a sledujte, co se bude dít. Asi to stejné, jako když ukážete červený dres pro vítěze Vuelty proficyklistovi. V tu chvíli nastupuje v obou případech zabijácký instinkt. Každý jezdec je zároveň býk i toreador. Každý jezdec chce dosáhnout na rudě zbarvený cíl před sebou a zároveň krotí ostatní závodníky, aby jej nepředhonili. Takto to chodí po tři týdny. Letos z Torreviejy již tradičně do Madridu.
Mezi body A a B čeká peloton v sedle 3 272 kilometrů. Podle ředitele závodu Javiera Guilléna pěkně pekelných.
„Bude to těžká, ale velmi zajímavá Vuelta, která zaručeně nabídne překvapení, zápletku a emoce. K vidění budou krátké, ovšem hodně intenzivní etapy. Ty budou zahrnovat inovaci, nová a neokoukaná stoupání,“ lákal už v prosinci Guillén.
On a jeho tým letos závodníky aspoň ušetřil výhně na jihu země. V srpnu – a ani v září tomu není moc jinak – panují například v Andalusii vražedné teploty, při kterých se logicky kilometry polykají mnohem složitěji. Loni právě v andaluské Malaze Vuelta startovala.
Zmíněný počáteční bod jménem Torrevieja bude pro tento ročník tou vůbec nejjižnější lokací celého cyklistického svátku. Ve městě na španělském pobřeží v provincii Alicante se těží sůl. Jednotlivé stáje budou chtít na úvod vytěžit co nejvíce vteřin pro další průběh závodu v rámci týmové časovky.
A hned v dalších dvou etapách už na početný balík čekají kopce – zdaleka ne ideální profil pro čistokrevné sprintery. Už tady se může ukázat, kdo bude patřit mezi silné býky bojující o celkové pořadí.
Velký zálusk na úspěch měl Richard Carapaz. Šestadvacetiletý jezdec slavil vítězství na letošním Giru a stal se vůbec prvním Ekvádorcem v historii, který ovládl jednu z Grand Tour. Jižní Amerika si, co se týká cyklistiky, momentálně rozhodně nemá nač stěžovat. Egan Bernal se necelý měsíc zpět stal prvním Kolumbijcem, jenž dovezl do Paříže žlutý trikot pro lídra Tour de France.
Carapaz, alias „lokomotiva“, toužil po vítězství i proto, že by byl teprve čtvrtým mužem, kterému by se v jednom roce povedlo získat double Giro/Vuelta. V minulosti to dokázali pánové Merckx, Battaglin a Contador. Ovšem minulý čas ve spojení s Carapazem není náhodný - letos to neklapne. Několik dní před startem si totiž po pádu z kola poranil rameno a velký závod vynechá.
#LaVuelta19: @RichardCarapazM's appearance in the race has been put in doubt by a crash last Sunday, which caused him a contusion to his right shoulder and several other bruises. A decision on his participation in the event will be taken, after pertinent assessments, on Thu / Fri pic.twitter.com/udJDJ8tLCq
— Movistar Team (@Movistar_Team) August 22, 2019
Druhý titul na Vueltě by tak mohl přidat Carapazův kolega z Movistaru Nairo Quintana, další zástupce jihoamerické školy.
Ta evropská ale samozřejmě nechce být zahanbená. Jaké je to vyhrát jeden ze tří slavných dlouhých závodů by rád poznal Steven Kruijswijk, třetí muž na Tour 2019. Ten vedle sebe bude mít Primože Rogliče, který byl pro změnu třetí na letošním Giru.
Hrozit by mohl také Fabio Aru z UAE-Team Emirates. Ital slavil prvenství na Vueltě v roce 2015.
A co věčně silná kavalerie s názvem Ineos, dříve Sky? Ta je minimálně před samotnou Vueltou trochu v ústraní. Bernal se na další třítýdenní pouť po necelém měsíci nevydá, Chris Froome se stále kurýruje z těžkého zranění, které si přivodil při přípravě na Tour de France a ve Španělsku nebude do pedálů šlapat ani Geraint Thomas. Loňský vítěz a letos druhý muž francouzské Grand Tour se soustředí na individuální časovku na domácím mistrovství světa.
Vueltu taktéž nepojede Simon Yates, který loni na Pyrenejském poloostrově zařídil týmu Michelton-Scott vůbec první celkové vítězství na jednom ze tří největších etapových závodů silniční cyklistiky. V osmičlenné sestavě bude lídrem Esteban Chaves, další Kolumbijec na seznamu.
Aby země na severu Jižní Ameriky nebylo málo, tak Astana věří pětadvacetiletému Miguelu Ángelu „supermanovi“ Lópezovi. Kazašská stáj má celkově velmi působivý arzenál, nechybí například ani vynikající klasikář Jakob Fuglsang.
Stáj Education First má také „svého“ více než nadějného Kolumbijce, a to Rigoberta Urana.
Mezi těmi výraznějšími favority schází domácí jezdec. Loni druhý muž Vuelty Enric Mas se 74. vydání Vuelty nezúčastní.
Španělé ale mohou a budou bouřlivě hnát svoji legendu Alejandra Valverdeho, což je ještě jeden „kůň“ ze stáje Movistar. Úřadujícímu mistrovi světa je sice už 39 let, ovšem na věku nesejde. To dokazuje právě jeho dres vylepšený o duhové proužky značící vítězství na šampionátu, případně to, že Vueltu ovládl v roce 2013 Chris Horner, kterému tehdy bylo jednačtyřicet. Do závodu vstoupí s čestným číslem 1.
V sezoně 2009 navíc domácí Grand Tour ovládl. Ukázat se v Madridu poprvé s červeným dresem by byl od rodáka z Murcii skutečně působivý kousek. Před deseti lety byl totiž Valverde posledním vítězem Vuelty, který nosil zlatý trikot. Teď už španělskému cyklistickému svátku povládne jubilejní desátý rok červená.
Jak moc jsou jeho šance, a také ty ostatních uchazečů, reálné ukáže etapa číslo 7. V letošním itineráři první horská končí na Mas de la Costa. Drápání se na závěrečný vrchol bude pořádně bolet, neboť na něj vede cesta se sklonem přes 20 %. Je jisté, že zde někdo najede nemalou porci vteřin, jiný ji ztratí.
Další horská zkouška startuje o dva dny později v andorském hlavním městě Andorra La Vella. Měří pouhých 94 kilometrů. O to více kruté a úderné jsou silnice, po kterých vede. Jen škoda, že je nebude zdolávat Jan Hirt a Petr Vakoč. Čeští cyklisté v Andoře během roku pobývají, zdejší asfalt znají jako vlastní boty, ovšem jejich týmy (Astana, respektive Deceunick-Quickstep) je v nominacích opomenuly.
Hned poté přijde na řadu další klíčový moment Vuelty, a to 36 kilometrů dlouhá individuální časovka. Proti chronometru vyrazí cyklisté na francouzském území, konkrétně na silnicích kolem známého města Pau.
Následující horská etapa přijde 6. září, kdy se peloton vydá z Bilbaa na Los Machucos. Těsně před cílem čeká na jezdce nelidský výšlap. „Z mého pohledu je to stěna. Jde o brutální stoupání. Absolutně brutální,“ nechal se slyšet před dvěma lety, kdy se na Los Machucos jelo poprvé a zatím naposled, Chris Froome.
Tato mučírna v Kantábrii působí skutečně nemilosrdně. Není se čemu divit. Některé sekce pokryté betonovými panely mají až 28 procent.
Bolest na severozápadě země jezdci pocítí především ještě ve dvou dalších etapách vedených jako horských. Pak už Vuelta otočí kormidlo směr centrální Španělsko. 17. den v sedle bude tím – aspoň na kilometry – vůbec nejdelším. Zakončený bude po 220 kilometrech ve městě Guadalajara pravděpodobně hromadným spurtem.
Pak znovu do náročných kopců, tentokrát v Kastilském pohoří, následně opět na rovinu. Předposlední etapa se zase po jednodenní přestávce vrátí do hor, kde se bude bojovat o každou vteřinu do celkového pořadí.
V neděli 15. září už přivítá jezdce cílová zastávka Madrid. Adiéu dá Vuelta velkým sprintem. Každý rychlík by se rád v hlavním městě rozloučil vítězně. Takže práce pro Giacoma Nizzola, Fernanda Gaviriu, Sama Benneta, Johna Degenkolba a další. A snad cílovou čáru na Plaza de Cibeles protne i jediné české želízko ve španělském ohni Zdeněk Štybar.
„Philippe Gilbert a Zdeněk Štybar mají to, co je potřeba k etapovému vítězství a v následujících třech týdnech budou hledat příležitosti, jak ho dosáhnout,“ poznamenal Wilfried Peeters, sportovní ředitel týmu Deceuninck – Quick-Step, jehož barvy třiatřicetiletý Čech hájí.
Tak třeba do Madridu Štybar dorazí s etapovým skalpem…
Související články
