Portyk by nejraději hned závodil, aby zapomněl na Lillehammer

ČTK
Sport
Začít diskusi (0)
Nadšení následované velkým zklamáním zažil v úvodu Světového poháru nejlepší český sdruženář Tomáš Portyk. Ve finské Ruce odstartoval sezonu čtvrtým místem, ale pak v Lillehammeru kazil skoky a do běhů v beznadějné situaci ani nenastupoval. Teď by nejraději hned závodil znovu, aby na norské nezdary zapomněl. Pohodu bude hledat také u mentálního kouče a možná mu pomohou i oblíbené maminčiny muffiny.

Dvaadvacetiletému závodníkovi špatné výsledky leží dlouho v hlavě. "Radši bych už dnes závodil a udělal si dobrý pocit. Pořád to mám v hlavě usazené, musím to dostat pryč," řekl dnes novinářům. Na závody si ale musí ještě téměř tři týdny počkat, SP pokračuje 22. a 23. prosince v rakouském Ramsau.

"V Ramsau se potřebuju uklidnit tréninkovými skoky, získat dobrý pocit před závodem. Ale věřím, že to půjde, Ramsau je má oblíbená destinace, vždycky jsem si tu vylepšil maximum. Ten můstek znám, sedí mi. Věřím, že udělám normální skok a budu v desítce," doplnil juniorský mistr světa z roku 2016.

Na čtvrtek má domluvenou schůzku s mentálním koučem, který je nově součástí týmu. Portyk s ním už spolupracoval dříve, ale aplikovat získané rady přímo v závodě pro něj není snadné. "Když jste na můstku, tak je to úplně něco jiného, než když sedíte v křesle a on vám to vypráví. Takže je potřeba si to hlavně sám potom přebrat v hlavě a na můstku být v klidu," popsal. Uvědomuje si, že bývá sám sobě největším nepřítelem. "Očekávám od sebe strašně moc a chtěl bych být v každém závodě na pódiu. A to je pak pro mě špatné," uznal.

Pozitivní naladění bude hledat také doma v Lomnici nad Popelkou. "Máma mi snad něco upeče," těšil se. "Vždycky, když jsem odjížděl na dlouhé soustředění, tak mi máme pekla muffiny a pak jsme je s Lukášem Daňkem po cestě a na pokoji snědli. Asi nastane tohle," plánoval.

Kvůli zavřeným můstkům v Harrachově má cestování až nad hlavu. "Je to strašně náročné. Když jsme byli doma, tak jsme si vždycky šli do Harrachova skočit. Já jsem to měl čtyřicet minut autem a pořád je lepší sedět čtyřicet minut v autě, než někde šest hodin cestovat do Ramsau nebo někam jinam do Rakouska. Už jsme z toho otrávení, když furt musíme někam jezdit," posteskl si.

Lituje také děti, které nemají kde trénovat a kvůli školním povinnostem si časté cestování na můstky nemohou dovolit. "Je mi líto, když pak nemají kde skákat a ten sport je baví. Doufám, že se situace tady změní," dodal.

Začít diskuzi