Kniha Mechanický pomeranč začíná slovy: Co teda jako bude, he? Nizozemská fotbalová reprezentace hrající právě v dresech pomerančové barvy by mohla na tuto otázku odpovědět: Bude líp, hůř už totiž být nemohlo. Holanďané totiž porazili Turecko 2:0 a udělali první krok na cestě za nápravou pošramocené reputace.
Oranjes jakožto úřadující vicemistři světa nemohou mít v kvalifikaci MS 2014 nižší ambice než hladký postup na závěrečný turnaj do Brazílie. Ve skupině D jsou jasným favoritem a proti Turkům to v amsterdamské Areně jen potvrdili.
Mnohem víc než samotný výsledek mě zaujal způsob, jakým se ho nizozemský tým dobral. A nutno říct, že i když to z jeho strany zdaleka nebyl suverénní výkon, jsem přesvědčen, že nový kouč Louis van Gaal si na úvod nic lepšího nemohl přát.
Kdyby totiž jeho svěřenci vyprovodili soupeře s vysokým přídělem, zdálo by se, že je vše zase v naprostém pořádku. Takhle Holanďané zůstanou pěkně oběma nohama na zemi a nebudou létat v oblacích, odkud na nedávném EURO 2012 tak tvrdě spadli na zem.
Jednašedesátiletý trenér dokázal, že každý neúspěch může být nakonec k něčemu dobrý, když se z něj poučíte. On už jednou u národního mužstva selhal. Před deseti lety nedokázal postoupit na MS 2002 do Koreje a Japonska, přestože měl k dispozici skvělé hráče. Bratři Frank a Ronald de Boerovi, Clarence Seedorf či Ruud van Nistelrooy jej v rozhodujících okamžicích zklamali a renomovaný trenér se po dvou letech musel pakovat.
Pro svůj návrat si Van Gaal vybral vhodnou chvíli. Oranjes se vzpamatovávají z velkého propadáku a všeobecně se dá předpokládat rozsáhlá generační výměna. I proto, že Van Gaal vždy rád pracoval s mladými neotesanými fotbalisty.
Už jeho první výrazný mezinárodní triumf – prvenství v Lize mistrů 1995 s Ajaxem Amsterdam – se nesl ve znamení vzestupu talentovaných odchovanců Patricka Kluiverta a Edgara Davidse. Ti celé Evropě v čele s mocným AC Milán parádně vypálili rybník.
Nizozemská Talentmania
Skutečnost však nakonec snad i předčila očekávání. Van Gaal udělal radikální řez a povolal do nově se tvořícího reprezentačního výběru neobvykle velké množství členů nastupující generace.
Dokonce ještě po srpnové prohře v Belgii odstavil další ostřílené matadory a pokračoval v omlazovací proceduře. Místo tak nezbylo třeba na Rafaela van der Vaarta, Nigela de Jonga a Gregoryho van der Wiela.
Mimo jiné i proto, že tito hráči měli v minulých dnech plnou hlavu starostí s přestupy do nových působišť. Van der Vaart se vrátil do Hamburku, De Jong přešel do AC Milán a Van der Wiel do Paris Saint-Germain. A Van Gaal, pro něhož je kolektiv vždy důležitější než jakákoli individualita, nestrpí, aby výsledek cokoli ohrozilo.
Zaměřil se tedy na členy týmu do 21 let a na úkor hvězdných krajánků dal šanci méně známým hráčům z nizozemské nejvyšší soutěže. Do základní sestavy postavil hned sedm hráčů, kterým ještě nebylo 25 let a v průměru nemají na kontě ani deset reprezentačních startů. Pouze kapitán Wesley Sneijder, stoper John Heitinga a útočníci Arjen Robben a Robin van Persie se řadí ke zkušenějším borcům.
Posledně jmenovaný svým gólem také rozhodl o nizozemském vítězství. I Van Persieho účast v zahajovací jedenáctce byla do jisté míry překvapivá. Van Gaal během týdne avizoval, že preferuje Klaase-Jana Huntelaara.
Ten však celé utkání proseděl na lavičce. Možná to byla reakce na špionáž jedné televizní stanice, která monitorovala uzavřený trénink minihelikoptérou s kamerou. Turci se tak na Huntelaara chystali zbytečně. Van Gaal je převezl a tah s nasazením Van Persieho se mu vyplatil.
Na rozdíl od kolegy Berta van Marwijka, jemuž se na mistrovství Evropy mužstvo rozsypalo pod rukama, dokázal Van Gaal přesvědčit osobnosti, aby se obětovaly pro kolektiv. Ve druhém poločase, kdy turecký nápor vrcholil, tak bránili bez výjimky všichni. A nesobecká práce pro společnou věc byla ještě cennější než dvougólové vítězství.
Autoritativní Van Gaal přesto nebyl spokojen. Některé mladé hráče po poločase vystřídal a dokonce je pak i veřejně kritizoval. Jeho svěřenci ovšem musejí pochopit, že to dělá pro jejich dobro. Přísnost musí být. Jedině tak se talentovaní hráči mohou zlepšovat a za dva roky třeba i obhajovat stříbrné medaile.
