Nová hvězda NBA: Jeremy Lin a nejlepší pohádka roku 2012
Soutěž iSport Expert | Ano, je teprve konec února a před námi jsou letos kromě dalších sportovních akcí ještě olympijské hry a fotbalové EURO. Přesto si dovolím tvrdit, že největší sportovní příběh roku 2012 už je napsán. Jeho autorem je třiadvacetiletý basketbalista Jeremy Lin, rozehrávač týmu New York Knicks.
Jestli jste uplynulých pár týdnů prožili úplně sami na odlehlém místě bez připojení na internet, dovolte, abych vás stručně uvedl do děje.
Jeremy Lin je v současnosti největším sportovním fenoménem, který přesahuje hranice nejen NBA, ale i USA. Tenhle chlapík, o kterém ještě na začátku roku vědělo jen pár skalních fanoušků, a kterého kouč Knicks Mike D´Antoni dlouho neznal ani jménem, často přespával na gauči spoluhráče Landryho Fieldse.
Měl minimální negarantovanou smlouvu, v Golden State a Houstonu se ho zbavili, Knicks ho dokonce v lednu poslali do nižší D-League. Zkrátka ukázkový „leštič lavičky“ bez velké sportovní budoucnosti.
A pak se to stalo.
Zraněními pronásledovaný a špatnými výkony zdecimovaný tým Knicks najednou neměl jinou volbu, než Lina povolat do základní pětky. A basketbalová Popelka rozkvetla do nevídané krásy.
V prvních šesti zápasech coby člen zahajovací sestavy nastřílel Lin nejvíce bodů v historii NBA – více než Michael Jordan nebo Kobe Bryant. Knicks začali vítězit a šílenství propuklo naplno. Vlastně: nikoliv šílenství („insanity“), ale šíLINství („LINsanity“). A Knicks najednou neměli „winning streak“ (vítěznou šňůru), ale „LINning streak.“
Zámořští komentátoři se vesměs vzácně shodují v tom, že TOHLE v NBA ještě nikdy neviděli – a to řada z nich pamatuje kralování Michaela Jordana. Ne snad probůh, že by byl Lin lepší hráč než Jordan – to samozřejmě v žádném případě.
Ale jeho raketový vzestup v kombinaci s asijským (tedy tradičně „nebasketbalovým“) původem je zkrátka dosud neslýchaným příběhem. Mimo jiné i proto, že o Lina neměla zájem žádná z velkých univerzit s vyhlášeným basketbalovým programem, takže rozehrávač skončil na basketbalově „druhořadém“ Harvardu.
Víte, kolik hráčů z Harvardu se dostalo do NBA? Před Linem jen tři. A víte, kolik prezidentů USA vystudovalo Harvard? Osm. Ano: pokud studujete na Harvardu, máte větší šanci, že se stanete prezidentem USA, než že se dostanete do NBA…
Kdyby Linův příběh zfilmoval Hollywood, řekli byste si asi v kině, že větší kýč jste neviděli. Jenže tohle je realita a krásná pohádka zároveň.
A co je na Linově příběhu to nejlepší? To, že ho nikdo nepředpovídal.
Neuvěřitelně propracovaný systém vyhledávání basketbalových talentů v USA ho přehlížel. V NBA ho skoro nikde nechtěli. Ochranka v Madison Square Garden si o něm dlouho myslela, že je masérem, nikoli hráčem.
Je paráda, když se sport vymkne kontrole, tradicím, analýzám, statistikám a prognózám. A těším se na ten film. Nebo vlastně fLIN?
