Rok od Bryantovy smrti: Kobe jen jako bůh? To by byla škoda
Jeden z nejlepších basketbalistů všech dob Kobe Bryant zahynul při nedělní havárii vrtulníku v Kalifornii. Nehodu zapříčinila zřejmě hustá mlha, která v oblasti panovala. Zprvu jako by ta slova ze stručných agenturních zpráv ani nedávala smysl. Kobe Bryant? Zahynul? Kobe Bryant zahynul?!? Až postupem času dostávaly šokem rozostřené obrysy pevné tvary faktu. Kobe Bryant zahynul. A s ním i jeho třináctiletá dcera Gianna, dalších šest pasažérů a pilot. Od tragické události uplynul dnes rok.
Viděli jsme truchlit celý sportovní svět a truchlili jsme s ním. Dojaly nás slzy legend Michaela Jordana a Shaquilla O´Neala. Tragická smrt jedenačtyřicetiletého muže, který měl ještě pořádný kus života před sebou, je sama o sobě nesmírně bolestnou událostí. A když k tomu připočtete, že ten muž byl milujícím otcem, který byl s dcerou na cestě na její basketbalový zápas...
Bryantova aura byla už před nehodou nebývale mocná, ale za uplynulých dvanáct měsíců se stal slavný basketbalista v očích mnohých bez nadsázky téměř mystickou postavou s nadpozemskými rysy. Turistické průvodce po Los Angeles teď lákají i na malby na zdech, jejichž hlavním motivem je Kobe a Gigi: v Kalifornii jich je aktuálně 246, ve zbytku USA pak dalších 321. Pozadu není ani zbytek světa – ve třiceti zemích existuje nyní 113 takových výtvarných děl. Na mnoha z nich dominují biblické odkazy, andělská křídla, svatozář.
Titul, který pak na podzim získali Los Angeles Lakers pod vedením LeBrona Jamese, dal Kobeho nanebevzetí symbolickou pečeť. Vždyť jaký jiný tým by měl vyhrát NBA v rok Bryantovy smrti, když ne právě Lakers?
Jako by se cokoliv, co kdy v životě Kobe vykonal, náhle stalo božským, hluboce pravdivým a nedotknutelným. Bryantův odkaz je vzorem sportu oddaného dříče, moudrého basketbalového mentora a milujícího manžela.
Je to velká část pravdy – ale není to celá pravda.
A myslím, že zajímavější než Bryant – bůh je Bryant – člověk. Se všemi chybami, které k tomu neodmyslitelně patří.
Tak třeba Kobe a jeho mimořádná oddanost basketbalu. Ano, ta byla nezpochybnitelná. Minimálně v první polovině kariéry nezastavitelného střelce to ale byla především oddanost sobě samému. Bryant si poprvé zahrál NBA v osmnácti letech (byl tenkrát nejmladším nováčkem v historii slavné ligy) a od prvních minut mezi nejlepšími hráči světa nepochyboval o tom, že světlo reflektorů patří především jemu. Nerespektoval veterány, neuznával týmovou hierarchii, sledoval jen své statistiky, jeho sobecký způsob hry mu dělal nepřátele i mezi spoluhráči.
