Český Kareem: Zídek měl hrát NBA. A koše dokázal střílet poslepu
VZPOMÍNKA ADAMA NENADÁLA | Není pochyb o tom, že kdyby svět nebyl po většinu 20. století rozdělen na dva nesmiřitelné tábory, byl by prvním Čechem v NBA právě Jiří Zídek. Dominantní pivot, kterému v basketbalovém prostředí nikdo neřekl jinak, než Andrej, odešel po dlouhé nemoci ve věku 78 let. Kromě nesmazatelného odkazu pod bezednými koši a řady legendárních historek za sebou zanechal i výjimečnou rodinnou dynastii špičkových basketbalistů. Jaký Jiří Zídek byl?
Měl jsem čest Zídka osobně poznat v roli kouče: jemu táhlo na padesátku, mně bylo pouhých 18 let a spolu s dalšími benjamínky jsem byl produktem mládežnické líhně Sokola Vyšehrad, který se v roce 1993 probojoval do nejvyšší soutěže. Klub tehdy našel movitého sponzora, kádr posílilo několik veteránů v čele s rozehrávačem Liborem Vyoralem a tým jmenoval i nového trenéra: byl jím právě nejlepší český basketbalista 20. století.
Jiří Zídek byl nepřehlédnutelný. Na palubovce i mimo ni. Aura, která ho obklopovala, spolehlivě fungovala na soupeře, rozhodčí i diváky.
Kamkoliv vkročil, všechny hlavy se otočily jeho směrem: „Hele, Andrej!“ Jak také jinak: Zídek zosobňoval slavnou éru československého basketbalu 60. a 70. let a rozhodně nebyl tichým introvertem, který by se schovával za magnetickou tabuli. Když si z něj fanoušci soupeře utahovali třeba kvůli tomu, jak intenzivně prožíval zápasy, nikdy nepromarnil příležitost otočit se v přerušené hře do hlediště a vrátit příznivcům jejich zájem nějakou peprnou poznámkou (která mimochodem nepřekročila rámec sportovního špičkování).
„Trash talk“ si ale nenechával jen pro fanoušky. Vybavuju si, jak po trénincích hecoval pivotmany k soutěžím ve střelbě přes hlavu, což byla jeho vyhlášená specialita. Nikomu se do střeleckých závodů se Zídkem moc nechtělo: byl totiž skoro neomylný. V teplákách, s rozvázanými botami, nerozcvičený – stejně skoro neminul. A ne jen z prostoru „bedny“: míč si po jeho „přeshlavárech“ našel cestu do obroučky skoro z jakékoliv pozice uvnitř tříbodového oblouku.
Pro pobavení navíc někdy přidal střely poslepu. I se zavřenýma očima byl výsledek většinou stejný: síťka jen spokojeně mlaskla. Čistý koš.
Zídek byl hrdým představitelem éry, kdy největšími hvězdami – a nejlepšími střelci – byli právě pivotmani. A jako měla NBA Kareema Abdula-Jabbara a jeho nebranitelný „sky hook“ (tedy právě střelu přes hlavu, která se v podání vysokých pivotů prakticky nedá blokovat), tak měl československý a evropský basketbal Jiřího Zídka. Střelecký apetit přitom jediného Čecha v Síni slávy FIBA neopustil ani na stará kolena: ještě donedávna sypal koš za košem v dresu Radotína.
Coby kouč Vyšehradu odkroutil „Andrej“ dvě a půl sezony: v té druhé dovedl tým v čele s Josefem Jelínkem, Václavem Hrubým a Alešem Kočvarou k historickému druhému místu. Přestože veteráni měli pochopitelně přednost, dbal na to, aby v týmu měli vždy své místo i mladí hráči.
Tou dobou mu navíc dělal největší radost syn Jiří, který v dresu slavné UCLA vyhrál univerzitní mistrovství USA a následně byl draftován do NBA. „George junior“ jednou také zavítal na letní přípravu Vyšehradu – a musím přiznat, že takové tréninkové dávky, jaké byl tehdy zvyklý polykat Jiří Zídek ml., borci zpod vyšehradské skály ještě nezažili (a už asi nezažijí). U Zídků zkrátka nic nebylo zadarmo – a Jiří navíc není jediným pokračovatelem slavného rodu...
Vzhledem k věkovému rozdílu (a také přirozenému respektu) neexistovalo, že bych někdy pana Zídka oslovil jeho přezdívkou. Teď si ale dovolím za nás mladší baskeťáky malou výjimku: Andreji, díky...
