BLOG ADAMA NENADÁLA | Demolice Bulharska, výhra nad silným Chorvatskem. Basketbalová reprezentace vstoupila do závěrečné fáze přípravy na zářijový EuroBasket ve velkém stylu a už tak natěšené fanoušky ještě víc navnadila. „Ne nadarmo se říká, že jsme asi v nejsilnější sestavě za poslední roky,“ nechal se po vítězství nad Chorvatskem slyšet Martin Peterka. Jaký je tedy aktuální stav týmu, který český mužský basketbal co do kvality ještě nikdy neměl k dispozici?
Především: pokud jde o velká jména na soupisce, měli mít v neděli v Pardubicích Chorvaté jasně navrch. Pivot Ivica Zubac je člen základní pětky Los Angeles Clippers, kteří budou v příští sezoně patřit k největším favoritům na titul v NBA. Střelec Bojan Bogdanovič je několik let oporou silných Utah Jazz. Dario Šarič se sice rozehrává po zranění, ale před ním byl ceněným pilířem Phoenix Suns. Pět sezon v NBA má odehráno i Mario Hezonja.
Češi? Ti hráli bez Balvína a Krejčího, navíc od začátku tahali za kratší konec. Svou typickou pracovitostí ale dokázali zápas otočit, majstrštykem je pak rozložení bodového přínosu na více hráčů: hned šest borců z Ginzburgova výběru se dostalo na dvouciferný počet.
Přesně tohle by mělo být největším trumfem týmu: jednou se „zblázní“ třeba Jelínek s Kyzlinkem, příště to může být Bohačík s Audou. Vyrovnanost a hloubka současného kádru je pro český basketbal naprosto nevídaná – Ginzburg má jistotu, že i devátý, desátý hráč z lavičky může být trumfem, který třeba zvrátí vývoj celého zápasu.
Mimo dohled statistik ale roste ještě jedna kvalita reprezentace: borci přijímají roli favoritů i proti týmu, jakým disponuje třeba Chorvatsko. Věří si. A pozor – tohle není úplná samozřejmost. Každý vám potvrdí, že lépe se hraje z pozice outsidera, což byla úloha, v které Češi několik let excelovali. Teď ukazují, že umí hrát i s jinými kartami.
Už tak dospělý mančaft ještě vyrostl. „Nejsme outsidery. A moji hráči to vědí,“ zdůrazňoval Ronen Ginzbrug po tokijské olympiádě ve velkém rozhovoru pro magazín COACH. „Byla by chyba, pokud by si hráči mysleli, že můžeme uspět jen tehdy, když budeme outsidery. Možná to bylo před pár lety a možná to tak bude za pár let znovu, ale tenhle tým musí zahodit představu, že je outsider. Jsme dobří, o tom jsem přesvědčen. A musíme se k tomu takhle stavět. Já, tým, fanoušci, všichni. Když říkám, že můžeme porazit každého ze světové špičky, tak také můžeme prohrát s každým, ale už ne jako outsideři.“
Ginzburg tohle říkal přesně před rokem. Zdá se, že během dvanácti měsíců si hráči vzali jeho slova opravdu k srdci. Ano, Satoranský a spol. mohou v současné formě porazit řadu týmů ze světové špičky. Mohou také s každým prohrát. Ale už ne jako outsideři.