Triumf místo degradace ukázal, jak nám Rusové odskakují. Kde je chyba?
Ve Finsku jsme odehráli dva výborné zápasy, jeden slabší. V neděli jsme sami na vlastní kůži poznali, že ruská dvacítka má ohromnou sílu a že nebylo moudré označovat ji před akcí za degradaci turnaje Karjala. Vyhrát třikrát po sobě, klobouk dolů. Pro pyšný ruský hokej je to pecka. Teď se budou všude chlubit, že jim stačí poslat juniory a stejně všechno vyhrají.
Ruský výběr je mi dostatečně známý, s naší osmnáctkou jsme proti němu před dvěma roky hráli, na konci třídílné série jsme je v Příbrami porazili, soupeř to neunesl a nastala hromadná bitka. Rušno bylo i v hledišti. Nyní jsou o třídu výš než tenkrát. Vyspělé mužstvo jako hrom!
Je to pořád dokola. Rusům stačíme ve věku patnácti, šestnácti let, jenže pak nám odskočí a my nestačíme. Leccos jiného nastává u nich, kdy výkonnostně explodují a my se zvedáme velmi pomalu, spíš přešlapujeme na místě.
Kdybyste o týmu Igora Larionova nevěděli, že jde o juniory, při pohledu na helsinský led byste to nezjistili. Výborně technicky i takticky vybavené mužstvo,
