BLOG ALOISE HADAMCZIKA | Těším se na extraligové finále mezi Třincem a Libercem. Ale nedá mi to, musím se vrátit k předchozím sériím mezi Spartou a Bílými Tygry a hlavně pak k událostem ze zápasů Třince s Mladou Boleslaví. Na utkání jsem se díval pouze jako divák, ale samozřejmě jsem se jako bývalý dlouholetý trenér rychle vžil do těžkých pocitů některých koučů, kteří museli polykat obrovskou křivdu.
Každý tým sní o tom zahrát si velké finále a je prakticky jedno, v jaké soutěži. Především hráči, ale i trenéři kvůli tomu podstupují velkou dřinu, dávají do toho veškeré své úsilí a um. Nechci tu hodnotit a pitvat jednotlivé zákroky, o kterých se už v médiích diskutovalo dost a dost a jejichž posouzení mělo obrovský vliv na výsledky a postupy.
Chci se vyjádřit k celkové úrovni našich extraligových sudích. Vadí mi, že nejsou lepší. A ze všeho nejvíc mě štve obrovský rozdíl mezi našimi rozhodčími a mezinárodními, hlavně pak při porovnání s arbitry ze zámoří. Ten rozdíl je jako nebe a dudy. Nejvíc v pohybové složce jejich výkonů.
Rozhodčí z NHL je rychlý stejně, jak je rychlé tempo zápasu. Díky skvělé kondici a potřebné hokejové inteligenci je u všech zákroků velmi blízko, dokáže je tedy správně posoudit. Fauly a klíčové situace u brankoviště vidí ze dvou, ze tří metrů. Nedívá se na to jako leckteří naši sudí z deseti, patnácti metrů. To je holý a ověřený fakt.
Navíc, kolikrát se dozvídáme z odpovědných míst výmluvu, že dotyčný zákrok neviděli, ba dokonce že ho nemohli vidět. Jenže žádný slepý člověk hokej nehraje, nemá na ledě co dělat. Je to prosté, kdo hokej nevidí, nemůže ho pískat. Jsem přesvědčený o tom, že k velkému množství zásadních chyb ze strany extraligových sudích dochází kvůli nedostatečnému pohybu, nejspíš i kondici.
S tím souvisí i u nás nadužívaná pomůcka videozáznamu. Kdo se dívá na NHL, všímá si, že při strkanici v brankovišti rozhodčí visí na brance, je tam včas a vše má pod kontrolou. Nepotřebuje žádné video, nestává se z něj alibista, jako je tomu u nás. My jsme alibisti… Nějak rozhodneme a jdeme se podívat na záznam. Strašně často neumíme posoudit situaci, kvůli které tam sudí jsou, a musíme si alibisticky pomoci videem. To vždycky trvá pár minut, zápas se protahuje, tempo je pryč.
Samostatnou kapitolou je nemístná arogance některých mužů v pruhovaném. To, čeho jsme museli být svědky v případě incidentu Pavla Patery v sedmém zápase v Třinci, asi vejde do smutných dějin naší soutěže. Legenda našeho hokeje, který proslavil naši zemi, procestoval svět, zvyklý na nějaké jednání. A teď se mu stane tohle… Pavla si moc vážím, absolutně není typem člověka, který by inicioval konflikt. V osudné chvíli se chtěl pouze dozvědět názor sudího Hejduka na situaci, která zásadním způsobem poškodila jeho tým. Místo toho, aby rozhodčí kouče vyslechl a vedl s ním dialog, zachoval se zoufale neslušně, povýšeně, až neuvěřitelně. Zvlášť po kritické minele sudího! Nepochopitelné chování. Čekal bych pokoru, respekt. Nic z toho tam nebylo.
Řeknu to úplně upřímně a tak jak to je. Rozhodčí si musí uvědomit svojí roli, mnozí ji vůbec nechápou. Oni mají dohlížet nad férovostí hry, být hráčům servisní službou v zápase. Správně by neměli být téměř vidět, neupozorňovat na sebe.
Ale oni cítí moc a podle toho jednají. Myslí si, že jsou pány celého ledu a zápasu. Přitom, kdyby si trenéři usmysleli, že sudího zlikvidují, pošlou některé své hráče na jiné soupeřovy, dotyčný rozhodčí se z toho nevymotá. Nevymotá.
Šéf komise rozhodčích Šindler uznal, že sudí Hejduk pochybil a že Pavel Patera má pravdu. Tečka. Nic víc. Prý nejvyšší možná pokuta a zastavená delegace. Na jak dlouho? Víme, jak obyčejně dlouhá stopak bývá. Dostanete v extralize distanc na dva zápasy, místo ní odpískáte juniorku a peníze máte rychle zpět. To není trest. Ten a pořádný dostala jen Boleslav, její hráči, trenéři, vedení. V mých očích absolutně neadekvátní řešení celé situace. Rozhodčí měl dostat trest na několik měsíců a pokutu ve výši, aby ho to opravdu bolelo. A ne pár tisíc.
Tvrdé tresty tady naopak dostávají hráči, trenéři, když se jen slůvkem otřou o výkon sudího v den utkání. A někdy ani to ne. Obdrží pokutu za to, že nejspíš ve svém hodnocení asi mysleli rozhodčího… Kde to jsme? Argument, že si to takhle kluby schválily, neobstojí, protože to vrhá do zvláštního světla celou extraligu a tu soutěž někdo vede. Za mě je to omezování svobody.
Hráči mají na zádech jmenovku, sudí číslo. My je schováváme před lidmi, nikdo z nich bez povolení nesmí mluvit do médií, nikdo se k nim nesmí vyjadřovat a pak vidíme, jak nám to oni vrací. Nevídanými chybami, arogancí, předváděním se, povyšováním. Přeci, pokud budu pískat dobře a věřím, že pískat umím, nemusím se ničeho bát. Takhle to vypadá, že pánové s píšťalkou mají strach. Možná sami ze sebe.
Přečetl jsem si sobotní rozhovor s Milošem Hořavou ve Sportu, kde obviňuje z podvodu Viktora Ujčíka, prý že se domluvil s Patrikem Augustou, bývalým trenérským kolegou z Boleslavi, že jako šéf disciplinárky vyřadí před sedmým zápasem s Libercem obránce Němečka. Já tomu nevěřím. Ani náhodou.
Osobně si vážím Augusty i Ujčíka. Viktor byl a je správný chlap, v kariéře to byl veliký bojovník, příkladný sportovec, měl jsem ho pod sebou řadu let. Pokud se v hodnocení Němečkova zákroku rozhodl špatně, to musí posoudit někdo jiný, v žádném případě se však nenechal nikým ovlivnit. O tom ať nikdo ani nepochybuje. K tomu by se Viktor nikdy nesnížil.
Autor je bývalým úspěšným koučem národního týmu
Témata:
extraliga, komentář, sport, Tipsport extraliga, Generali play off Tipsport extraligy, hokej, Alois Hadamczik, NHL, Liberec, Třinec, sportovní soutěž, Mladá Boleslav, Viktor Ujčík, trenér, Sport na Heureka.cz
Související články
