S Růžičkou se o hokeji rád pobavím, něco totiž dokázal. Ne jako Pešán
KOMENTÁŘ ALOISE HADAMCZIKA | Vláďa Růžička během své kariéry jednoznačně dokázal, že je kvalitním trenérem. Lidé na něj můžou mít jakékoli názory, ale jedno je neoddiskutovatelné: výsledky za ním stojí. A jsou maximální. Jestli jsme mezi sebou měli v minulosti nějaké souboje, tak netvrdím, že tomu tak nebylo, ale v rámci konkurenčního prostředí je to normální.
Víte, já poznal řadu lidí, kteří v životě nic nedokázali a neustále bojují s druhými. Růža je jiný případ. V hokeji něčeho dosáhl, to mu nikdo nevezme. Dnes nemáme problém zavolat si, pobavit se o hokeji, probrat, kam směřuje, kam to vedeme. To je pro mě zásadní a ne to, že jsme kdysi mezi sebou měli nějaké třenice a narážky. Nepřikládám tomu žádnou extra váhu. Mít na věc jiný názor neznamená, že toho druhého pomlouváte. Být kritický je na místě, zároveň je třeba mít i uznání.
Já trénoval Spartu, on Slavii, považují za logické, že mezi oběma týmy docházelo k různým štípancům a komentářům. Samozřejmě, že pro média jsme bývali sousto, novináři nebyli nikdy proti, když jsme proti sobě hráli a vystupovali. Ale jak já, tak Růža jsme stáli za svými týmy, to je poté k ostřejší hlášce na druhého hodně blízko. K hokeji patří emoce a my je dodávali.
Růža si v životě prožil slávu i složité chvíle. Zda si těžkosti zavinil sám, nebo přičiněním druhých, nemám právo hodnotit. Ovšem povím vám naprosto upřímně, že se radši pobavím s člověkem, s nímž třeba nemám na všechno totožné názory, ale vím, že něčeho dosáhl. Dá mi to víc, než debata s někým, kdo toho za sebou moc nemá. Anebo nic. Dám klidně příklad. Když si jen vzpomenu na kecy trenéra Pešána po posledních dvacítkách nebo i během
