Jágr svým přístupem vyprovokoval Kladno. Zlín je zralý na překopání
KOMENTÁŘ ALOISE HADAMCZIKA | I když do zápasového kolotoče extraligy zasáhl koronavir, sezona běží neúprosně k finiši základní části. To hlavní se nyní děje úplně dole, kde se odehrává souboj mezi čtrnáctým Kladnem a patnáctým Zlínem. Už jsem na tomto místě nejednou psal, že Rytíři neskončí poslední a nespadnou do druhé nejvyšší soutěže ani v baráži. A pořád na tom trvám. Rozdíl mezi spodkem extraligy a vrškem Chance ligy je pořád citelný.
Kladno chytlo hodně dobrou formu, kdyby v podobném duchu začalo hrát dřív, jsem si jistý, že by se ho netýkala ani barážová příčka a zabojovalo by o třináctou, která sice přináší konec sezony, ale také klid. Kladno jistou naději má, Vary jsou vzdálené 11 bodů, ale taky mají o dva zápasy méně odehráno, což může dělat 17 bodů. A to je těžko dosažitelná meta.
V každém případě, být na Kladně, snažil bych se hráčům vštěpovat, že možné je úplně všechno. Ten tým zvedl výrazně výkonnost, což není samo sebou. Předpokládám, že všechno vyprovokoval Jarda Jágr. Není náhoda, že v Pardubicích se pustil do šarvátky, tedy do situace, ve které jsme ho mohli vidět párkrát v životě. A po zápase to v něm také vřelo, evidentně mu na týmu nesmírně záleží, ukázal pravou tvář. Za Kladno se rve tělem i duší. Nejen hokejově, ale i fyzicky. A teď to porovnejte se Zlínem. Jak šel najednou zase dolů.
Přitom po nedávné výhře s Kladnem byl nahoře, nadechl se, jenže na můj vkus slavil až moc. A úplně se zastavil, vypnul. Výsledek zápasu měl naprosto odlišný efekt.
O Kladnu si všichni mysleli, že ho porážka potopí dolů, místo toho to tam nakopli a začali hrát jako z partesu. Je evidentní, že hodně a poctivě trénují, v zápasech se jim to vyplácí. Na ledě působí, že mají sil na rozdávání.
