Náš národ má v čele novou tvář. Volby se u nás doma velice prožívaly a i po všech peripetiích, kterými si naše rodina za posledních pár týdnů prošla, jsem se šťastná, že jsem se rozhodla jet volit. Ano jet, nikoliv jít, protože to nebyla žádná duchovní pouť do Santiaga de Compostela, nýbrž cesta o překot ráno z Barcelony do Madridu a odpoledne zase zpět.
Madrid je hlavní a největší město Španělska, sídlo vlády a krále. A také zapřísáhlý sportovní a politický rival Barcelony. Města jsou od sebe vzdálena více než 600 km, autem to na otočku skoro ani nejde. Takže jsem zvolila rychlovlak, který zvládne jeden úsek za tři hodiny.
Z hlavního madridského nádraží Puerta de Atocha, které si asi každý bohužel hned vybaví kvůli tragickému teroristickému útoku v roce 2004, to trvá na Velvyslanectví ČR - jediné místo ve Španělsku, kde je možné volit - ještě asi půl hodiny.
Žádost o voličský průkaz ze zahraničí není úplně tak jednoduchá jako u nás na úřadě - tam se dá vše zvládnout během několika minut. My jsme s manželem navštívili Honorární konzulát v Barceloně, který nám vzhledem k omezeným pravomocem poskytl i omezené informace, volali jsme do Madridu a několikrát také do Prahy, strávili pár hodin na internetu. Celý proces trval téměř týden, ale průkazy jsme nakonec oba úspěšně obdrželi.
Můj muž měl velkou radost, protože shodou okolností měl hrát v Madridu den před volbami, a ještě k tomu pozdě večer. Cestovat tedy měli až druhý den a on by tak klidně stihl vhodit i svůj hlas do urny.
Den před zápasem se ale všechno změnilo
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
