Můj příběh: Od tenisu mě odradil „trenér - úchyl“. Děti a sport? Vše začíná v rodině
BLOG ANNY SATORANSKÉ | Myslím, že hodně věcí v životě můžeme sami ovlivnit, zbytek je prostě osud. To, kde dnes žiji, s kým, moje láska k dobrému jídlu a k udržitelnosti, ke sportu, to všechno je a byla souhra malých náhod. Spousta z nich se mi v jistém okamžiku jevila jako nepodstatná či dokonce jako prohra, a přitom bych bez nich byla dnes úplně jiným člověkem.
Jako malá jsem trávila každé léto u prarodičů na Moravě. Měli velkou zahradu plnou nejrůznější zeleniny a ovoce, luštěnin, bylinek, králíky, slepice, včely, a tudíž téměř všechno, co se u nich vařilo, pocházelo z vlastního zdroje. Ráno jsme s dědečkem chodili do kurníku pro čerstvá vajíčka, natrhat bylinky na čaj, pak jsem pomáhala vytrhávat plevel, okopávat zahradu, krmit domácí zvířata… A celý den pojídala dobroty ze zahrady, všechno bylo bio, aniž bychom to označení tehdy znali a používali.
Byl to dětský sen, který ve mně zanechal vzpomínky na celý život, úctu k surovinám, ke zvířatům a k přírodě. Nikdy se u nich neplýtvalo, ani skořápky od vajíček se nevyhazovaly (drtily se a pak se sypaly slepicím spolu se zrním, aby jejich vajíčka byla měkčí). Vše se zpracovalo. A co ne, to dostala zvířata nebo šlo na kompost. Zalévalo se dešťovkou a topilo se vlastním dřívím. Dokonalý a přirozený koloběh. To, co v dnešním moderním světě tolik chybí.
Na základce a gymnáziu jsem měla vždycky dobré známky, dokonce jsem i odmaturovala se samými jedničkami. Ne snad proto, že bych byla šprt, ale někdy ve druhé třídě se mnou udělali rodiče dohodu, že za každou jedničku na vysvědčení dostanu 100 Kč. A jelikož jsem si tenkrát trochu naivně šetřila na koně, tak mi to pak už nějak zůstalo.
