Barbora Reichová
18. srpna 2016 • 14:00

Deník fotoreportérky, den dvanáctý: Místo fotky za zážitkem

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Kuchta už může být u Haška nad čárou. Ale triko Belmondo je výsměch
Po zlatém gólu jsem nevěděl, co mám dělat, vzpomíná Hlaváč
VŠECHNA VIDEA ZDE

Dnešní den byl zase klidný... ostatně to ani jinak nešlo. Nejen, že se toho z českého pohledu až tak moc nedělo, ale jak jsem psala včera o tom, že mě pobolívá v krku, tak se z toho dneska vyklubala menší angína. Asi proto, aby to bylo ještě zábavnější, než je to normálně :)



Ráno jsem nemusela vstávat, tak jsem se alespoň pořádně vyspala. Zašla jsem si na snídani, která mi už leze ušima. Je to pořád stejná houska, stejná rádoby šunka a stejný sýr. Nejsem vybírává, ale tohle už mě teda fakt nebaví :)

Odpoledne jsem se zastavila za panem doktorem, aby mi pro jistotu řekl co a jak. Pak jsem si na hotel zajela pro foťáky a vyrazila do terénu. Bolí mě sice v krku, ale jinak se necítím nějak moc nemocně. Ani hlava mě už nebolí, takže paráda.
No a kam jsem šla? Ani ne tak za fotkou, jako za zážitkem. Dneska večer se hrálo čtvrtfinále basketbalového turnaje USA vs. Argentina.

Dream Team byl jen jeden, to je pravda. Hrál za něj třeba Michael Jordan, Scotie Pippen, Charles Barkley, kterým jsem svého času měla vytapetovaný pokojíček, Larry Bird, David Robinson, což byl zase hráč, který měl plakát v prvním basketbalovém časopise, který jsem dostala. A od té doby jsem tedy začala fandit San Antoniu....

Když byla olympiáda v Barceloně, bylo mi sedm let a je to vlastně první olympiáda, kterou si pamatuji. Především podle ikonické písničky Barcelona od Freddieho Mercury a Montserrat Caballé a Dream teamu.

Je to vážné neuvěřitelné. Moje první fotky, které se objevovaly v novinách, tedy kromě nějakého divizního fotbalu, byly právě z basketbalového prostředí. Fotila jsem USK na Folimance, kam jsem chodila na každý zápas. Když náhodou fotka vyšla, dostala jsem za ní tuším 130 korun… A dneska? Za tu dobu co se tím focením živím trošinku lépe, než za 130 korun, jsem fotila několik Final Four, NBA a teď - sice novodobý Dream Team, ale na olympiádě.

Mám trochu pocit, že mi je sedm let a usnula jsem u sledování olympiády v telce. Ten starý bílý kompakt, kterým jsem o prázdninách krásně vyfotila kostelíček, tedy svou první fotku, leží ve skříni a něco se mi zdá, protože jinak to asi není možný :)

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud