Po dlouhé době Vám píši z hotelového pokoje a své postele. Musím říct, že nejsou ani 3 ráno, ani jsem dneska neměla takový stres a shon, ale už se těším, až půjdu spát. Vstávala jsem dnes hodně brzy, abych stačila dojet do areálu, kde jezdí "rychlostňáci", jak jim píšící novináři slangově říkají. Jsem ještě taková lehce vykolejená, občas mě zabolí hlava, a aby toho nebylo málo, ještě mě večer začalo pobolívat v krku.
Je to tady trochu lazaret. Kolega, který se mnou jel v autobuse má nakonec naštípnutý obratel a naražená žebra, kolegyně pokašlává a vlastně na všechny ostatní něco leze. Teď nemyslím komára, ale spíše se projevují změny teplot mezi venkem a uzavřenými klimatizovanými prostory.
No uvidíme, co bude ráno. Když tak si lupnu nějaké rychloantibiotika :)
Jinak mám zatím docela dobré skóre a byla jsem u všech našich medailí. Vzpomínám si, že v Soči jsem asi jednu nestihla, protože se dvě věci nějak kryly.
No, takže po radosti Pepy Dostála jsem se v klidu přesunula do MPC. Tam jsem si zase vyměnila věci, a protože jsem měla chvíli čas, šla jsem si konečně na chvilinku zafotit to, co jsem chtěla :)
Vyrazila jsem na dráhovou cyklistiku udělat nějaké mazaninky :) To mě takhle čas od času baví. Měla jsem na to ale asi jen hodinu a půl a potom jsem musela spěchat na díkuvzdání Pepy Dostála v Českém domě. Samozřejmě jsem se na velodromu zdržela, protože se mi nechtělo odcházet a potom jsem to klasicky stíhala jen tak tak. Musela jsem ještě do MPC zase vyměnit věci a pak klusem na taxi, protože do Českého domu nic nejezdí. Kousek od MPC, před hotelem, který stojí hned vedle je "zastávka" oficiálních taxíků. Doufala jsem, že tam nebudou fronty, jako jsem to tam už párkrát zažila. Uff. Nebyly. Jeden taxík se zrovna blížil, tak jsem k němu klusem sprintovala :-D, ale byl u něj nějaký chlápek. Evidentně tam byl dřív … no ale skoro jsem si říkala, že ho předběhnu :)
Vypadal ale mile a navíc měl dobrý nápad. Ptal se jakým směrem jedu a po tom, co zjistil, že stejným jako on, domluvili jsme se, že pojedeme spolu. Byl ukecaný. Původem Angličan, který ve 20ti odjel studovat do USA filmařinu. Dneska žije v LA a vyprávěl mi o městě Kalifornii. Kecali jsme. Ukazoval mi selfiečka co dneska pořídil, ráno se byl proběhnout na pláži.
Jestli jsem mu dobře rozuměla, tady zajišťuje nějaká studia a vysílání pro ESPN. Říkala jsem mu, že jedu do Českého domu oslavovat medaili :), že tam máme dobré pivo a ať jde taky. Šel. Dali jsme si Caipirinhu, donesla jsem mu pivo, on si fotil běhající nohy Zátopka na stropě. Po oslavě medailí si na mě vzal email a číslo, že mi napíše a šel. Přišla jsem na hotel a koukla do mailu a už tam byla zpráva od něj. Jmenuje se Rupert Wainwright. Trochu jsem si ho vygooglila a koukám :)
Je to mimo jiné herec a režisér. Já ty filmy sice neznám, ale podle všeho to asi nebude nějaké domácí video. Jde například o film The Sadness of Sex nebo Stigmata.
Řeknu Vám, tohle je tady prostě pecka. Ten obří svět se chvílemi vejde do jedné tiskárny, autobusu nebo dokonce taxíku a seznámíte se s někým, koho by člověk nikdy nepotkal. Je to prostě hustý! Po Českém domě jsem zašla ještě do Slovenského domu na halušky a potom domů. Cesta proběhla v poklidu a můžu to dopsat v klidu pod peřinou.
Takže dobrou a fotku? Ta, co mě dnes potěšila....
Související články
