Video se připravuje ...
Výjimečný, nečeský, evropský. Tyto přídomky se s Matějem Juráskem táhnou už delší dobu. Uplynulých pár dní ukázalo proč. Proti AC Milán byl na hřišti celkem asi deset minut, přesto šlo o jedno z největších pozitiv, které si Slavia z domácí odvety odnesla. Dvacetiletý hráč se po dvou minutách na trávníku obtočil kolem soupeře a levačkou tvrdě uklidil balon na zadní tyč. Krásné zakončení. V Česku skoro nevídané.
O pár dní dříve se zaskvěl dvěma zásahy do sítě Teplic, oba by mohly kandidovat na gól kola. Juráskova levačka je tím, kvůli čemu diváci chodí na stadiony. Hráč někdy nemusí být velkou část zápasu vidět, ale pak vykouzlí něco, o čem se lidé budou bavit ještě týdny. Na straně Milána to byl Rafael Leao, lenoch, který se bez míče po hřišti plouží a po jeho zisku mění fotbal v magii. Tito hráči zaslouží speciální přístup.
Jurásek působí v kádru Slavie až skoro nepatřičně, protože je v pár věcech výjimečný. Střela, rychlost, technika, přímočarost. Na to nejsme v Edenu zvyklí. Trpišovský dlouhodobě preferuje ty, kteří jsou ve všem nadprůměrní, ale v ničem specialisti. Příklady jeho typických fotbalistů jsou Ivan Schranz a Lukáš Masopust. Nesmírně platní hráči, kteří běhají, makají, ale v ničem nejsou naprosto výjimeční.
Nicolae Stanciu byl výjimečný, ale ve Slavii musel zásadně
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
