Van Buren: unikát a srdcař v sešívaném. Ale jeho odchod měl přijít dřív
KOMENTÁŘ BARTOLOMĚJE ČERNÍKA | Osm let. V dnešním fotbale, zvlášť v top týmech, nenajdete příliš hráčů, kteří by tak dlouho vydrželi pod smlouvou. A ještě k tomu těch zahraničních. Pro Micka van Burena i Slavii tak skončila dlouhá éra, nizozemský útočník definitivně odešel do Krakova. Fanoušci ho milovali, dostalo se mu od nich pocty, kterou má v klubu málokdo. Přesto se někteří už jeho odchodu nemohli dočkat. Ruku na srdce, měl nastat dřív. Přesto jednatřicetiletý hráč končí jako unikát.
S příznivci červenobílého kruhu se rozloučil skoro plynnou češtinou. Za osm let už pochytíte více slovíček, Van Buren se ale jazyk během svého angažmá více než aktivně učil. Rozhovory v češtině zvládal už před čtyřmi roky. Ukazoval tím, jak mu na angažmá v naší zemi záleží. I to bylo jedno ze sympatických gest, kvůli kterým si získal fanoušky.
„Chci vám strašně moc poděkovat. To byla jízda. Od prvního momentu v Praze jsem se tady cítil doma,“ řekl v minutu a půl dlouhém monologu. Jazykem, který je považován za jeden z nejtěžších.
Slavia se rozloučila s předposledním pozůstatkem éry Jaroslava Šilhavého. Ještě před Van Burenem pamatoval bývalého kouče i Jakub Hromada, který odešel nastálo do Rumunska. Jediným matadorem už je nyní Jan Bořil.
Proč ale věnovat tolik pozornosti hráči, který na Slavii už očividně neměl a jeho odchod nijak tým neoslabí? Van Burenovi se nebudou stavět sochy, ale v českém měřítku je naprostým unikátem.
Cizinci si málokdy vydobudou roli srdcaře. Toto pojmenování si v novodobé historii ligy zaslouží možná Bosňan Admir Ljevakovič, který si v Teplicích odkroutil hned 13 sezon, a Costa Nhamoinesu. Reprezentant Zimbabwe dýchá za Spartu dlouho po konci jeho sedmiletého působení.
Stejně jako výše zmínění hráči si Van Buren nezískal davy ohromujícími kličkami nebo horami gólů. Byl to zkrátka dříč, který zároveň miloval klub. To stačí. Jeho odhodlání hrálo velkou roli, proč celou obměnu
