Bučení fanoušků? Nic, co by Sikoru rozhodilo. Zdravé sebevědomí je cesta
BLOG DANIELA FEKETSE | Představte si, že na vás při každém kontaktu s pukem neoprávněně píská a bučí víc než 18 tisíc lidí. Frustrující, že? Třinecký mladík Petr Sikora ale nečekanou pozornost kanadských fanoušků ustál, až se zdálo, že si ji dokonce užíval. Výrazným a sebevědomým výkonem přispěl ke čtvrté semifinálové účasti české dvacítky v řadě.
Poprvé nakrknul Petr Sikora zaplněné Canadian Tire Centre gólem po třiačtyřiceti sekundách. To hlavní ale přišlo v 10. minutě, kdy Beaudoinův ostrý faul poslal českého útočníka k ledu. Nějakou chvíli se nezvedal, těžký koňar musel vydechnout a poté rozchodit. Rozhodčí mezitím poslali kanadského hříšníka pod sprchy, zatímco rodák z Karviné se zanedlouho chystal do přesilovky.
A bylo to. Jakmile se Sikora dotkl puku, červená lavina v hledišti začala pískat, nadávat a bučet. Na celou řadu hráčů by podobná nevraživost okamžitě dolehla, jenže to není Sikorův případ.
Nejenže třinecký útočník překypuje rychlostí, šikovností a hokejovým myšlením, on je hlavně zdravě sebevědomý a správně drzý. A přesně taková DNA české juniory v posledních letech charakterizuje a zdobí. Do hlav jim ji vštěpoval Radim Rulík, zdárně v tom pokračuje Patrik Augusta.
Sikora se zkrátka nebojí. Ukazuje to i v extralize, kde o sobě dává vědět v dresu mistrovských Ocelářů. Někdy ovšem víc, než by si sami trenéři přáli. Zbytečnými tresty do konce utkání oslabil tým v zápase Ligy mistrů se Spartou a v 18. kole proti Mladé Boleslavi. Za zákrok na Davida Dvořáčka si navíc vysloužil od disciplinární komise jednozápasový distanc.
Kázeň prostě musí zlepšit, ví to i třinecký kouč Zdeněk Moták: „Je velice šikovný a kvalitní útočník, který toho může v hokejovém životě dosáhnout mnoho. Potřebuje si ale spravit hlavu, uklidnit se a dělat věci, které jsou důležité nejenom pro něj, ale hlavně pro tým.“
Jak prozrazuje první věta, v Třinci si moc dobře uvědomují, jakým talentem Sikora oplývá, byť v průměru dostává jen něco málo přes deset minut za zápas. Sportovní ředitel Slezanů Jan Peterek dokonce o mladém útočníkovi prohlásil, že je budoucností nejen českého, ale možná i světového hokeje.
Poslouchá se to pěkně, ovšem cesta k cíli je ještě dlouhá. Nicméně juniorský šampionát k němu představuje další důležitý mezikrok. Sikora si svými výkony říká o to, aby jeho role po návratu k Ocelářům vzrostla. Třeba i za cenu toho, že někteří starší a prověřenější spoluhráči se na zápasy budou dívat z tribuny. Pod Javorovým by byli sami proti sobě, kdyby svůj diamant řádně neobrousili, zvlášť po tak povedeném mistrovství.
Borců s příjmením Sýkora, dokonce i s křestním jménem Petr, měl český hokej habaděj. Nyní přichází čas kluka s krátkou samohláskou a měkkým „i“.
