Denisa Helceletová
25. listopadu 2020 • 13:13

Já a legendy: čekání na čůrání s Boltem i tykání s Dvořákem

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Nechutný závěr poháru. Bitky fanoušků a zásah policie na hřišti
SESTŘIH: Plzeň - Sparta 1:2. Letenští mají double! Rozhodl Birmančevič
VŠECHNA VIDEA ZDE

BLOG DENISY HELCELETOVÉ | Emil Zátopek se objevil v pětičlenné nominaci časopisu Athletics Weekly na největší atletickou legendu od druhé světové války. Dělá mi to velkou radost. I proto, že si v cizině zase všimnou, že existuje nějaké Česko, že existovalo Československo. Já se s Emilem bohužel těsně minula, poznala jsem ale jiné legendy.



S mými sportovními idoly je to složitější. S atletikou jsem začala v roce 1999, bylo mi třináct. A do té doby mě nebavilo koukat, jak někdo v televizi sportuje. Možná jsme doma sledovali fotbal, teda spíš táta s bráchou, ten fandí Baníku dodneška. Nějaké osobnosti jsem začala vnímat, až když jsem trošičku pronikla do větší atletiky.

Teprve při olympiádě v Sydney 2000 jsem pochopila, co vrcholný sport znamená. Pocházím z Orlové, při malých školních závodech se mě kdysi ptali, kdo je můj vzor. A já nikoho neznala. Jenom Šárku Kašpárkovou, protože byla ze sousedního Havířova, tak jsem zmínila ji.

Později jsme spolu na velké akci bydlely na pokoji. Dodneška si pamatuju, jak jsem při mistrovství republiky v Olomouci běžela za Romanem Šebrlem , ať se mi podepíše. Nebo když jsem Tomášovi Dvořákovi řekla Dobrý den, a on mi odpověděl, že si budeme tykat. Proto si tykám i s Honzou Železným , od chvíle, co jsme spolu závodili za reprezentaci.

Emil Zátopek bohužel zemřel v roce 2000, kdy jsem se s atletikou teprve pomaloučku seznamovala, potkala jsem se až s Danou. Úplně blízký vztah jsme neměly, potkaly jsme se jenom párkrát. Byla legendou, ale bývala oštěpařkou, zatímco já dálkařkou a sprinterkou. Ovšem její životní postoj, jak byla čilá a zvyklá fungovat, to klobouk dolů.

Respekt k velkým jménům jsem určitě měla a mám dodnes. Protože něco všichni něco dokázali. Já ale byla taková, že jsem se sem jich nebála, považovala jsem je za normální lidi, nebyla jsem z nich úplně paf. Mně šlo vždycky o moje výkony, do sledování obdivování jiných jsem moc nezabředla.

V mužské nominaci magazínu Athletics Weekly jsou kromě Emila i Usain Bolt , Haile Gebrselassie, Edwin Moses a Al Oerter. Zastavím se u prvního. Vždycky dávám k dobru, že Bolt je dobru moje dvojče. Jsme narození, 1. srpna 1986, s on teda získal trochu víc talentu.

Potkala jsem se s ním na olympiádě v Londýně 2012. Na dopingové kontrole. Seděla jsem tam já, Bolt, Dayron Robles, Asafa Powell… Olympijští vítězové, mistři světa, světoví rekordmani, a mezi nimi já. Plus asi dvě Jamajčanky, co si vybavuju. Tam jsem si říkala, že je možná prostor a čas pro fotku, autogram. Ale na to já nikdy neměla. Nechtěla n jsem je otravovat. Dívala jsem se na ně, a to bylo tak všechno. Takže moje nejsilnější vzpomínka na Bolta je, jak jsme oba čekali, že se půjdeme vyčůrat. Né, dělám si legraci. Tam brali krevní vzorky.

Superhvězd mi bylo líto

V hotelech nebo na závodech jsme se - nejen s Boltem - potkávali častěji. Ale bylo mi těch superhvězd líto. Vždyť se ani v klidu nenajedí, pořád po nich někdo něco chce.

Mezi ženami časopis nominoval Fanny Blankersovou-Koenovou, dál tam byly Jackie Joynerová-Kersee a Tiruneš Dibabaová. Já můžu pár vět říct jen ke zbývajícím dvěma legendám. Irena Szewinská ještě nedávno vystupovala jako funkcionářka při závodech. A často jsme se potkávaly s Shelly-Ann Fraserovou Pryceovou. Ta je o rok mladší, vrátila se po narození dítěte, já ne, a vítězně. Na stovce je obrovská konkurence, skláním se před tím, co dokázala.

Závěrem přidám dávnou historku z Japonska, kam jsem letěla na mítink ještě jako dálkařka. Bylo mi trochu líto, že jsem tam jako Češka sama, ale byl tam i slovenský kladivář Libor Charfreitag. A po závodech jiný kladivář, slavný domácí šampion Kódži Murofuši, zorganizoval večeři. Přišli na ni všichni kladiváři, i ruští, a s nimi taky tyčkařka Jelena Isinbajevová. Po večeři se šlo na karaoke. S Jelenou jsme vystřihly duet, originál Madonna, už nevím s kým. Já vůbec zpívat neumím, ona byla lepší, ale taky žádný zázrak. Měla jsem to natočené, ale z telefonu už se mi to ztratilo. Byl to ale suprový večer!

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud