První sezona je zatím jako pohádka. Pokud bude možnost, na MS pojedu
Nedávno jsem dal první hattrick v NHL. Když se taková šance naskytne, každý to v hlavě trošku má. Nebudu lhát, že jsem o tom nepřemýšlel. Blízko jsem byl už jednou, ale ve třetí šanci jsem to hodil vedle a netrefil. Jsem tedy rád, že se to povedlo. Už nějakých čtyřicet zápasů hraju s Jonathanem Toewsem. Začalo se nám docela dařit, našli jsme mezi sebou tu správnou chemii, dáváme góly. Já jich většinu dal právě od té doby.
V gólech jsem se přiblížil třiceti. Z týmu nastřílel víc jen Patrick Kane. Tuhle metu už překonal tolikrát, že ani nepřemýšlí, že by někdo mohl dát víc branek než on... Z celého mužstva má náskok přes třicet bodů před Toewsem, takže má svoji ligu a je v pohodě. Když se ale podívám na statistiku, potěší mě to. Vždycky jsem se považoval spíš za střelce a jsem rád, že mi to vychází i v NHL, že jsem si už trošičku udělal jméno a nezůstal jen střelcem pro Evropu.
První sezonu jsem si tak ani nepředstavoval. Ale je to pohádka, pořád se mi nechce věřit, že se takhle daří. Myslím, že mi to dojde až doma. Někde u grilovačky si budu říkat: Ty kráso, docela se to povedlo. Pro mě už je ohromné číslo těch třicet gólů. Předtím v kariéře se mi to nikdy nepovedlo, jednou v Plzni jsem měl devětadvacet. Když jsem dal patnáctou trefu, tak jsem si říkal, že dvacet by bylo fajn. Ale neupínal jsem se na to, to pak svazuje. Snažím se dělat, v čem si myslím, že jsem dobrý. Hodně střílet, být v předbrankovém prostoru. Zatím to vychází, snad se nezaseknu.
Počet zápasů, které zbývají, se zmenšuje, při dvoubodovém systému je těžší dohánět ztrátu na postupové pozice. A ostatní týmy nám taky moc nepomáhají... Po těch čtyřech vítězstvích jsme se posunuli jen o dva body. Když to řeknu blbě, kdyby sousedé v tabulce nehráli tak dobře, mohli jsme se v klidu dotáhnout na postupovou pozici. Ale Winnipeg si vede výborně, Nashville vyhrává, pořád zaostáváme o nějaké čtyři, šest bodů. Minulý měsíc jsme měli tři dlouhé, osmidenní tripy. Teď nás čeká dost zápasů doma. Tam jsme se zlepšili, musíme toho využít co nejvíc.
Proběhla taky uzávěrka přestupů. Člověk přemýšlí, co bude, protože jmen probíhá spousta. A ať se daří, nebo ne, ty spekulace jsou: jak by mohl pomoct jinde nebo naopak nepomáhá týmu, kde je. Koukáte na televizi a říkáte si: Vyběhne moje jméno? Zavolá někdo? Nakonec ale asi jediní dva hráči, u nichž se dalo počítat s výměnou, byli Erik Gustafsson a Robin Lehner. Taky to tak dopadlo. Za Lehnera přišel do branky Malcolm Subban. Se slavnějším bráchou P. K. Subbanem jsou si v mnohém podobní. Taky je ho hodně slyšet, tancuje. Ale takové energické, pozitivní lidi mám rád.
Byl bych rád, kdybychom postoupili do play off, aby se sezona povedla, nebyl tam žádný výpadek. Vím, že nebudu dávat góly každý zápas, ale chci, aby můj výkon byl pořád dobrý, já si vydobyl nějakou pozici a držel se toho, co mi vychází. Už tady byl Robert Reichel, mluvili jsme spolu kvůli mistrovství světa, po telefonu i s Petrem Nedvědem. Pokud budu mít možnost, samozřejmě pojedu. Turnaj má být ve Švýcarsku, což je o to příjemnější, že jsem tam minulou sezonu hrál. Ale pořád jsme ve hře o play off. A pokud postoupíme, může se stát cokoli.
Mistrovství světa můžou ještě přeložit kvůli koronaviru. Z NHL dostáváme průběžně instrukce, jak se chovat. Máme se vyhýbat třeba velkým podpisovým akcím. Mluví se o tom, panika se však nekoná. Jsem hodně v kontaktu s Jirkou Novotným, říkal, že v Ambri je situace mnohem horší, řeší se to po celém Švýcarsku. Nakažených lidí hlavně dole kolem Itálie je dost a člověk se musí chránit. Oddálilo se play off, mluvil jsem i s Honzou Kovářem. Není to příjemné, ale doufám, že všechno bude v pořádku.
