KOMENTÁŘ DOMINIKA KUBALÍKA | Po třech zápasech doma, které jsme dokázali vyhrát, jsme se vydali na trip. Seattle, Edmonton, Vancouver a ještě Calgary. Po příletu do Seattlu byla kvůli dvouhodinovému posunu spousta kluků trošku rozhozená, včetně mě. Po večeři jsem si šel lehnout v devět hodin, v Chicagu bylo jedenáct. Ale druhý den jsme zápas zvládli. Atmosféra skvělá, vyprodáno. Celou dobu jsme vedli, oni dlouho nemohli dát gól, ale jakmile se jim to povedlo, lidi začali divočit.
Byl jsem rád, taková atmosféra i mě víc vtáhne do zápasu. Tamní hala mi přišla trošku v evropském stylu. Z jedné strany je prosklená, na rozbruslení šlo dovnitř příjemné světlo zvenčí, večer už byla tma. Taky tam mají dvě kostky. Kabiny, posilovna, všechno je hodně prostorné, člověk má kolem sebe hodně místa. V Chicagu to máme taky super, ale je hrozně fajn přijet zase někam jinam, kde to ještě neznáte a kde je to nové.
Zápas v Edmontonu se nepovedl. Jedna z důležitých věcí byla dát jim minimum šancí hrát přesilovku. Zvládají ji skvěle, využili jednu. Zato dva góly dali v oslabení. Víme, jak si to McDavid s Draisaitlem užívají. Šli jsme do utkání sebevědomí, po čtyřech výhrách, tohle nás trochu vrátilo zpátky. Přitom nás podržel gólman, stejně jako v Seattlu. Dřív jsme je v tom nechávali, nenavazovali jeden na druhého. Útok byl daleko od obrany, obrana daleko od brankáře, hráči soupeřů zůstávali volní na dorážky, chodili dva na jednoho. To se zvedlo, jako pětka hrajeme víc pospolu. Snad navážeme na to, co bylo předtím.
V posledních týdnech se toho kolem Blackhawks dělo hodně. Neřešili jsme úplně hokej, probíraly se věci, co se udály před jedenácti lety. Napřed se spekulovalo
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na 9 webech.
Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Už mám předplatné. Přihlásit se
