KOMENTÁŘ DOMINIKA KUBALÍKA | Minulý týden v Arizoně jsem měl gól a nahrávku, dát víc bodů v zápase se mi nepovedlo přes rok. Potřeboval jsem chytit trošku slinu. Sezonu mám nahoru dolů, po delší době se to trochu zlepšilo, z deseti zápasů jsem pobral deset bodů, uměl být ve správný čas na správném místě. Za Coyotes chytal Karel Vejmelka. Párkrát jsme se potkali v nároďácích, ještě s Plzní jsem v Brně dal čtyři góly a zažil jeden ze svých nejlepších zápasů v extralize, i když jsme prohráli. Myslím, že chytal zrovna on. V NHL si Karel vede výborně, do ligy doslova vlítnul a úplně zaslouženě podepsal novou smlouvu. Podle toho, jak Arizona hrála, na tom bez něj mohla být ještě hůř.
Jsem rád, že jsem se dostal aspoň na třicet bodů. To byl cíl, po tom, čím jsem prošel a jak se mi celou sezonu nedařilo. Každý gól, každý bod byl pro mě zlatý. Vždycky jsem měl období, kdy to nešlo. Třeba deset zápasů, pak to tam zase začalo padat. Člověk má šance, věří, že se to zlomí, ví, že je na dobré cestě a zůstává v klidu. K tomu jsem měl v téhle sezoně daleko. Nebylo od čeho se odrazit. A pokud se člověk spokojí s tím, že má dvě střely za zápas, které nejsou ani gólové, je něco špatně. Tohle není, na co jsem byl zvyklý.
Tentokrát jsem se dostal někam jinam. Pořád jsem čekal na něco, co stále nepřicházelo. Člověk se snaží třeba až zbytečně moc, vymýšlí a pak dělá chyby. V dospělém hokeji jsem tohle nezažil. Nicméně doufám, že mi to pomůže do budoucna a něco se z toho přiučím. Snad už jsem si sáhl na dno a odrazil se od něj, doufám, že bude zase líp.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
Už mám předplatné.
Přihlásit se
