Pane jo, vydechnou možná mnozí. Manchester City zaplatí za dvacetiletého anglického reprezentanta Raheema Sterlinga Liverpoolu sumu přesahující 1,8 miliardy českých korun, což z něj dělá nejdražšího anglického fotbalistu v historii.
Logicky se hned nabízí otázka, kdo že na tomto obchodu vydělal více. Manchester City nebo Liverpool? První získal vskutku skvělého fotbalistu, který se například pyšní titulem nejlepšího hráče Evropy do 21 let a jenž je rovněž hodnocen jako nejcennější mladý fotbalista v Evropě.
Na druhou stranu Liverpool inkasuje 1,8 miliardy korun za fotbalistu, jemuž je dvacet let a jehož před pěti lety získal za „drobné“ z Q.P.R. a který na Anfield Road už stejně ani zůstat nechtěl...
Odpověď však nyní nenajdeme, protože až budoucnost budoucnost ukáže, jaký bude mít pro „Citizens“ přínos. Stejně jako je zbytečné se přít o tom, zda má Sterling opravdu takovou cenu. Tu ostatně určuje střet nabídky a poptávky a když se najde někdo, kdo je ochotný takovou sumu dát, proč ne.
Co však tento transfer ukazuje již nyní je to, že Anglie je ve srovnání s Evropou úplně jiná fotbalová galaxie. A nejde nyní jen o to, že zrovna Manchester City si díky štědrým majitelům může dovolit prakticky cokoliv, protože stejně nesmí (nebo by neměl) porušovat pravidla UEFA Financial Fair Play, tedy utratit může jen tolik, kolik si vydělá.
Premier League prodala od léta 2016 televizní práva na tři roky v přepočtu za astronomickou sumu 190 miliard korun, což znamenalo oproti předchozímu období nárůst o 70 procent! Příjmy anglických klubů tak díky televizním právům nemají v Evropě konkurenci ještě více a i sestupující z Premier League si přijdou na více než evropští giganté. Logicky to roztáčí na Ostrovech finanční spirálu, angličtí hráči jsou navíc obecně předražení. A poslední mega přestup Raheema Sterlinga je toho dalším důkazem.
Úspěch to však nezaručí. Stačí se podívat, kolikrát třeba Manchester City postoupil do čtvrtfinále Ligy mistrů či kolik zástupců tam v uplynulé sezoně anglické kluby měly. Nula.
