Říká se, že všechno jde, když se chce. U Gabriely Koukalové to ale vyšlo, ač po tom primárně ani tak netoužila a snažila se útočit z povzdálí. Nemá se, ale čeho bát – návrat žlutého dresu pro ni není nic jiného, než co zná z minulé sezony a s čím se dokázala popasovat. Je to logický i zasloužený výsledek superformy, která se jí v posledních týdnech drží.
Zase je o trochu jinde, a byť se smála, ať si žlutý dres radši nechá nikdo jiný, je ho hodna. Jestli se někdo naučil zvládat tlak a očekávání okolí, pak je to právě ona, kdo svými úspěchy a tváří nejvíc zviditelnila český biatlon.
A v tomhle roce už navíc pro ni žlutý dres nemusí představovat tlak jako dřív. Už ho zná a nepřipouští si ho. Stejně jako Martin Fourcade. Stejně, jako správný vládce má.
Na druhou stranu tohle vůbec není konec, sezona není ani v polovině. A ona v tom boji není sama, přičemž její tři hlavní soupeřky se už jasně vyprofilovaly – Mäkäräinenová, Dorinová Habertová a hlavně Laura Dahlmeierová, která vlastně přišla o post lídryně jen proto, že si chtěla dát v Oberhofu pauzu a zregenerovat. Až se v neděli vrátí do závodu s hromadným startem, bude to zase šrumec.
Sezona tedy prakticky začíná na novo. Tak si ten boj užívejte. Stejně jako Gabriela Koukalová.