Říkají mu Czech Jet – česká stíhačka. A po letech hecování, smečování a burcování se vypracoval v nejlepšího hráče nejlepší evropské soutěže. Zaslouženě. Ocenění MVP Euroligy, jež Jan Veselý získal jako první Čech v historii, je oceněním nejen za jeho letošní výkony, ale i totální nezdolnost a vůli pracovat na svých slabinách. Je to i příslib do MS, kdy s ním Češi získávají na respektu a síle.
Až se bude vyhlašovat za pár měsíců Basketbalista roku, jsem upřímně zvědavý, kdo vyhraje. Tomáš Satoranský? Borec, co si vydobyl respekt v NBA a stal se klíčovým dispečerem hvězd ve Washingtonu Wizards. Nebo Jan Veselý , který byl po své parádní sezoně včera vyhlášen jako první Čech v historii nejužitečnějším hráčem nejlepší basketbalové evropské soutěže, Euroligy, a přidal se ke skupině borců jako jsou Juan Carlos Navarro, Andrej Kirilenko či Dimitris Diamantidis?
Těžká otázka.
Stejně jako Satoranský v NBA i Jan Veselý dokázal tento rok něco, co nikdo před ním. V kolektivní hře se stal první pivotem v historii Euroligy, který toto ocenění MVP získal. A především, dokázal to jako první Čech. Nutno říct, zaslouženě.
Stal se ústředním hráčem týmu, který ovládl základní část Euroligy. Ve Fenerbahce byl nejlepším střelcem tureckého týmu. Též ovládl v týmu statistiku doskoků. A co hlavně, i přes zranění, operaci a několikatýdenní absenci, byl čtvrtým nejlepším v indexu užitečnosti (čtvrtý v celé Eurolize a jediný, který se z nich dostal do Final Four).
V této sezoně prolomil hranici 2000 bodů a 1000 doskoků v Eurolize. Stal se MVP měsíce prosince. A také byl potřetí za čtyři roky v nejlepší sestavě celé soutěže. Je libo další důvody?
Je to však ocenění i za jeho nezdolnost. Pamatujete, jak se v roce 2014 vrátil po neúspěšné misi v NBA, kdy se nedokázal prosadit ve Washingtonu Wizards ani v Denveru Nuggets? Po návratu do Evropy byl dole. Ale zvládl se zvednout. Zvolil správný tým se srbským trenérem Željkem Obradovičem, který mu věřil a restartoval ho. A on na sobě dál dřel. Pod mentalitou, která mu seděla. Pod herním stylem, který mu seděl. Vše zaklaplo. Z jeho strany to byla až obroda. Basketbalová i osobnostní.
Dál je atletickým monstrem, dál zvedá všechny smečemi, ale zapracoval i na střelbě a trestných hodech. Ještě před třemi lety se ve finále Euroligy trápil ve finále s CSKA Moskva, kdy dal jen jednu šestku z deseti. Dnes má úspěšnost 78,7% a v jednu chvíli i téhle statistice vévodil. Před třemi lety v Berlíně po prohraném finále odmítl veškeré prosby o rozhovor. Teď, po prohraném semifinále uznal: „Mám zodpovědnost,“… a stavil se všude, kde ho o to poprosili.
Vyzrál.
Načež jeho forma je i příslibem pro zářijové mistrovství světa, kam se Češi prorvali po 37 letech. Tandem Veselý – Satoranský je na sebe zvyklý už od 17 let a na hřišti tvoří ničivou kombinaci. A pokud Veselý vyléčí všechny bolístky, které ho v sezoně trápily, je jednoznačné, že bude hlavním klíčem k případnému boji o senzaci – tedy pokusit se v jinak těžké skupině s USA, Tureckem a Japonskem (dál jdou první dva) o postup.
Proč tomu ale nevěřit. Když máte v týmu nejlepšího hráče nejlepší evropské ligy, byla by přeci chyba uvažovat jinak.
