Ronaldova komedie ve finále EURO? Jen touha plakat štěstím
V neděli vedl Portugalsko do jedné z nejdůležitějších bitev od domácího EURA v roce 2004. Na hřišti však Cristiano Ronaldo nevydržel ani do poločasu. Poraněné koleno mu to nedovolilo. Zbytek souboje s domácí Francií sledoval jako divák z lavičky. A trpěl. Tak moc, že ani sedět nevydržel. Neustále podél lajny dirigoval celý tým, burcoval fanoušky, byl v naprostém transu. Našli se však tací, kteří mu to měli za zlé a označovali to za zbytečné předvádění. Je třeba se na to podívat z jiného úhlu.
Před finále Portugalska s Francií na sociálních sítích kolovala úsměvná poznámka. „Jistota je, že na konci bude Cristiano plakat. Ať už radostí z triumfu, či kvůli porážce,“ zněla. A měla něco do sebe. Portugalský střelec zkrátka takový je. Na hřišti dokáže předvést neskutečné emoce. Když tedy musel už ve 25. minutě ze hřiště, byla to pro něho muka.
Jen co jej lékaři v útrobách stadionu ošetřili a stáhli poraněné koleno do stabilizovaného stavu, vrátil se na lavičku. Na té však moc času nepobyl. Neustále pobíhal vedle trenéra Fernanda Santose. Gestikuloval na spoluhráče, radil, kam má kdo běžet a když už nevěděl co dál, otočil se na diváky a mával rukama, aby byli ještě víc slyšet.
Když poté Portugalci dotáhli zápas do vítězného konce a získali historicky první evropský titul, mohl spadnout Ronaldovi velký kámen ze srdce. To poslední, co mu chybělo, a často bylo připomínáno, si mohl odškrtnout. Úspěch v národním týmu mu už nikdo neodpáře.
Po finále se však našli tací, kteří jeho chování označili za nepřijatelné. Portugalský kapitán prý zostudil trenéra a zvyšoval si své, už tak velké, ego. Fotbalové veřejnosti se nelíbilo ani to, že ačkoliv zápas nedohrál, nakráčel si hrdě s kapitánskou pásku na ruce pro vítěznou trofej. I zde je třeba se podívat na druhou stranu mince. Páska mu byla nabídnuta od spoluhráče, nikoliv „vyrvána“, jak bylo podáváno.
Přiznávám, že se mohou vést nekonečné diskuze o tom, jaký charakter hvězda Realu Madrid v sobě má, jak moc týmově hraje a jak se prezentuje mimo fotbalové trávníky. Jedno mu však po finále EURO upřít nelze. Tentokrát nehrál divadlo, aby se ukázal světu. Tentokrát si z celého srdce přál, aby, na rozdíl od roku 2004, mohl na konci plakat štěstím.
