Od ročníku 1992 se ve Spartě očekávalo mnoho. Někteří jeho členové vylétli do světa, někteří zakotvili v nejvyšší tuzemské soutěži a pár hráčů zůstalo stále ve Spartě. Tak tomu bylo i v případě Martina Frýdka. Z Liberce na Letnou se vrátil v létě 2015 po evropském šampionátu do 21 let. Tehdy si široká veřejnost od příchodu zajímavého leváka dost slibovala. Po pěti letech však syn sparťanské ikony 90. let odchází s rozpaky.
Po několika experimentech přichází konečně posila. Zhruba tak se na přestup na trase Liberec – Praha v létě 2015 dalo nahlížet. Martin Frýdek byl v ideálním věku, schopný zastat vícero postů a navíc se čerstvě pyšnil slušnými výkony na domácím EURO do 21 let.
Jenže v případě energického leváka zůstalo jen u snění. Jakou vlastně nechal v rudém dresu stopu? Rozhodně se nedá říct, že by vykročil ze stínu svého otce Martina. Alespoň co se úspěchů týká. Je důležité podotknout, že nejen svojí vinou. Frýdek junior doplatil i na to, že do Sparty přišel v období temna, ze kterého se nejslavnější český klub dodnes vzpamatovává. Alespoň na domácí scéně.
Na pětiletku bude Frýdek vzpomínat jako na časy, kdy se Spartou došel do čtvrtfinále Evropské ligy a v uplynulé sezoně ovládl domácí pohár – což však kalí skutečnost, že se tak stalo po jeho zkratu, kdy ve finále šlápl na ležícího soupeře a měl být na začátku zápasu vyloučen.
Zatímco jeho vrstevníci z ročníku 1992 Ladislav Krejčí, Pavel Kadeřábek a nedávno ještě i Jakub Brabec měli na Letné auru nedotknutelných odchovanců, Martin Frýdek o ni postupně přicházel. Přitom dlouho nad ním sparťanští patrioti drželi ochrannou ruku. Slavné jméno, atributy bojovníka a symbol dříče mu u nich naháněli body.
Jenže i nejzarytější příznivci Pražanů museli postupem času prozřít.
Místo, aby si Martin Frýdek nahlas říkal o podobné angažmá, jako se dočkalo Krejčímu v Serii A či Kadeřábkovi v bundeslize, zakořenil se v hráče, jenž nepatřil mezi ligovou špičku, a který občas balancoval i na hraně sestavy Sparty. Přitom měl předpoklady, aby vyrostl v elitního moderního beka. Oplýval rychlostí, slušným centrem, uměl zakončit a nevadilo mu brousit lajnu od výkopu do konce.
Jenže z bojovného srdcaře se postupem času stala postava, na kterou začali být někteří fanoušci alergičtí. Vadilo jim, že je hráč s číslem 17 využíván jako střední záložník, přičemž kreativita jeho silná stránka zrovna není. Vadily jim zkraty v důležitých zápasech (zaviněná penalta v derby) či alibistické vystupování při nošení kapitánské pásky na paži. Věta „Za dva dny už nikdo nebude vědět, že jsme hráli špatně,“ kterou Frýdek pronesl jako jeden z lídrů po šíleném výkonu nad Bohemians loni v únoru, dodnes koluje po sociálních sítích.
V české lize levonohý univerzál vystupoval jako rozporuplná postava, která napříč fotbalovou veřejností iritovala drsnou hrou, ale zároveň častým přihráváním situací, když se někdo rozhodl pro odplatu.
Martin Frýdek před pěti lety dorazil na Letnou jako naděje, která i vzhledem ke slavnému jménu, měla Spartu změnit a nasměrovat zpátky na výsluní. Svojí misi, i kvůli aktuálně odlišným představám sportovního ředitele Tomáše Rosického a trenéra Václava Kotala, ale předčasně ukončí jako neúspěšnou.
Témata:
fotbal, blog, sport, Martin Frýdek, Jakub Dvořák, FORTUNA LIGA, AC Sparta Praha, Sport na Heureka.cz
Související články
