Odchod Bonyho? Sparta bude muset změnit styl
KOMENTÁŘ - Fanynky Sparty pláčou, fanoušci jsou rudí vzteky. Ač její šéfové neustále tvrdili, že Bonyho Wilfrieda prodat nechtějí, učinili nakonec pravý opak. S vedením holandského Arnhemu jednali tak dlouho, až z něj vytoužené odstupné vymámili. Přestup za sto milionů korun se prostě neodmítá - to v českém fotbale platilo, platí a platit bude.
Pokud média se zlomyslným gustem informovala, jak poslední roky Daniel Křetínský prodělává na Spartě kalhoty, pak se sluší připomenout, že v posledních měsících se karta obrací. Mladý pan doktor si konečně mastí kapsy – nejprve na tažení Evropskou ligou, pak na prodeji Juraje Kucky, lístcích na Liverpool a teď tedy i na reprezentantovi Pobřeží slonoviny.
Pro účetního jsou to samé báječné zprávy. Co však znamená odchod Bonyho Wilfrieda po sportovní stránce?
Jednoznačnou ztrátu, přidržíme-li se prokuristické terminologie.
Stará fotbalová pravda říká, že tým hraje tak, jak hrajou jeho útočníci. Wilfried a Sparta byli jen dalším potvrzením její správnosti. Africký útočník zaznamenal v této sezoně deset gólů v tuzemské nejvyšší soutěži a pět v Evropské lize, což je báječná vizitka. A rovněž Sparta mohla být (zejména díky svému kanonýrovi) s podzimem celkově velmi spokojena.
 |
U Wilfrieda přitom nešlo jen o kvantitu jeho střeleckých úspěchů, ale také o kvalitu. Vždy se jednalo o trefy, které zaručovaly jeho týmu bodový zisk, nebyly to jen nic neřešící kosmetické úpravy výsledku.
A navíc – Wilfriedovy zásahy nesly svébytný autorský rukopis. Kolikrát to byly góly takřka z ničeho, které by jiný útočník zkrátka nikdy nedal.
Tak například akrobatická hlavička proti Mladé Boleslavi. Do míče tehdy trkl Wilfried až téměř na brankové čáře, a přesto tak šikovně, že na něj gólman Miroslav Miller nedosáhl.
Nebo vítězný gól v Liberci – to Bony nabral balon v těžké pozici levačkou a pověsil ho do horního rohu.
Ve složitých situacích se ostatně Wilfried vyžíval. Kolikrát měl na zádech dva protivníky a přitom udržel míč ve své moci a ještě ho dobře rozehrál. Jeho nezvyklé síly proto rádi spoluhráči využívali. Zejména obránci když nevěděli co s míčem, nakopli ho na útočníka s číslem 10, který jej přikryl a získal tak pro svůj tým důležitý čas i prostor.
Tento primitivní prvek byl ostatně jedním z pilířů někdy těžkopádné a neuspořádané hry Sparty. Dobrý výsledek kolikrát honila na poslední chvíli a na bušení do vrat soupeřovy pevné obrany se kladivo Wilfried náramně hodil.
Minimálně v tomto ohledu ho Andrej Kerič určitě nenahradí. Chorvatský střízlík je typický brejkový hráč a je otázkou, jestli se Spartě, která většinou hraje do plných, vůbec typologicky hodí.
Ze všeho nejdřív však bude muset Kerič nahradit Bonyho v srdcích sparťanských fanoušků. A to bude možná ještě těžší než vyrovnat se mu ve statistikách.
