JAKUB KONEČNÝ - I na ty nejnepříjemnější dotazy odpovídal klidně, beze stopy podráždění. Grilování na tiskové konferenci den po propadáku v Norsku ustál Michal Bílek s noblesou. Jen si měl s sebou přivést zdatného advokáta. Jeho obhajoba je totiž děravá jako řešeto.
Čekalo se jeho odvolání. Nebo aspoň rezignace. Nic toho se však zatím nekonalo. Kouč národního týmu, který se potácí od blamáže k blamáži místo toho prohlásil: „Jsem ten, kdo má mužstvu co dát.“
Argumenty pro toto odvážné tvrzení však Michal Bílek jaksi nepřipojil. Respektive připojil, ale věří jim snad jen on sám.
Ten hlavní zní: „Kvalifikaci máme rozehranou dobře.“ Z prvního pohledu to tak skutečně vypadá, Česko má na druhé příčce, zaručující baráž, náskok pěti bodů. Jenže třetí Skotsko má odehráno o jeden zápas méně a jsou tu další ale.
Bílkova družina získala z patnácti možných bodů devět, z toho však hned šest, tedy dvě třetiny, na úkor outsidera z Lichtenštejnska. V tabulce pravdy je na nule a v závěru kvalifikace ji čeká pekelný los – venku Skotsko, doma Španělsko a venku Litva.
Právě posledně jmenovaný tým vytrhl Bílkovi trn z paty, když padl v Lichtenštejnsku a znehodnotil tak svou cennou výhru z Olomouce. Kdyby si Litevci tento výpadek odpustili, ztráceli by na Čechy jen dva body.
A jen tak mimochodem, nebýt domácí prohry s Litvou, mohli Bílkovi svěřenci usilovat o pozici nejlepšího týmu z druhých míst, který postoupí na EURO rovnou. Protože teprve účast na závěrečném turnaji je cíl. Nikoli účast v ošidné baráži, jak se chvílemi zdá.
Další bod Bílkovy obhajoby: „Máme systém, který je dobrý a je složen pro hráče, které máme k dispozici.“ Tady se k trenérově cti sluší dodat, že hlavní teze svých strategických záměrů novinářům podrobně a trpělivě vysvětlil. Jaký to rozdíl proti Karlovi Brücknerovi, který v těchto situacích arogantně označil zástupce médií jako laiky, a s taktickými detaily se odmítal obtěžovat.
Bílkův zázračný systém nefunguje
Onen Bílkův systém má být rozestavení 4-4-2 se dvěma defenzivními záložníky. Trenéři tomu slangově říkají »kostka« a s úspěchem ji už dlouhá léta používají třeba Brazilci. Jenže v tom je právě svízel, Pelého následovníci jsou zvyklí udávat tempo hry. Protivníka drží díky v podstatě čtyřem útočníkům podporovaným ofenzivními krajními beky na distanc.
Kdežto v podání Bílkova výběru vynikají spíše slabiny této varianty – tedy malá podpora hrotových hráčů ze střední linie a odkryté kraje, na kterých za sebou Tomáš Rosický a Jaroslav Plašil nechávají hluboké díry.
A jsme u třetího Bílkova problému, hry samotné. „Ve dvou zápasech se Skotskem, s Litvou, v Lichtenštejnsku a ve Španělsku jsme herně obstáli,“ tvrdí muž pod palbou.
Hned tři ze jmenovaných utkání přitom skončila pro Čechy porážkou, tři body brali jen za hubené výhry nad Skoty a v malém knížectví! O dalších střetnutích pod svým vedením někdejší Fotbalista roku raději taktně mlčí. Kdo by se také chlubil ostudou s Ázerbájdžánem nebo rekordními porážkami v Chorvatsku a Norsku.
Kdepak, u spravedlivého soudu by Bílek s takovou obhajobou bez trestu nevyvázl. Jaký verdikt vynese výkonný výbor fotbalové asociace?
Témata:
fotbal, Česko, jakub, reprezentace, bílek, blog, kvalifikace, konečný, Norsko, sport, Fotbal na Heureka.cz
Související články
