Páni, jim chytá HOLKA! Talentovaná gólmanka (18) vychytala dorostence: Ráda hraju s kluky

Tuzemský hokej se ve světě zapsal jako prvotřídní fabrika na úspěšné brankáře. Platí to i mezi ženami. Na uznávané reprezentantky Kláru Peslarovou nebo Michaelu Hesovou by časem mohla navázat Daniela Nováková. „Jako malá jsem byla nejlepší hráč týmu v útoku. Ale chytat jsem prostě chtěla,“ popisuje náctiletá naděje cestu mezi tyčky.

Jak jste se u hokeje vůbec zjevila?
„Přes bráchu, který chodil na tréninky na Spartu. Po nich vždycky rychle sundal brusle, a než vyjela rolba, tak mě trenér vozil po ledě. To mi byly dva roky. Vždycky jsem na hřiště chtěla, když jsem bráchu viděla. A postupně jsem začala hrát.“

To bylo přesně kdy?
„Od tří let jsem začala chodit do přípravky, protože jsem opravdu pokaždé chtěla dělat, co brácha. Hned mě to chytlo. Do branky jsem se dostala někdy ve druhé nebo třetí třídě, kdy jsem občas chytala, jindy hrála v poli. Ale pak už jsem chtěla být v brance. Jenže rodiče ani trenér ne.“

Z jakých důvodů?
„Byla jsem v té době nejlepší hráč z útoku! Ale chytat jsem chtěla. Stabilně jsem do branky přešla kolem čtvrté třídy. Ani nevím, co jsem měla v hlavě.“

Podle všeho jste první brankářkou, která vychytala čisté konto v nejvyšší dorostenecké lize chlapců. Co to s vámi dělá?
„Nejsem si jistá, jestli jsem jediná, ale vzhledem ke změně kategorií nejspíš jo. Jsem za nulu ráda. Bylo vidět, že jsme hráli týmově, kluci mi pomohli, blokovali střely a byli obětaví. Mám radost a doufám, že čistých kont bude ještě víc.“

Kolik pochval jste po 48 zákrocích sklidila v kabině?
„Moc nevyhráváme, takže jsme slavili dost. (směje se) Ale nemůžu říct, že by gratulovali jenom mně. Byl to týmový výkon, pochválili jsme se všichni. Dostala jsem ovšem uznání nejlepšího hráče utkání. Musím říct, že kluci mi pomohli, bez jejich gólů by to taky nešlo.“

Snem je olympiáda, atmosféra na domácím MS? Velká motivace do budoucna

Chápu skromnost, ale něco takového se přece neděje každý den. Vnímáte, že jde o výjimečný počin?
„Je to úspěch, hlavně v klučičí soutěži. Extraligu jsem hrála už asi před dvěma lety, tehdy pár zápasů. Slavia mi tu šanci dala, ale úplně se mi nedařilo. Jsem ráda, že teď mám startů mnohem víc, k tomu nulu. Jenom doufám, že se mi bude dařit dál, abychom více vyhrávali.“

Jaké to vlastně je – chytat jako dívka mezi dorostenci? Nedonesou se k vám různé narážky?
„Už jsem slyšela věty typu, že ‚jim chytá holka‘. Beru to ale pozitivně. Ráda chytám v klučičích soutěžích, jsem v pohodě. Je to rychlejší, kluci mají větší ránu při střele. Zato podobné s holkami je v této kategorii herní myšlení.“

Chodí do vás kluci agresivně?
„Stane se. Musím ale říct, že se mi to stává i u holek, různě na mě padají. Zatím jsem se naštěstí nijak nezranila, nic mi nikdy nebylo.“

Od nového ročníku chytáte za Plzeň, předtím jste si prošla pražskými kluby Spartou, Slavií i Hvězdou. Proč ta změna?
„Chtěla jsem do vyšší soutěže. Ve Hvězdě jsem byla dva roky, dorost tam hraje o ligu níž. Ještě jsem ale přemýšlela, že bych tam byla v juniorce, to bych se však nejspíš nestala jedničkou. Takže jsem se rozhodla pro Pilsen Wolves, kde je trenérem Petr Jonák. S ním mám dobré zkušenosti už z týmu Czech Knights.“

Studium při tom všem stíháte?
„Jsem na střední škole – ekonomické lyceum se sportovním zaměřením. Jak je to sportovní škola, mám normálně individuální plán, takže mi vychází vstříc.“

Co je aktuálně vaší hlavní hokejovou ambicí?
„Chtěla bych do PWHL. Tam už dostávají platy, nemusí pracovat. Doufám, že zámořská liga půjde ještě víc nahoru. Je dobré, že máme něco podobného jako NHL u chlapů. Akorát pro ženy. A pak je cíl dostat se na olympiádu a chytat na ní, což je sen každé holky.“

Hledáte brankářskou inspiraci spíš mezi ženami, nebo muži?
„Můj brankářský vzor byl vždycky Carey Price, který už ale nechytá. Aktuálně tak žádný vzor nemám.“

Říkám si, nakolik je pro brankářky motivující příběh Manon Rheaumeové. Ta v roce 1992 absolvovala jednu třetinu v přípravě klubu z NHL z Tampy Bay. Inspirovala i vás?
„Slyšela jsem o tom. Strašně se mi její příběh líbil. Dali jí šanci, přestože to byl jenom exhibiční zápas. Kdyby se to v této době nějaké brankářce povedlo, byla by to úplná paráda. Mám pocit, že Manon navíc docela dobře zachytala (dva góly z devíti střel).“

Zvýšila se vaše chuť dokázat velké věci i po domácím mistrovství světa žen, které jste sledovala?
„Byla jsem na zápase o třetí místo, zůstávala jsem i na finále. Atmosféru, kterou Česko udělalo, jsem nečekala. Jak moc měli lidi zájem o ženský hokej. Bylo to hrozně hezké. O to víc mi bylo líto holek, že jim medaile nevyšla, k tomu před domácím publikem. Navíc v utkání o bronz vedly, muselo to být hodně těžké. Ale i přes prohru je fanoušci podpořili po zápase, hodně jich zůstalo na finále. Dobrá atmosféra, která ve mně vzbudila velkou motivaci do budoucna.“

Kdo patří kromě vás mezi dívkami k vycházejícím brankářským talentům?
„Určitě ještě Aneta Šenková, ročník 2006. Je se mnou odmala v repre, velmi šikovná. O dva roky starší než já je Míša Hesová, se kterou jsem vyrůstala na Spartě, už je stabilní brankářkou reprezentačního áčka. Tam chytá s Klárou Peslarovou, která si vyzkoušela zmíněnou PWHL.“

Kaltounková okouzlila parádou a vyhlíží olympiádu: Vždycky to byl sen

ReprezentaceFilip Ardon2. září 202510:00

Dokument o ženském hokeji: motivace pro další. Podmínky jdou nahoru, těší Tejralovou

HokejFilip Ardon22. srpna 202520:20