České El Clásico se Spartou a Plzní lize prospívá. A bude dál
Když se dva perou, směje se jeden z nich. Ročník Gambrinus ligy s letopočtem 2013/2014 nabídl hodně novinek, nicméně dominance Sparty a Plzně nadále trvá. V posledních čtyřech sezonách obsadily tyto kluby hned třikrát první dvě příčky, hrajou si tak trochu vlastní soutěž podobně jako ještě nedávno ve Španělsku Barcelona s Realem Madrid.
Přímým duelům Sparty a Plzně možná chybí tradice, nicméně jinak všechny znaky El Clásika splňují - jde o střet dvou nejlepších a nejbohatších klubů, jejichž soupeření navíc přesahuje sportovní rámec. Zejména někteří funkcionáři obou celků berou vzájemnou rivalitu osobně a nic si nedarují ani v zákulisí. Byť tento konkurenční boj jde kolikrát za hranice slušného chování a dobrého vkusu, kvalitě Sparty, Viktorie a koneckonců celého šampionátu prospívá.
Zatímco v minulých sezonách měla navrch Plzeň, teď se role královny ujala Sparta - a to tak nekompromisním způsobem, že postupně umlčela i ty největší hnidopichy. Rekordní čísla mluví jasně, navíc jsou podpořena i moderní a atraktivní hrou, k níž se tým trenéra Vítězslava Lavičky trpělivě a postupně dopracoval.
Sparta má s věkovým průměrem 25,1 čtvrté nejmladší mužstvo v lize, Plzeň (28,4) naopak nejstarší, což svádí k domněnce, že letenský klub má cestu k úspěchům v dalších letech umetenou. Odepsat však nyní Viktorii by bylo ukvapené a bláhové. Stejně jako její (často) nehrající kapitán Pavel Horváth ještě určitě neřekla poslední slovo, v týmu stále dříme neuvěřitelná síla. Prokázala to odveta osmifinále Evropské ligy s Lyonem, kdy Plzeň málem smazala třígólové manko z prvního zápasu, i druhý poločas finále Poháru České pošty.
Kdepak, Viktoria opakovaně dala najevo, že na rozdíl třeba od Liberce ví, jak s úspěchem naložit a jak se na vrcholu udržet a ne hned zase sletět do průměru. Šéfové Tomáš Paclík a Adolf Šádek jsou zdatkomentář ní šíbři, kteří umějí vydělané miliony správným investováním nadále zhodnocovat. Ekonomické výsledky jejich počínání jsou fenomenální - tuto dovednost budou muset šéfové pražského arcirivala teprve prokázat.
A případný úpadek nedopustí ani ambicióznost trenéra Dušana Uhrina mladšího, pro kterou by se asi nejlépe hodil přívlastek chorobná, kdyby to k šestačtyřicetiletému kouči nebylo netaktní a neuctivé.
Je třeba mít navíc na paměti, že Plzeň neměla vůbec špatnou sezonu, získala dokonce o bod víc než loni, kdy slavila titul. To Sparta byla výjimečná, takovou jízdu už sotva zopakuje. Pokud postoupí aspoň do základní skupiny Evropské ligy, což musí být (a taky je) její minimální cíl, budou David Lafata a spol. minimálně na podzim štěpit své fyzické a hlavně psychické síly mezi dvě náročné soutěže, což vinou propadáku s Häckenem v právě skončeném ročníku nemuseli. Synot liga by tak znovu měla získat na dramatičnosti, která jí aspoň v čele tentokrát trochu scházela.
A kdo ví, třeba se mezi jejími účastníky najde obdoba Atlétika Madrid, která hegemonii dvou silných vládců naruší, podobně jako se to stalo letos v La Lize. Mladé Boleslavi, Jablonci, Teplicím či Slovácku v tom přece nikdo a nic nebrání. Záleží jen na jejich (ne) schopnosti.
