Sparta se nepoučí. Mezi Kadlecem a Jiráčkem je zásadní rozdíl
BLOG JAKUBA KONEČNÉHO | Sparta je jako nezbeda, který slíbí, že už to nikdy neudělá – a při nejbližší příležitosti ztropí další malér. Už tolikrát se zaklínala, že nebude chtít stavět na navrátilcích z neúspěšných zahraničních štací, jenže nakonec znovu neodolá. Podpis čtyřleté smlouvy s Petrem Jiráčkem, kterého se Hamburk rozhodl zbavit za každou cenu, je toho dalším důkazem.
„Otázkám na malou herní vytíženost čelila Sparta už v zimě kvůli Václavu Kadlecovi – a nakonec byl přínosem pro tým i celou ligu,“ reaguje na pochybnosti o správnosti Jiráčkova příchodu generální ředitel klubu Adam Kotalík.
To je sice pravda, jenže mezi Václavem Kadlecem a Jiráčkem či Kamilem Vackem nebo třeba Michalem Breznaníkem je však několik zásadních rozdílů.
V první řadě věk a z toho vyplývající motivace zmiňovaných hráčů. Kadlec se vrátil na Letnou ve dvaadvaceti a nijak se netajil tím, že jde jen o intermezzo v jeho slibné kariéře, která se nečekaně zadrhla, nicméně bude pokračovat znovu v zahraničí. Navíc sympaticky upřímně přiznal, že to bere jako svoji prohru.
To Jiráčkovi je už devětadvacet a výše čtyřleté smlouvy napovídá, že spíš už hodlá na Letné kariéru dohrát. Ke všemu přitom odmítá v souvislosti se svým jménem slovo restart, což svědčí o jeho nízké pokoře i smyslu pro reálné zhodnocení svého bundesligového působení.
To nejsou zrovna signály, které by dávaly důvod k optimismu.
