Čermák a Stanciu (ne)dělají Spartě dobrou reklamu. Proč září u rivalů?
Udělala Sparta chybu, když dopustila, aby Aleš Čermák a Nicolae Stanciu nyní zářili v barvách jejích úhlavních rivalů z Plzně a ze Slavie? Na první dobrou zní odpověď samozřejmě ano – navíc chybu tuplovanou. Sparta nejenže ani zdaleka nevyužila potenciál obou hráčů, navíc (ve Stanciově případě nepřímo) umožnila, aby posílili její přímou konkurenci. To zní přece jako jasný kopanec na druhou.
Nicméně nejúspěšnější klub v zemi za to odsoudit nebo se mu kvůli tomu dokonce vysmívat by bylo příliš jednoduché a laciné. Celá věc je mnohem složitější.
Čermák je odchovanec letenského klubu, jenže v jeho barvách odehrál pouhé dvě sezony, které navíc oddělila hostování ve Vltavínu, Hradci Králové a Mladé Boleslavi.
Zatímco zejména v Mladé Boleslavi se jevil velmi nadějně, v rudém dresu nikdy nepřesvědčil, a tak ho Sparta v létě roku 2017 s lehkým srdcem uvolnila do Plzně, jako by Pavel Horváth, Lukáš Hejda a mnoho dalších předtím pro ni nebylo dostatečným varováním.
Jenže zrovna startovala éra Andrey Stramaccioniho a bombastických nákupů cizinců, takže tomu nikdo nepřikládal velkou pozornost.
I v Plzni technický fotbalista dlouho střídal dobré okamžiky se slabšími, konzervativní trenér Pavel Vrba před ním dával přednost zkušenějšímu Danielu Kolářovi, na kterého byl významným způsobem napojen útočník číslo jedna Michael Krmenčík.
Čermák tak naplno rozkvetl až pod Adrianem Guľou, který ho kdysi lákal ještě do Žiliny. Slovenský trenér dokonale přečetl,
