Proč nováček z Pardubic uchvátil: klíčový přesun, práce s kádrem i kouč
Klobouk dolů před Petrem Radou, který s Jabloncem připravil Spartě nejednu bezesnou noc a v dostizích o druhé místo se držel skoro až do úplného konce. Stejný kredit zaslouží i Martin Svědík, pod jehož vedením obsadí Slovácko čtvrtou příčku, nejlepší ve své pestré klubové historii. Oba pánové i kluby nicméně ráčí prominout, ale pomyslná cena pro nejpříjemnější překvapení dlouhatánské sezony 2020/21 patří jednoznačně do Pardubic, které v poměru cena/výkon jely nad plán úplně nejvíc.
Nejlépe o tom svědčí fakt, že ještě dnes, kdy je na programu poslední kolo F:L, má nováček teoretickou šanci na pátou příčku a tím i účast ve druhém předkole Konferenční ligy. Jde sice jen o utopii, kterou by v realitu přeměnil pouze totální kolaps Plzně, nicméně i tak lze premiérovou pardubickou sezonu mezi českou elitou označit bez přehánění za pohádkovou.
Tím spíš, když si člověk vzpomene, jak celý příběh před rokem začínal.
Trenér Jiří Krejčí byl zlitý od hlavy k patě pivem, na sobě měl památeční tričko a v hloučku novinářů přímo na hrací ploše stadionku Pod Vinicí líčil své pocity poté, co Pardubice přivedl po jednapadesáti letech zpět do nejvyšší soutěže.
„Nejsem žádnej vocas,“ prohlásil tehdy mimo jiné zkušený kouč s neskrývaným zadostiučiněním před životní výzvou.
Východočechům se totiž vůbec nevěřilo, byli odepsaný outsider, zvlášť když v generálce vypadli z poháru na hřišti divizního Kolína. Do ligy šli v podstatě bez posil a hlavně bez vlastního stadionu, čekalo je vlastně 34 venkovních utkání v řadě.
První sestupující tak byl všem už předem jasný. Jenže Pardubice se osudu vzepřely a postavily všechny prognózy, predikce i předpoklady úplně na hlavu. Stačilo přitom relativně málo. Nepanikařit, neuhýbat z nastoupené a osvědčené cesty, jet si stále to své. A dělat správná rozhodnutí, samozřejmě.
Zásadní bylo možná hned to první.
